Listy z Iwo Jimy

Já jsem si tenhle snímek velmi užíval. Je to pro mě zase úplně jiný pohled na stokrát omleté téma druhé světové války, tentokráte z té "opačné" strany barikády, která se nehonosí hvězdami na vlajce ani neprůstřelnou demokracií. Japonci jsou líčeni jako hrdý národ, který by raději padl do posledního muže, než aby podstoupil své území a hlavně své životy úhlavnímu nepříteli. což se na celkovém obrazu filmu hodně odráží. Eastwood pojal bitvu u Iwo Jimy zčásti jako sondu do duše těchto odhodlaných vojáků, o čemž svědčí i bojové sekvence udržující si po celou dobu silně hmatatelnou dramatickou tvář. K hlavním hrdinům se postupně dostaneme tak blízko, jako bychom stáli přímo vedle nich a krčili se s nimi skryti před nepřátelskou palbou. Bylo mi opravdu líto těch vcelku milých lidí, kteří museli krok po kroku ustupovat před nelítostnou americkou expanzí a v rámci zachování své cti si raději dobrovolně sáhnout na život. Clint to natočil výborně, s citem a se všemi životními zkušenostmi, které za celý svůj život nasbíral. A mně nezbývá nic jiného než uznale smeknout. BRAVO, MISTŘE! (02.09.2012)

Další z režijních počinů Clinta Eastwooda, který tentokrát ukazuje jednu z kapitol druhé světové války z pohledu Japonců. Snímek je drsný, krvavý, chvílemi i emotivní, avšak poměrně zdlouhavý. Za pochvalu stojí vykreslení charakterů postav, prolínání přítomnosti s minulostí hlavních hrdinů, nápad s archeology na začátku a na konci snímku, kamera a fanatismus císařských vojáků. (21.03.2013)

DVD/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// Ken Watanabe, opět kamera a filtry, hudba, příběhy postav -strašně přetažená stopáž/// Druhý válečný film od Eastwooda, jen z opačné strany, avšak sledující stejný konflikt. A mohu říct, že Dopisy jsou lepší než Vlajky. Zajímavé je, že ani v jednom z filmů nepotkáme tváře (hrdiny) nepřitele. Vždy je nepřítel jakoby anonymní, jen mi (záleží za kterou stranu hrajete) jsme obyčejní lidé, kteří máme strach nebo na někoho myslíme. Proto zřejmě dva filmy. Které jsou naštěstí od sebe dost odlišné, aby se nestalo, že dvakrát budeme sledovat totéž. Přestože jsou Dopisy tedy lepší, nemohu říct, že by některý film byl zrovna výhra. Zhlédnout za den cca 260 minut o tom samém, to chce mít výdrž. Jenže podruhé do toho už nepujdu. Být z toho jeden film, bylo by to mnohem lepší. Dopisy jsou tedy zajímavé, ale ten druhé film je zbytečný./// Celkem 71%/// (26.12.2007)

Clinte, Clinte, tohle se ti teda povedlo. K filmu jsem se dostal až teď (ano pro válečného filmového fandu je to skoro ostuda). Knížku dopisů mám. Smekám před Kurybajashim, to co se pod jeho taktovkou vybudovalo na sopečném ostrově je až neuvěřitelné. Mít Japíci v provozu letiště a více munice a potravin, pro Amíky by bylo dobytí ostrova problém. Sice měli technologickou a početní převahu, ale vysoké ztráty v Tichomoří doma hustě srážely morálku a politikům i generálům dělaly těžkou hlavu. A to byl první úder na Japonsko, první vylodění na Japonské půdě. Vše předtím byly ostrovy a atoly, které byly okupovány. Film je zpracován velmi věrohodně, vymyšlené dějové linie mi nevadí. Eastwood se snažil podat obraz tak jak to asi viděl japonský voják. Osobně si myslím, že i tento japonský (rádoby) pohled je ještě pořád hodně americký. Myslím, že ani Amíci, ani Evropané, dokonce Australáci a Novozélaďáci mentalitu Japonců Nechápali a nepochopili ani za války, natož dnes. Myslím, že těch co nějak pochybovala či měla strach byla jen hrstka. Zbytek byl drilem tvrdě vycvičená armáda, která prostě nepřemýšlela. Jednotlivec v japonské armádě nemyslel a ani nesměl. Co mě nakrklo byl přílet generála Kuribajashiho na Iwo Jimu americkým letounem Beechcraft 18 (sice v japonské kamufláži) a jeho pojíždění po ostrově v ruském gazíku... To si Clint mohl odpustit, nevěřím, že se někde v Japonsku nenechází nějaký letuschopný japonský dvoumorák z války a o terénním autě už ani nemluvě... Poslední zteč byla ve filmu ztvárněna jako holá sebevražda všech proti dobře zakopanému nepříteli, ve skutečnosti Amíci protiúder nečekali a velmi je překvapil. Japonci se dostali až na letiště, kde Amíkům udělali velké zráty zejména na pilotech a letištním personálu. Jsem zvědavý na Vlajky našich otců. Bojím se však toho amerického patriotismu, někdy cáká z obrazovky až je z toho divákovi špatně. Ale uvidíme. Za Iwo Jimu dávám plnou sazbu. * * * * * (15.09.2013)

Takze v prvom rade musim napisat, ze je to naozaj lepsi film, ako surodenec taktiez od Eastwooda VLAJKY NASICH OTCU (2006). Pribeh bol omnoho zaujimavejsi, ale i emotivnejsi. Samovrazda granatmi bola dost brutalna, smutne bolo i zabitie psa ale aj citanie listu od matky jedneho z americkych vojakov, akoby si Japonci pomysleli, ze takto podobne im napisala list aj ich vlastna matka, pretoze kazda matka ma strach o syna, ked ide do vojny. Sympaticky bol aj general Kuribayashi v podani Kena Watanabeho a pochvalit chcem aj hudbu. 140 minutovy film mi ubehol ako voda, pretoze ma dokazal bez problemov vtiahnut do deja... 06.09.2008 ______ Ken Watanabe - (General Kuribayashi) +++ Kazunari Ninomiya - (Saigo) +++ Tsuyoshi Ihara - (Baron Nishi) +++ Hudba: Kyle Eastwood, Michael Stevens +++ Produkcia: Clint Eastwood, Steven Spielberg, Robert Lorenz, Paul Haggis +++ (06.09.2008)