Šťastný smoliar

Tohle je taková ne úplně typická pohádka, která se za sebe vůbec nemusí stydět. Nevím, jak ji posoudí děti, ale za sebe jsem byla ráda za každou scénu, za každou větu, potěšilo mě to moc. Herecká plejáda, příběh, scenérie, pro mě bez chyby. Pro šťouraly, kterým se něco nezdá, bych měla radu- natočte něco pohádkového a zajímavého. (30.12.2012)

Nikdy nepochopím zdejší pahovada, který už po oprvní minutě utíkaj hodnotit, jako kdyby snad na ně v posteli čekala v posteli nažhavený ženský uragán. Pravdou však zůstává, že na filmu mě bavila jedině postava Ivana Trojana a to až do společné scény s Bohdalkou, pak už jsem šel zapálit frantíka a dát ho k televizi a pokusil se celou "slavnou" pohádku vykouřit. Jirka Strach pošle golfistovi kopii a po přečtení golfistovi poslední koment věty mám pocit že jsem v kanceláři PR pracovníků ČT, fakt Chocholoušek by se na csfd smlsnul. Ještě k tý pohádce, krom mýho zelenobílýho miláška Ivánka Trojánka fungovala ještě obrazová složka a krása Haničky, tu bych chytnul klidně i za něco jinýho než jen za ruku. Nic no, žádnej zázrak se nekonal, jdu si dát chlebíčky a vínečko. Jinak ukázat Perštejn a natáčet na nádvoří hradu v Ledči nad Sázavou...že by Jirka Strachů v létě podnikal stejný výlety jako já ? (25.12.2012)

Ach jo. Další pohádka, která vypadá, že ji přes víkend napsal nějaký pologramot se spoustou nápadů. Zase se všechno přehrává a dohromady nic nefunguje. Přitom ve fungující pohádce by spojení smolařského hrdiny s Trojanovým Kdokolivem (nebo Kýmkoliv?) bylo trefou do černého. Nebo ten Javorského převozník - v jiném filmu by to mohlo být krásné "cameo", tady jen ruší (když už, tak měl tedy dostat víc prostoru). Co ovšem stojí za pozornost, je obsazení Bohdalové, která v nejedné pohádce působí už pomalu jako rekvizita sui generis. Vidět tuto paní nezbytnou prakticky po celý film jako ležící umírající stařenu - zcela adekvátně hereččině věku - dává zážitek velmi odvážného (a zdařilého) završení jedné kontinuální kariéry. Problémy této pohádky (krom její slabé působivosti) bych ilustroval na podivném jednání Karlose: svou matku až nepříčetně miluje, podniká vše pro její uzdravení, ale Haničce, kterou má ráda a která jí působí útěchu, ubližuje. Ve finále prohraje jeden bezvýznamný šermířský souboj, čímž prohrál štístkovou nevěstu, kterou chtěl stejně zabít, pořád má ale palác plný zlata a jeho matka se právě uzdravila. To je dost dobrá bilance. Co nyní udělá? Uteče z paláce a dá se znovu na nuznou cestu "táhna svou káru dál atd." Ovšem největším přešlapem je postava Štěstěny a prakticky všechno, co s ní sovisí. Ačkoli to Veškrnce v této roli sluší, chlubit by se jí rozhodně neměla a Epstein by si měl po každém dalším nápadu dát facku a pak teprve se nad ním zamyslet a před každým novým scénářem stokrát napsat "Nebudu si půjčovat motivy, kterým nerozumím". (04.01.2015)

Příjemná inspirace Baronem Prášilem a snaha o zuřivnou nasázku jsou hlavními devizami tohohle nevydařenýho pokusu. Jenže...Hranice mezi Prášilem a ultranudným blábolem je evidentně tak zamlžená, že se v tý mlze Strachovic Jiřík dočista ztratil. Když navíc režisérsky nedokážete rozpoznat dobrej vtip od špatnýho a špatnej vtip od křeče (z nich všechny tři kategorie jsou v pohádce zastoupeny hojně), musí se bezpodmínečně schylovat k průseru. A když se pak ve vánoční pohádce začnou dělat "prudce aktuální" fóry na tituly z Plzně, nezbývá než zakroutit očima a stisknutím čudlíku poslat Jirku s Markem do věčných lovišť. Z herců ani Trojan ani Dvořák nepřekvapili (tj, kvalitní standard), Dáša tentokrát solidně šmíruje. Jsem ale optimista a stále věřím, že se Strachovi jednou povede dobrá pohádka. V současným trendu mám ale (S)trach (haha! humorná křeč!), jak dlouho na ní budeme ještě čekat. (27.12.2012)

Oxymoron v názvu jako by předjímal stejnou schizofrenii, kterou trpí současná animovaná produkce z Hollywoodu - formát primárně určený pro nejmenší se snaží zalíbit dospělým a samotné děti bere ve finále na hůl.. One-man show bohemáckého řidiče dělové koule, "Zemanovské" animace, či nadčasová rýpnutí jsou výborné, nicméně dle zaručených pramenů nejsilnější stránka filmu (vtip) mi přišla poněkud utopená ve strojenosti a samotné Strachovo nadprůměrné řemeslo pak vytahuje trn z paty televizního standardu jen ztěžka. Neříkám, že si tímto v Monte Carlos zahrál o svou pověst, ale dost často mě jímal pocit, že to klidně mohl natočit Kdokoliv.. Rákosníček mrčící z černé zdobené rakve mě bude budit ze snů! (26.12.2012)