Štyri slnká

Byla to náhoda, že jsem se na Čtyři slunce podívala. I když Slámu jako osobnost uznávám, nemůžu si pomoct, jeho filmy mi prostě nesedí. U Čtyř sluncí to nebylo jiné. Tak podivný, překombinovaný film se sice dobrými herci, ale nedotaženým scénářem, s ambicemi, avšak na druhou stranu s malým potenciálem zaujmout širší publikum, ne, ten prostě nemůže uspokojit ani mě. (12.01.2014)

Typický český film bez Troškovských a Vieweghovských kýčů ve své nejlepší formě. Jeden odporuje: „Poetické nic!“, druhý navrhne: „Až příliš reálné hledání sebe sama ve světě s vytrácejícími se cíli i hodnotami!“ A nad tou všudypřítomnou poetičností punkové subkultůry proti proudu i proti sobě, i její slunečnou alternativou září čtyři geniálně napsané i zahrané slunce. Čekal jsem hodně, dostal jsem víc, ale nikdy by mě ani nenapadlo že během půl roku se dostanou do kin dva perfektní české filmy. Stalo se. Ahoj, Karle. (25.04.2012)

Aby člověk mohl být točit filmy, musí být tak trochu magor. Bohdan Sláma ale tuhle premisu dalece překračuje, což v případě Štěstí a Venkovského učitele zase tak nevadilo, ovšem za Čtyři slunce by mu měli zakázat tvorbu nejmíň na pět let. Jediné štěstí, že si k tomuhle blábolu i sám napsal scénář a postižených tak není víc. Hned z první scény je patrné, že tentokrát se z porevolučního bahna nevtipných pseudokomedií a ze zadnice velkým úsilým povytažených nápadů (bráním se termínu námětů, protože Čtyři slunce žádný kloudný námět nemají) nevyhrabeme.. Herectví Jaroslava Plesla dlouhodobě těžce nesu, o Geislerové to platí střídavě taky, a když k tomu Mádl dělá blbečka a Roden magora, o co se chcete opřít? (20.10.2012)

Postavy Čtyř sluncí jsou opět ztroskotanci proplouvající horko těžko životem. Za některou smůlu si můžou sami, jiná je jen vyloženě výsledkem souhry náhod. Bohdan Sláma natočil to, co už několikrát předtím, pořád to ale má své kouzlo, nádhernou kameru a příběh tak trochu bez pointy. Takhle nějak vypadá umění po česku. (30.05.2012)

A zase tu máme lidi v depresi. Zase krize manželská. Zase problémy alkoholismem. To, že jeden z těchto lidí, který ještě hulí, má depresi velikou, vidíme už na začátku. Nemá proto cenu dívat se, jak se deprese stupňuje a jak se z vztahů stávají oddělení jedinci, kteří nemají šanci na přežití. Bohdan Sláma tyto všechny krize a problémy s nimi následující už použil. Otázkou tedy zůstavá, zda-li pak má cenu opakovat se. Jenže opakovaný vtip už není vtipem. Když ho slyšíme podruhé, říkáme si, že už jsme ho slyšeli, ale že byl vlastně dobrý. Odměníme zářivým úsměvem člověka, který nás ním chtěl rozveselit. Konec konců nemohl přeci vědět, že vtip známe. Pokud ho slyšíme potřetí (pomiňme fakt, že by nám ho říkala ta samá bláznivá osoba) už se neusmíváme. Mračíme se sice až počtvrté (např. Pepíček nechce zvednout babičku ze země, jelikož věci ležící na zemi se přeci nesbírají….), ale je stále možné , že ho úředáme dál. A já vám říkám, nepředávejte tento film. Odpustí se, pokud se vám líbil výkon Geislerky. Ta je ale výborná vždy, takže to stejně nemá cenu. A jestli jste se těšili na Rodena, vězte, že stačí navšívit Bohnice a můžete ho vidět několikrát. Krom toho ho nepochopíte. Když ve vás dříme nejistota s návštěvou kina či se zabrousením na jisté nelegální stránky, pak vás ujišťuji, že dívat se dvě hodiny na rozklepanou kameru, která zabírá strašně zblízka, tudíž nikdy nevíte, co se děje za rohem (což já strašně nerada), nedělejte to. Tato zpráva je adresována lidem, kteří to čtvrté slunce našli a chtějí si pojistit, že je to to správné a proto ho chtějí vidět. Ale vždyť ono stačí jen zůstat na zahradě u nerudného dědka a babči, dát si dort s malinami, zapít sklenkou domácího džusu a hned uvidíte všechny! Vážně chcete podstoupit nášup dusivého dortíku? (14.04.2012)