Šťastný smoliar

"Co to má na patičkách ??" - "To nic, teta, to je jen trošička smůly tady z toho dříví a než mu naroste první zub, tak je to pryč !!" Obecně vzato valná většina zdejších uživatelů tuzemským televizním pohádkám, které se prostě staly ze zcela zřejmých historických důvodů i díky jejich četnosti vlastně i českou specialitou, příliš nefandí a rozhodně je ani nedokáží náležitě docenit, což však nejsem schopen z mého pohledu milovníka žánru dost dobře pochopit, stejně jako všeobecně dogmatická tvrzení související s tím, komu jsou vlastně pohádky primárně určeny, nemluvě o frázích ve smyslu "pobaví děti i dospělé, každý si v nich najde to svoje", byť bezesporu zejména poslední roky právě tuto snahu, která tento extrémně specifický žánr silně vykolejuje a která vlastně sluší spíš tzv. rodinným filmům, v naší filmově pohádkové tvorbě prostě cítím jako připalující se vtipnou kaši, díky čemuž nám televize servírují velmi nepovedené hybridy, které prostě většinou těm léty prověřeným legendám nesahají ani po kotníky !! Nicméně ta nekonečná každoroční vánoční recyklace stejných divácky nejvděčnějších filmů samozřejmě logicky volá po nových pohádkách, které diváci prostě chtějí, a tak se Česká televize každý rok o Vánocích vytasí s několika premiérami, jejichž kvalita se však vyznačuje neuvěřitelnou kolísavostí, za poslední dekádu by si právo vstupu do zlatého fondu českých pohádkových klasik mohl vyprosit snad jen osm let starý Strachův Anděl páně, který zdejší pohádkovou krajinu obohatil o rozvernou představu nebe, která dává vzpomenout například na legendární Hrátky s Čertem Josefa Macha a Jana Drdy, což se taky dalo právě od přísně věřícího Jiřího Stracha čekat, s oblíbeným Jiřím Bartoškou v roli Pána Boha !! Zásadní problém a hlubokou řeznou ránu současné tuzemské pohádky však nevidím v nedostatku kvalitních tvůrců, kteří by byli ochotni je točit, ani v jejich režisérské neschopnosti, ono totiž v žánru pohádek platí stejně jako v dnešním českém filmu obecně, že jeho zoufalost souvisí hlavně s nedostatkem skutečně silných scénářů !! O tom se přesvědčil i Hynek Bočan, když se před několika lety v Lásce rohaté pokusil příběhem, poetikou i hudbou naprosto jistého Jaroslava Uhlíře navázat na úspěch pohádky S čerty nejsou žerty, kterou osobně považuju za nejlepší filmovou pohádku vůbec, bohužel však polovičatý scénář Karla Žaluda vedle nesmírně vtipného a zároveň laskavého skriptu Jiřího Justa vypadal jako hodně chudý příbuzný, a že kvalitní scénář je prostě alfou a omegou všeho, by mohl vyprávět i dnes již odepsaný Zdeněk Troška, jehož poslední opravdu dobrou pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci napsal dramatik a novinář Karel Steigerwald, protože si však už dobrých dvacet let píše Troška scénáře sám, dá se na těchto jeho žánrovkách, jimiž úspěšně zasvinil prostředí české pohádky spoustou odpudivě infantilních karikatur a pitvořících se bytostí, hledat něco pozitivního jen pod mikroskopem !! Jednoduše kategorizovat se mimochodem dnešní česká pohádka dá opravdu jen velmi obtížně, když od tradičních konzervativních pokusů držících se erbenovsko-němcovské tradice odbíhá až k nejrůznějším nehezkým úletům, a ačkoliv v posledních letech vznikla celá řada hodně nesnesitelných pohádek, zároveň jako plamínek naděje zahřeje skutečnost, že se do pohádkové produkce dostává celá řada režisérů i scenáristů se zkušenostmi z jiných žánrů, mezi nimiž mě osobně nejvíce zaujal právě žánrově neuvěřitelně rozkročený Jiří Strach, který prostě umí, ačkoliv aspoň zatím většině jeho snímků k dokonalosti vždy něco málo chybí !! Scénář Šťastného smolaře, který se inspiroval stejnojmennou knihou Marie Formáčkové a Matěje Mináče, sepsali Jiří Strach s Markem Epsteinem odvážně sami, což logicky zastánce tradičních pohádkových motivů odrazuje od příběhu věčného pechfógla Filipa, kterého si zahrál překvapivě velmi dobrý Filip Cíl, a notorického lháře, který dostal jméno Kdokoliv a v podání fantastického Ivana Trojana platí coby parafráze Barona Prášila za jednu z nejzdařilejších postav za dlouhá léta !! Dost atypický příběh, v němž jaksi absentuje zcela zásadní motiv kontrastu dobra a zla, o tom, že i smůla se jednoho pustí, když najde pravou lásku a odpuštění, dokonale staví na vpravdě elitním obsazení a milém humoru, který sice lehce připomíná ten svěrákovský, nicméně na něj stále nedosahuje !! Jiří Strach těží z variability a krásy českého jazyka, půvabných scén a detailů, byť některé už se mi zdály přes míru, mám na mysli především pokus o sebevraždu skokem z mostu, i vděčných charakterů, s nimiž si kvalitní herci opravdu vyhráli, protože Trojanův lhář, Cílův gramlavý kominík, hrobník Josefa Somra, kovář / zubař Tomáše Töpfera, u té pasáže s trháním zubů jsem se válel smíchy, tatík v podání Ondřeje Vetchého, kterého mohli tvůrci využít určitě více, když mě navíc hned zkraje pěkně namlsal, ale i naprosto epizodní postavy v čele s převozníkem Vladimíra Javorského, prostě z průměrné záležitosti dělají něco víc !! Bohužel i v tomto ohledu bych měl výhrady, když především s postavou Karla alias Carlose v podání paradoxně víc než standardního Jiřího Dvořáka tvůrci až příliš tlačili na pilu v rámci té zbytečné moderní stylizace, a Štěstěna Dagmar Veškrnové Havlové působila naopak až moc uhlazeně a ve snímku jako celku vyznívá jako pěst na oko !! Jiří Strach navíc znovu potvrdil, jak velký význam má v rámci žánru natáčení v exteriérech, ať už mluvíme o jízdě na motocyklu se sajtkárou krajinou, putování cirkusáků či záběry na chalupy a samozřejmě i hrad Pernštejn, vždy bylo na co se dívat, mimochodem Martin Šec se svojí často až poetickou kamerou se opravdu hodně vytáhl !! Pohádce naopak neprospívá naprosto zbytečný komentář vypravěče, když většina těch jeho vtípků a pomrkávání směrem nadčasovosti vyznívá do ztracena, což v kontrastu s tou geniální animací znovu potvrzuje, že chybělo opravdu málo a mohli jsme pod stromeček dostat další kultovní pohádku, které však také škodí na můj vkus slabá hudební složka Jana Jiráska i hodně kolísavé tempo, zdlouhavá scéna s umírající matkou Jiřiny Bohdalové, která tím vtipně vzpomíná na svoji nesmrtelnou tetu, a také samotné finále pohádky přímo volá po ostřejších nůžkách střihače !! Nicméně myslím, že se Jiřímu Strachovi, který mě nakonec potěšil i závěrečnými scénami s utěšeným a přitažlivým motivem sněhu, který hodně pomohl i zmiňovanému Andělu Páně, jeho odvaha vyplatila, když brněnské studio České televize darovalo Kavkám a jejich archivu neuvěřitelně vzácnou hereckou společnost v jediném příběhu a divákům přinejmenším další povedenou a vtipnou pohádku, která prostě svojí hrou se slovy zahřeje u srdce !! (20.02.2014) (menej) (viac)