2:37

Tak toto bylo hodně drsné. Snímek se viditelně inspiroval Slonem Guse Van Santa, a v jeho stylu nám poskládal mozaiky příběhů jednotlivých studentů, které se postupně prolínají a najevo vycházejí různé skutečnosti. Stylem zpracování se tedy podobá Slonovi. V otevřených zpovědích studentů a především v jejich charakterech jde však mnohem více na dřeň. Slon zaznamenal jeden den v životě několika studentů, který skončí tragédií, hlouběji se však jejich charaktery nezaobíral. Rysy jsou společné, ale v obsáhlosti osudů se silně liší. Skvělé výkony všech protagonistů, z nichž každý zastává jeden určitý "zaškatulkovaný" školní typ. Každý má však svá tajemství, trápení a vztahy, které nám jsou postupně odhalovány. Teresa Palmer je zde nehorázně podobná Kristen Stewart a i díky postavě, kterou ztvárnila, se mi její příběh často prolínal s rolí Kristen ve filmu Mluv. I tím nenápadně přirozeným herectvím mi přišly podobné. Především závěr je u Two Thirty 7 až děsivě realistický a drsný. Nedokázala jsem odtrhnout oči a přitom jsem chápala a cítila, co ta "postava" musí prožívat za příšerná muka. Slovy by se tato scéna dala shrnout takto "Pain, suffering, fall, destruction, blood, tears, help, fear." A úplně nakonec svoboda a klid. A zase si musím říkat: "Něco takového bychom my nikdy natočit nedokázali..." (18.11.2012)

Střední škola je špatná. Bééé. Dospívání je těžké. Bééé, škyt. Tohle je 95 minut dlouhé klišé. Béé, škyt, smrk. Jsem necita, ale vyvolalo to ve mně jen zhnusení, protože o tom to celé bylo. A když podotknu, že ani slzička mi neukápla, tak to asi vystihne dokonale, jak je mi tenhle film jedno. A víte, co? Být jedno z těch děcek, a mít jejich problémy, tak mi by nějaká šedá myška taky byla totálně u pr*ele....a tak to prostě je. (12.10.2016)

Snad kvůli fyzické podobě Teresy Palmer a Kristen Stewart, také kvůli podobnosti osudu Melody a Melindy, mi tento snímek připomínal podobně silný komorní počin Speak. Nicméně 2:37 mě opravdu upoutalo, pustil jsem si jej vlastně omylem, nevěděl jsem co to je, tak jsem to pustil a už jsem to nevypnul. Je to ze života, je to všední a právě proto tolik chytlavé. Myslel jsem si, že jsem měl těžkou školu, ale dnes jsou děti dospělé, akorát že jsou pořád dětmi. Řeší co by neměli, vypořádávají se s tím s čím by neměli a žijí v tom, že jim nikdo nerozumí. Myslím si, že kdo to zná, tak je ohleduplnější k druhým, protože ublížit se dá snadno a následky mohou být tragické, jenže to bych si nesměl říkat - to mě se nestane... (08.01.2012)

Ohromně mě překvapilo, jak mě tenhle film dokázal zaujmout. Moc se mně líbilo prolínání dějových linií mezi postavami, jak nakonec všechno do sebe krásně zapadlo. Stejně zajimavě byl udělaný dokument z rozhovorů studentů, který ukázal až nakonec, z jakého důvodu byl vlastně natáčen. Do posledních chvil nevíte, kdo nakonec na tom záchodě skončí a myslím si, že to nikdo ani neuhádne. Extázoidní konec s dokonalou hudbou, super zážitek, super drama, navíc s mojí oblíbenkyní Teresou. :-) (20.06.2013)

To byla slušná depka, ještě když to vychází ze skutečných událostí. Líbilo se mi že scény jsou udělaný jako ve filmech Quentina Tarantina, jak scény hezky na sebe navazujou co se stalo předtim, to bylo skvělý. Dobrá kamera a atmosféra. No a ten konec mě teda dostal, udělalo se mi i trochu špatně :D Což se mi vůbec u hororů kde je hodně gore a stříká krev z těl obětí - Nestává :D Tohle na mě zapůsobilo dost. Bylo to skvěle udělaný ta sebevražda a té holky mi bylo líto. Divim se že režisér Murali K. Thalluri už nic pak dalšího nenatočil, svůj první film natočil výborně. (16.12.2020)