Protektor

Ihned na začátek komentáře musím ze své klávesnice vypálit několik nelichotivých slov, která mi v souvislosti s tímto českým překvapením roku 2009 nedají spát. Na Protektora (kdo by od Najbrta po Mistrech čekal něco tak skvělého?) jsem totiž šel s ohromným očekáváním, abych si potvrdil oslavné ódy znějící z hlásných trub internetu. Jaké pak bylo mé zklamání, když bezprostředně po usazení v kinosále následoval milionkrát ohranou reklamu na 2Bobule nudný snímek s nádechem dramatu, mapující obyčejný život sympatického páru v neobyčejné době...! První půl hodinu jsem zklamaný sledoval děj s pocitem, že sleduji svůj život v období druhé světové války: jak chodím do práce, pak domů, pokecám s ženou, a spát. A znovu. Hudební složka však - naštěstí - spolu s velmi pěkně zakomponovanými filtry, vybroušenou atmosférou a perfektně zvolenými herci dělá z Protektora přeci jen něco víc. Ten snímek vlastně jen plyne v nikam nepospíchajícím tempu, to jen já jsem čekal hutné drama. Příběhová složka se pak dostane do popředí po zhruba 45 minutách tohoto povedeného díla, které se za naši zemi bude snažit o Oscary. Nový film Marka Najbrta tak ode mě dostává čistých 80%, a samotný režisér vzkaz, ať už točí jen dramata... (12.10.2009)

Obrovské překvapení - protože jsem si byl takřka jistý, že "český film" s hodnocením 82% se mi bude aspoň trochu líbit. Nedal mi ale (krom asi dvou kratičkých pasáží) vůbec šanci, abych se k němu přiblížil. Spěchá, přímo letí, že se emoce, kterou občas vyvolá, vůbec nestačí dotknout divákovy duše - ta je ale stejně neustále příliš zaměstnaná nadužívanou (ale skvělou) hudbou. Je ukecaný, že po čase člověk ztrácí zájem o nové informace, protože jsou vždy obalené shlukem nápaditých, ale zbytečných efektíků. Zavání podivným pozérstvím, stejně jako postavy, o kterých vypráví (všechny, bez vyjímky). Tolik hluku nadělá, aby k tématům, o kterých se tváří, že bude mluvit, neřekl vlastně vůbec nic nového, ani zajímavě nezrekapituloval cosi starého. Formálně nového toho přináší sice mnoho (nebo takovým dojmem aspoň působí), ale nic z toho neplní, co se týče emočního prožitku diváka, jinou než retardační funkci. Je to jakoby takový Brecht, jenomže bez příběhu a zřetelnějšího smyslu : jeden zcizovací efekt za druhým, aby nám stále dokola říkal jen a pouze, že Češi jezdí na kole. To už bych si s postavami radši prožil trochu strachu - jenomže ty, dokonce i když se mluví o tom, že budou ony nebo někdo z jejich blízkých možná zastřeleni, působí dojmem, že se baví o rozdílu mezi bicyklem a koloběžkou. (09.10.2009)

Dlouho naříkám, že se zdejší kinematografie vyhýbá kostlivcům ve skříni tuzemských dějin, zatímco naši germánští sousedé se potykávají s jednou dějinnou skvrnou za druhou. Proto jsem opravdu vděčný, že to tady už konečně také někdo zkusil. To, že nakonec zůstalo pouze u toho pokusu... To už je věc jiná. Znatelně tu totiž schází dramatické pnutí. Takové jaké bylo kupříkladu v Uchu. Jít více na dřeň a neklouzat po povrchu. Ovšem i tak vznikl dostatečně kvalitní snímek (scény s bicykly, scény s focením!), který se ctí ustojí i mnohé své nedostatky. PS: Filmový plakát dostane smysl až s úvodní citací, což je sice originální, ale poněkud kontraproduktivní řekl bych. A také by mě zajímalo, zda je podobnost námětu s osudy Čeňka Šlégla náhodná či nikoli. (24.09.2009)

Scénář: Robert Geisler, Benjamin Tuček, Marek Najbrt .. Ještě že tak. Když jsem usedl do sedačky, vybavila se mi neveselá vzpomínka na jiný nedávný ambiciózní český retro film. Tím byl Normal (vlastně jsem si na něj od jeho premiéry doposud nevzpomněl), který sice válcoval trailery, ale výsledek utek. Na Protektora jsem neviděl ani ten trailer (systematicky je nevyhledávám) a vše se zúročilo příjemným zážitkem. Uhrančivá stylizace, výborná MIDI hudba a její gradace scén, příběh se sune kupředu pozvolně, tu skokově a mimo samotné okolnosti mu chybí ještě něco dramatičtějšího v jádru. Jenže, když se v tom všem navíc pohybuje úžasně fotogenická Jana ‘Čárkovaná ‘ Plodková a (pro mne) konečně přijatelný Marek Daniel, není moc co řešit. Podzim patří českému bicyklu. Osvěžujících 75%. (24.09.2009)

Neuvěřitelně citlivý a působivý film světového formátu. Přirozenost herců (všech!!) je odzbrojující, atmosféry doby tísnivá a nad tovšechno vystupuje geniální formální stránka. Film sice občas zahapruje v časové návaznosti, je to ale jen drobná piha na překrásné tváři filmu o mnoha podobách lásky. O lásce k ženě (milovat Janu Plodkovou je až strašidelně jednoduché), o lásce k vlasti.. A v neposlední řadě také o lásce k filmu. Protektor se hrdě řadí po bok Pianisty, nebo Životů těch druhých a po strašně dlouhé době cítím v kostech, že tady ten Oscar není nereálný. (08.11.2009)