Pravidla lži

Na české filmové poměry posledních let se jedná o nadprůměrnou podívanou, u níž zcela vážně přemýšlím i o plném počtu hvězdiček. Příběhy z terapeutické komunity s efektními flashbacky mě zaujaly nejen díky atraktivitě prostředí, ale nejvíce kvůli hereckým výkonům všech hrdinů, z nichž mě nejvíce překvapil málo známý Martin Trnavský (dosud jsem znal jen jeho hlas z dabování počítačové hry Mafia 2). Chválím také hudbu a některé scény, z nichž asi nejsilnější je zapalování tří svíček při rituálu. (19.08.2015)

Mezi slepými je jednooký... ehm ehm... Je fajn, že mezi všemi těmi "hezkými, lidskými" českými filmy se tu a tam objeví takový, který balanancuje na hranici psychologického thrilleru a sociální sondy... Pravidla lži mi poměrně dlouho unikaly, dohnal jsem je až na DVD - a musím přiznat, že poměrně slušně naplnily všechna doporučení, které jsem na ně dostal. Slušně, ale nijak zvlášť výjimečně odvedená režie je naštěstí podepřena scénářem, honosícím se mnoha normálně znějícími, podařenými dialogy a jak asi tušíte, kvalitiními dramatickými výkony herců, jakkoli připomínají spíše divadelní herectví. Pravidla vám rád doporučím, ale těch 70% trošku zohledňuje provenienci filmu... říkejte mi Sedláčku ;) (30.11.2007)

Psychologicky vierohodná sonda do určitej špecifickej komunity ľudí. Lenže tu platí scenáristické pravidlo o nepravdepodobných náhodách, ktoré by sme si asi nemali všimnúť vďaka ich dramatickej šokantnosti. Tu totiž zopár jedincov zistí, že sa poznajú z minulosti a mne z toho vychádza, že v Čechách sú tak dve podobné komunity, liečiace sa zo závislosti od tvrdých drog. Film sa zaoberá čisto psychológiou, pacienti absťáky pred kamerou nemajú a pôsobia tak v pohode, že asi ani mimo nej. Pravidlá lži bohužiaľ sprevádza tá povestná česká televíznosť, ktorej je tak ťažké sa v celovečernej tvorbe pre kiná zbaviť. (26.11.2015)

Takové zajímavé téma... Jinak bohužel vše při starém... °-/ - - - P.S. Tři hvězdičky s velikým sebezapřením, jen za tu slabou výjimku, potvrzující ta naše dnešní a už asi na věky prolhaná filmumarná pravidla... - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vydání na dvd, hodnocení 26.4.2011 po repete na ČT1 v rámci R.L.Č.F 4192., nekomentář zde opět pravidelně zklamaný jako dvěstěšedesátýdruhý - 26.4.2011) (26.04.2011)

První čtvrtina (asi půlhodina) mě nesmírně upoutala až dokumentárně přínosným náhledem do vstupu, podmínek a průběhu terapeutické komunity dospělých jedinců léčících se z drogové závislosti. V další čtvrtině mé dojmy klesaly, protože film pokračoval pouze dalším trávením času s touto komunitou, jejíž nejmladším členům se věkově pomalu i začínám blížit a začal jsem cítit, že problémy těchhle drogově závislých mi mohou být docela ukradené. Naštěstí jsem to nevzdal a ve druhé polovině přišel nejdřív menší zvrat a posléze napínavě gradovaná zápletka kolem „zakázaného“ milostného vztahu uvnitř komunity. Určitě nečekejte na základě tohoto popisu žádnou romantiku, ale právě s těmito motivy mě Pravidla lži zpátky přitáhla k plnému zájmu a očekávání nad vývojem dalšího dění. Moc pozitivního toho možná tohle psychologické drama celkově nenabízí, ale kromě jedné z úvodní scén zkoušky v ledovém jezeře se mi jako pozitivně silná jevila scéna trojitého zapalování plamenu za abstinenci, pokoru a lásku... Po necelém týdnu od zhlédnutí zvedám hodnocení na 4. hvězdičku – přestože jsem se tím chvílemi prokoukával hůř, zjišťuji, že zážitek z Pravidel lži nebyl vážně marný, dokázal ve mně cosi zanechat a že si vybrané silné momenty z dění v sledované komunitě pořád vybavuji. [75%] (30.03.2024)