Najkrajšia hádanka

České filmové pohádky měly specifické kouzlo, které těm "polistopadovým" zoufale chybí a proto si raději po stopadesáté pustíme Pyšnou princeznu než podruhé Ptáka ohniváka nebo Nesmrtelnou tetu. Nejkrásnější hádanka se snaží tohle kouzlo najít, bohužel se přitom musí prodírat zdlouhavým nedápaditým scénářem, režií, kde invenci potlačila urputná líbivost, a hereckými výkony na hranici přehrávané křeče. Nepomohlo ani opisování od úspěšnějšíhop Smyczkova Lotranda a není to jen tím, že Troška prostě není Svěrák. Kouzlo tak zůstalo nenalezeno. Přesto Hádanka nepatří mezi nejhorší pohádky. Dolanský zahrál Matěje příjemným způsobem a občas se povedl i nějaký tén vtípek nebo zábavná hláška. Prvních patnáct minut bylo svižných, stejně jako těch posleních patnáct, nicméně to mezi bylo zdlouhavé, nudné a podivně prázdné (a to platí nejen o ději). (15.05.2011)

Mně se tahle pohádka líbila. Objektivně je asi na lepší 3* hvězdičky, ale já dám 4*, jelikož se mi zda krapet podhodnocená díky režisérově pověsti na této databázi. Chci, aby alespoň 60-65% měla. Co se mi na této pohádce líbilo? Jsem strašně rád, že Troška opustil od infantilních či dokonce lehce dementních čertů, kteří se vyskytují snad ve všech jeho pohádkách. Jak by taky ne, vždyť to jsou jeho nejoblíbenější pohádkoví hrdinové. Ale nic se nesmí přehánět, že Zdendo? Napadá mě, že u Troškových pohádek platí jednoduchá rovnice, a to čím hloupější čerti tím hloupější pohádka. Alespoň pro mě. Dětem a mainstreamovým divákům se Troškovi pekelníci asi líbí, tipuji tak na základě jeho komerčních sukcesů,. Já si ale troufám říct, že ani k jedné skupině nepatřím. Takže se divím, jak taková blbost jakou je neúčast těchto čertů dokáže zvednout můj celkový dojem. 70% (06.03.2012)

VYKRADENÍ SAMA SEBE. Nikdy by mě nenapadlo, že se toho dočkám právě u Zdeňka Trošky, ale stalo se... Pohádky jako "Z pekla štěstí" nebo "Princezna ze mlejna" jsou cítit téměř z každého druhého záběru, což může v nejednom vnímavějším divákovi vyvolat otázku, zda nebyla "Nejkrásnější hádanka" pouhou přípravou na třetí výpravu za Honzou a Markytkou. Tento pohádkový mišmaš však nemá s kvalitou výše zmiňovaných filmů vůbec nic společného a jediné, co na něm stojí za zmínku, je Jan Dolanský. Mizerný zážitek z hloupých postav, zbytečně překombinovaného děje a nevtipných sekvencí ještě prohlubuje mizerná práce střihače. Některé scény na sebe vůbec nenavazují, jiné zase působí, jako by byly omylem rozděleny v polovině. Že by se spěchalo, aby bylo vše hotové v daném termínu? Nu, vypadá to tak... (29.05.2011)

Trápne, hlúpe a úbohé. Niektoré Troškove rozprávky mám celkom rad, ale niektoré vobec nie a nechapem , že pri prečítaní scenára sa niektorí seriózny herci do takéhoto dielneho projektu upíšu. CI im naozaj ide len o peniaze a je im jedno, že ten film je totálny bral, alebo sú radi, že aspoň niekde môžu ukázať svoj talent. No, ale tu ho rozhodne neukážu, tu sa môžu len strápniť. Videl som tam trocha podobnosť s Cisárov pekár a pekárov cisár a aj to len pri scénach s radcom a generálom. Len Troška nie je Frič a je to naozaj vidieť a aj počuť. Už by to mal naozaj zabaliť a režírovanie ponechať tým, koho to ešte naplňuje a nie len kvoli tomu, že sa práve zobudím a idem si zas niečo dokázať. Slabé 2*. (25.09.2023)

Jasněnka měla svýho ševce, Eliška mlejnskýho Jindřicha, Markýtka Honzu a Rozmarýnka hádala, až málem to svoje štěstí prohádala. Takhle to ani vyloženě nevypadá na defilé ostře sledovaných pohádek Zdeňka Trošky. A přece. Na konci 80. let to byla hororová verze Drdy, na počátku 90. let horor prostřídala jihočeská malebnost, abychom se na konci stejné dekády obloukem vrátili k poněkud ostřejší drdovské nótě. Logicky tedy Nejkrásnější hádanka spadá opět do malebné sekce jihočeského hlazení a odkazů na oblíbenou dobu neutrálního selského baroka. Ale zatímco například Lotrando a Zubejda vytěžili maximum ze sloučení dvou pohádkových námětů, zdejší spojení O Matějovi a Majdalence a O princezně, která hádala, až prohádala, nedisponuje tak zručným řešením. Poprvé ale Troška nehledá v Drdovi žádné vyloženě temné motivy a naopak dává důraz na figurky z jiných časů. Zejména Medvecké frančinářka je klasickou vychovatelkou akceptovatelnou napříč stoletími. Dolanský, Potměšil a Táborský pak plní jen zadané schéma, nicméně skutečným překvapením se stává příjemný výkon Veroniky Kubařové. Tak vám nevím, mám přimhouřit oko a začít se těšit na Štěpánku? (29.05.2011)