Šťastný smoliar

Nový "Anděl Páně" se sice nekoná, první polovina byla úmorná, ale nakonec nebylo tak zle. Trojan je prostě klasa a jeho geniální smích uslyším ještě dlouho. I Dvořák se mi v roli záporáka líbil, stejně tak krásná představitelka Haničky. Docela mi ale vadil styl Trojanova vyprávění celého příběhu a z Cíla jsem odvázaná taky nebyla. Strach umí lepší pohádky. (25.12.2012)

Pohádkové novinky roku 2012 na ČT ukazují, jaký filmový vkus má který zdejší uživatel. Těm, kterým se líbila bezduchá Janákova pohádka "12 mĕs.", ti odsuzují "Smolaře" a naopak. Můj vkus je zřejmý z hodnocení, ale neodsuzuju nikoho. Janák už jiný nebude - budiž, ale já musím říct díky bohu za Stracha :) (26.12.2012)

Strach se umí svým režisérským vedením povznést nad tuzemskou pohádkovou tvorbu - o čemž svědčí oba Andělé páně - a i když jsem ohodnotil Šťastného smolaře "průměrnými" třemi hvězdičkami, rozhodně se jedná o povedenější kousek v rámci svého žánru. V jistých momentech jde o nadmíru originální pohádkový příběh, u něhož mě maličko zamrzelo, že tvůrci nevložili více humorných vložek pramenících z Filipovy smůly. Moderní elementy v podobě motorkové road-movie nebo středověkého kasina nebyly špatné, ale ani nijak nenadchly. Filip Cíl i Ivan Trojan jsou sympaťáci, zatímco Jiřímu Dvořákovi sluší spíše "zmetek pekelný". Martina Zábranská mi přišla nevýrazná a Jiřina Bohdalová spíše jen tak do počtu. Naše bývalá první dáma, Dagmar Havlová, vnesla do filmu noblesu, zatímco malinká rolička pro Simonu Babčákovou mě velmi pobavila. Ve výsledku jde o příběhově neotřelou pohádku, která mohla být možná vtipnější, ale i přesto se pevně drží nad průměrem. (29.12.2020)

Do téhle pohádky jsem vkládal nemalá očekávání a ta přetrvávala i poté, co musela filmové plátno vyměnit za televizní obrazovku. Bohužel, žádný zázrak se nekoná. Přesto Strachova pohádka nabízí něco, co není pro vánoční původní televizní tvorbu samozřejmé - osobitý humor, snahu o určitou poetiku, uzavřený svět s vlastními pravidly, neotřelý vizuál. Toto vše tady je, i když nedostatečně dotaženo. Humor se nebojí ironie i morbidity, ale postupně se mění v mišmaš, který nedokáže najít uspokojivou polohu mezi dětským a dospělým divákem, což by se u kvalitní pohádky stávat nemělo. Poetika dodána již zajímavým vypravěčem a neotřelým míšením různých dob a neslučitelných motivů působí dosti uměle, ale přesto občas nabídne nápady, které osvěží jednoduchý děj. Uzavřený svět a zvláštní pravidla dodává řada vděčných motivů jako setkání smolaře s chorobným lhářem, štěstěna jako protipól - prolínání těchto atributů postav dává zadělat na velmi vděčné situace, jež by měly pohánět děj, většinou však vedou jen k neoriginálním průpovídkám, samoúčelným gagům a místo, aby se splétalo něco překvapivého a neotřelého, hlavní dějový pohyb se děje na základě velmi jednoduchých berliček, jež prostě neuspokojí. Nejvíce se podařilo opět vytěžit z vizuální stránky, která navozuje správnou atmosféru, dovedně pracuje s animací a nezabíjí ji okaté triky. Výhodou je také nekomplikovaný děj bez zbytečných odboček, svižně mířící ke svému cíli, jenž však, jak jsem zmínil zcela nedotahuje nakousnuté motivy a volí spíše jednodušší cesty řešení. Pro každou pohádku je důležité, aby jednoduchou dějovou linii ozvlášťňovaly a přitom nerozmělňovaly drobné detaily, nápady a především dobře načrtnuté, výrazné postavy. Bohužel, skutečných nápadů je pomálu a s postav zaujme pouze chorobný lhář Ivana Trojana, jinak jsou postavy nezajímavé a neživotné navzdory dobrým hereckým výkonům (Filip Cíl) - tedy až na hodně unylé ztvárnění dcery Štěstěny. Jiří Strach tedy nepřekročil standard řemeslně solidní pohádky, která neurazí a přinese pár svěžích prvků. Zde je hlavní překážkou promarněný potenciál, který je z námětu a dějového východiska cítit. Snad se mu někdy podaří dostat na plátna skutečně dotažené dílo, jež by navázalo na nejlepší tradice tohoto žánru. Otázkou je, jestli je to dnes ještě možné, každými dalšími Vánocemi o tom musím stále více pochybovat... (25.12.2012)

Koho překvapí Kdokolivův (Trojanům) původ a kdo uzdraví principálovu matku? Přes všechen pokus o poetiku ala Dům U Zlatého úsvitu se vytrácí pohádkovost. Natahované pasáže s jízdou na motocyklu sice přinesou pokus o vtip (např. uklouznutí na guláši u Szegedu...), ale celkově jsem prostě tradicionalista a vzdávám hold 12 měsíčkům. Závěrečná smršť vtipů (lhát se má jeden den v roce, nebo 13 v kostkách) spíš dokresluje celkový zmar. Hvězdičky za herecky výborného Cíla a Trojana a za velmi dobrý výchozí motiv kominíka smolaře. (25.12.2012)