...a bude hůř

Pelcovu knihu jsem četl několikrát (i většinu jeho dalších děl, ale žádné již nedosáhlo takové kvality jako první dvě části …a bude hůř, spousta z nich byly vyloženě sračky), zamiloval si ji a dá se říct, že mě coby pubertálního mladíka výrazně ovlivnila. Nikolaevův film skvěle vystihuje atmosféru, ale až nechutně klouže po povrchu a působí to, že jde opravdu jen o bandu línej ochlastanců! A ne snad?:-) (31.05.2009)

Narozdíl od padesátkové agit-slátaniny Kousek nebe šel v tomhle film Nikolaev až na dřeň a předestřel černobílé plátno plné uvěřitelných postav a syrové atmosféry. Dokonce i postavy komunistů už nepůsobí tak křečovitě karikaturním dojmem a svět androšů a santusáků funguje před vašima očima neobyčejně hladce a působivě. Dokumentární dojem posiluje jak kamera, tak velmi skromně zvolený tón vyprávění, který nic nestylizuje a jde přímo k podstatě. Bezútěšná atmosféra normalizace sama o sobě sugeruje otázky po možnostech existence a nutnosti krajního gesta v podmínkách, které neumožňují svobodnou existenci. Skutečně důležitý film, je skandální, že prošuměl takřka bez odezvy. (29.09.2008)

"Byli jste fakt výborný." "Ne, jen jsme nebyli chvilku posraný." Protože mám knihu hodně rád již od raného mládí (myslím si, že jsem jí četl v těch opravdu nejlepších letech), dlouho jsem tuhle filmovou verzi míjel. Ale nakonec to jde. Problém filmu je, že je jen pouhým (nahodilým, přesto smysl dávajcím) výřezem knihy. Když ji znáte, zůstává pocit nenasycení. Chybí toho prostě hodně moc (např. Olinovo rodinné zázemí a rodinné peripetie, které v knize přeci jenom dost generují jeho stav a přístup). Neznáte-li ji, může film na ni nalákat. Protože přes to všechno dokázal alespoň trochu vystihnout atmosféru. Oceňuji syrovost a vizuální stylovost. Vcelku mile překvapivé je obsazení. Ale proto, že znám a miluju předlohu, nemůžu jít do plného. 3.5* (06.09.2018)

Viděno před pár lety na Skalákově Mlejně. Jistého Špínu znám od vidění jako věčně insolventního štamgasta jedné pražské kavárny. Považuji to za shodu jmen, ale kýmsi mi bylo řečeno, že je to opravdu on. Knihu jsem četl až po filmu (a kvůli němu). Jednak mě iritovalo, že se její druhá část tváří, jako by jisté osobní vztahy z první části neexistovaly, jednak mě třetí část unudila téměř k smrti. Taky se hrdinovi nepodařilo, abych přes jeho gerojský řev na soudce neslyšel jeho mlčící svědomí. Jinak se mi dost líbila, přečtena velmi rychle. Její kvality nejsou ani tak vysoké ani tak nízké, jak naznačovala polemika, s níž jsem se v souvislosti s filmem setkával. Ostatně různé zdrcující kritiky jak knihy tak filmu na mě působily přesně tím dojmem jako různé "realistické" výpady vůči tzv. pravdoláskovství coby největšímu nepříteli lidstva. Obzvláště dojemné bylo pohoršování nad "marketingovou zchytralostí" báječného Kopeckého způsobu propagace a distribuce. Můj osobní žebříček A bude hůř: 1. film, 2. ideový projekt filmu, 3. kniha, dlouho nic, 4. kapela. Kniha není sice přímo "generační", ale je krásně subgenerační, přičemž skvěle zobrazuje prolínání hrdinova vnitřního a vnějšího, jakož i nesmírnou blízkost různých vzájemně si velmi vzdálených (sic) subkultur a vrstev a zároveň jejich propastnou vzdálenost od konformní většiny. Film si z knihy bere jen to hezké a převážně jen to vnější a úzké a je krásný. Stejně jako kniha je určen převážně těm, o jejichž mládí trochu pohádkově, ne však zkresleně, vypráví. (02.04.2012)

Všichni hašiši vesele se smáli. 1) Kniha je zajímavější - syrovější a autentičtější. Zřejmě když člověk ty zájemce o bezdomovectví (z vlastního rozhodnutí, prosím) vidí na plno, byť jen černobíle, je jasné, že si je nemůže nijak idealizovat. A nic na věci nemění ani fakt, že Jan Pelc, který emigroval ve 24 letech (1981), popsal i své vlastní zážitky a traumata z režimu. 2) Litvínovský satanista a deathmetalista (podle Petra Nikolaeva) Karel Žídek (hlavní postava Olin) je pěkný kluk. 3) Výstižný koment: gudaulin*. (24.02.2015)