Ženy môjho muža

Československý film se odehrává v Praze, ale jsou v něm i postavy z Maďarska či Makedonie. Opět je zaměřen na exkluzivní svět vyšších kruhů, kde jsou lidé dobře placeni, aniž by něco dělali. Do toho nějaký ten umírající, jedna vražda, psychická porucha, celkově nic zvláštního. Pokud chcete zase vidět nahou Táňu Pauhofovou, tak bych vám mohl doporučit jiné její filmy. Jinak je to typický domácí průměr – vyloženě nenudí, ale při odchodu z kinosálu už si z filmu nebudete nic pamatovat (50%). (15.07.2009)

Nejsympatičtější je hlavně to, že jsem o filmu v životě neslyšel a že se tvůrci nesnažili film vrazit do větších kin, než jen těch malých. Ušetřili si tak práci a tisícům divákům peněženky a nasraný ksichty. Ženy mého muže je totiž taková kravina, že si nezaslouží ani pozornost. Tady náhodou to hodnocení skutečně nelže. Zřejmě náhoda. Nebo to spíš není ani zajímavý, ani umělecký a nemá to v sobě ani zbla kvalitního příběhu natož pak kvalitního filmu. A druhá možnost je taky to, že si toho místní intelektuálové asi ani nevšimli. (08.11.2010)

Okrem ďalších momentov mi pri tomto filme vyskakuje otázka, prečo sa vzdali pôvodného, pracovného, názvu "Kvet sakury", bol by minimálne poetickejší, hoci motív kvetu sa vo filme objavoval viac-menej náhodne a v konečnom dôsledku neurčito, až do bezvýznamna (neviem sa zbaviť pocitu, že to nebol tak celkom pôvodný zámer). Ale ani anktuálny názov veci nepridal. Celkovo mi tento filmík prišiel ako snaha o niečo trošku iné, aj keď stále vzťahové. Miestami almodovarovské, miestami lynchovské, no v konečnom dôsledku našsky trochu zahanbené a nesmelé, rozbehané na 5 smerov no vždy len pár krokmi. (možno som čakala väčšiu zlobu) (25.10.2009)

Kritiku společnosti a principů v ní zaběhnutých, vytrácející se lidskost, určitou citovou vyprahlost a šeď všednosti režisér Vojnár tentokrát divákovi nesděluje prostřednictvím lidí na okraji společnosti, jako tomu bylo v minulosti, ale hlavními postavami se naopak staly celebrity, mediálně úspěšný manželský pár (výborně hrající Studenková a Stropnický). ~ K minusům patří především překombinovaný, nejednotný scénář, některé herecké výkony naštěstí jen v menších rolích (za všechny např. Polívková) či neujasněnost prostředí (Praha – Bratislava). On i ten původní název Květy sakury zněl poetičtěji. ~ Oproti předchozímu režisérovu počinu Lesní chodci, který mi k srdci přirostl velmi, působí tento snímek příliš chaoticky a neuceleně. Bohužel, promarněná šance. ~ ~ Bože, jak jsi čistá. Jako světice. I já jsem taková byla. A už si to vůbec nepamatuji… (10.11.2011)

Možno je trochu smutné, na čo idú peniaze zo štátneho rozpočtu. Možno je trochu smutné, že Zdena Studenková hrá stále to isté a stále rovnako. A zrejme je smutné aj to, že údajne talentovaná Táňa Pauhofová je nútená ukazovať kozy v ďalšom svojom desať minútovom šteku... Ale možno je to aj dobre. Mám takú vrodenú slabosť pre slovenský kinematografický chlad, ktorý sála aj z tohto filmu. Na jednu stranu ma potešilo klasické nasnímanie s peknou kamerou, na stranu druhú som krútil hlavou nad neschopnosťou odpútať sa od psychologických príbehov, ktoré málokto chápe. Tvorcovia nedokážu rozprávať príbeh obrazom, a tak len sledujeme premrštené množstvo postáv ako hľadajú samích seba(?). Áno, dajú sa tam hľadať spoločné motívy aj zmysel, ale najviac z toho cítiť strach. Strach natočiť detektívku, strach natočiť kritiku spoločnosti, strach poukázať na politické problémy, strach natočiť naozaj intímny príbeh. Ostáva len nevyvážený mix. Filmu chýba potrebná hĺbka, ale potenciál tu bol... Aspoňže nikto neexperimentuje s formou... (01.01.2010)