Šťastný smoliar

Tak Jiří Strach pro mě už přestává být zárukou alespoň trochu dobré podívané, ach jo. Přitom na Šťastného smolaře jsem se celkem těšil, neboť nástřel příběhu vypadal více než lákavě. Měl se ho ale zřejmě chopit lepší scenárista. Marek Epstein nebyl tentokrát schopný napsat dobrý vtip (laciný humor typu návštěvy u kováře, "druhé rakvičky" nebo šlápnutí do... si může opravdu nechat) ani sympatickou postavu (lháře zachránil pouze Ivan Trojan), zcela mu chyběly nápady (přitom spojení postav notorického lháře a chorobného smolaře slibovalo tolik srandy), používal ty nejvousatější možné situace a repliky ("Jsem v nebi? Ty nejsi anděl?") a jen jednou za čas se zmohl na jakousi "hlášku", která byla opět trapná. Pokud jde o herce, hlavní hrdina byl naprosto nemožný, jeho milá nedostala příležitost ani zazářit ani pohasnout, ostatní vidění členové Strachova oblíbeného ansámblu (chyběl jen Viktor Preiss) získali většinou mizerné štěky. Druhý Anděl páně se nekoná, režisér a hlavně scenárista měli při tvorbě buď pořádnou smůlu, nebo to prostě odflákli.__P.S. Narážka na plzeňská práva? V pohádce? Vážně? (25.12.2012)

Nikdy nepochopím zdejší pahovada, který už po oprvní minutě utíkaj hodnotit, jako kdyby snad na ně v posteli čekala v posteli nažhavený ženský uragán. Pravdou však zůstává, že na filmu mě bavila jedině postava Ivana Trojana a to až do společné scény s Bohdalkou, pak už jsem šel zapálit frantíka a dát ho k televizi a pokusil se celou "slavnou" pohádku vykouřit. Jirka Strach pošle golfistovi kopii a po přečtení golfistovi poslední koment věty mám pocit že jsem v kanceláři PR pracovníků ČT, fakt Chocholoušek by se na csfd smlsnul. Ještě k tý pohádce, krom mýho zelenobílýho miláška Ivánka Trojánka fungovala ještě obrazová složka a krása Haničky, tu bych chytnul klidně i za něco jinýho než jen za ruku. Nic no, žádnej zázrak se nekonal, jdu si dát chlebíčky a vínečko. Jinak ukázat Perštejn a natáčet na nádvoří hradu v Ledči nad Sázavou...že by Jirka Strachů v létě podnikal stejný výlety jako já ? (25.12.2012)

Je milé vidět, že lze spáchat vcelku kulantní pohádku, aniž by měl jeden Z prdele kliku při globálním vykrádání Božky a Karla, ztrapňoval Ivetku v roli debilního homočertíka a musel posílat toporné princezny a vyteplené prince se svou Troškou do mlejna. A stačí k tomu jeden gramlavý kominík, scénárista s nepovislou originalitou, režisér s koulema, tedy pardon, chtěl jsem říct s ušima, a neuvěřitelná plejáda opravdových a sympatických herců, co nemají Strach z televizní produkce. Obecně už pohádky nijak zvlášť nemusím, ale jsem vděčný za cokoliv, co aspoň na chvíli zabrání fakanům trhat si vzájemně nehty, demolovat byt a nutit agresivního souseda pod námi rvát si do uší špunty a třískat do radiátoru. A u tohohle jsem překvapivě přestal dělat bordel i já! (13.02.2013)

Absolutně scenáristicky nesourodé, ovšem výhoda  je v tom, že  si to na pohádku jen hraje. A nemá to mnohdy daleko do parodie. Kominík paradoxně nenosí štěstí, ale pekelnou smůlu a mladík v širém světě narazí na zadluženého a tak trochu vykutáleného lháře prolhaného, co jezdí na sajdkáře. Ti dva spolu uzavřou přátelství a vydají se hledat sličnou dívku, do které se kominík zakoukal, a potulný lhář má v plánu umořit své dluhy. Jejich příští cesta proto vede na sídlo zlého a bohatého knížete, kde je dívka nosící štěstí držena. A hra v kostky, ve které kníže vyniká, možná definitivně přihraje do kapes i nějaké ty vytoužené zlaťáčky. Scénář je poměrně  bizarní. Marek Epstein opět nezklamal  a předhání se v nepochopitelných nesmyslnostech. Kníže (Jiří Dvořák) bohatne úsměvným způsobem, když dívku, co nosí štěstí, drží během vrhání kostek za ruku a padají mu nejvyšší možné hodnoty. Nikdo se proti tomuto nefér způsobu  neohradí. A když se v závěru utká s kominíkem, tak na kostce kominíkovi padne nesmyslně sedmička(!). Zúčtování s knížetem je sice kvalitně přihlouplé, korunováno je ještě scénou s mečem, která vše bizarní znásobí. Jenže co nevybrousil scénář, to podrželo skvělé herecké obsazení na čele s vtipným Ivanem Trojanem. Jeho parťák Filip Cíl s ním ladil. A Jiřina Bohdalová, která většinu času proležela v posteli ztrápená žalem nad ztrátou svého druhého syna, už má na takové pohodlné role vzhledem ke svému vysokému věku právo. Jiří Strach to opět zkusil s osvědčenou dvojicí Trojan/Dvořák, tentokrát je postavil proti sobě. Jeho režijní nadhled do jisté míry eliminoval scenáristicke abnormality. Chvílemi tento počin měl výjimečné rozměry, pak ale přišla nějaká pitomá scéna, co pozitivní dojem pokazila. Nakonec se tahle (skoro) pohádka po turbulentních procesech v ději zastavila na relativně přijatelném diváckém zážitku. 6/10 (16.04.2023)

Fášeny Her Angst, ich pišu fám, abych informoval, šé tentokraté nepovedlo se, bochušel. ~~~ On se nám Jirka snaží, snaží se i samotní herci, ale výsledkem je nuda, u které dvě třetiny trojčlenného osazenstva obrazovky televizní upadalo v hluboký spánek. Já se tak nemohl věnovat samotnému pohádkovému příběhu, anžto jelikož a protože jsem se jal zahraňovat rodinné členy před pádem ze židle na, byť kobercem pokrytou, přesto stále poněkud tvrdou zem. Pohádka se vlekla a nic moc ani nedělo. Jediným plusem tak bylo Trojanovo blábolení, které ale bylo poněkud okatým pokusem zachránit ještě co se dá. Těžko říci, jak velkou měrou přispěl samotný Jirka, pisatel scénáře nebo dramaturg. Divákovi, čti "mě", je to ale oupelně šumák a fukák, já se prostě nudil, podobně jako minulý rok u příšerné Micimutr. Tentokrát si, Jiříku, přelil, bochušel. (25.12.2012)