Rozhovory s Bohom

Môžte mať na Boha akýkoľvek názor, ale isté je, že príbeh človeka, ktorý po autonehode príde o všetko a stáva sa z neho bezdomovec, vás chytí za srdce. Takmer 2/3 filmu sledujeme jeho neľahkú cestu bezdomovca, ktorý sa nechce zmieriť s osudom. Zo všetkých síl sa snaží nájsť si prácu a znova sa vrátiť na svoje miesto v spoločnosti. Realita je však krutá i v Amerike...Film sprevádza veľmi kvalitná hudba, ktorá v spojení s neľahkým a smutným osudom hlavného hrdinu spoľahlivo zaujme i dojíma. Slabšie a citlivejšie povahy si možno poplačú. Scény samotných rozhovorov s Bohom mi až tak zaujímavé neprišli, ale jeho príbeh pokračuje spísaním myšlienok a vydaním knižného bestselleru. Na film sa dá pozerať i ako na ďalší splnený americký sen, ale takmer 2/3 filmu sú smutné, preto mu to šťastie prajete. 70%. (02.01.2014)

Mám problém s uvěřitelností, a to jsem paradoxně věřící :-), celé mi to připomíná taková ta shromáždění, kde slepí vidí, chromí chodí, mrtví ožívají..., ne vážně, netvrdím, že si pan Walsch vymýšlí, jen mně nesedí, že zná odpověď na každý z dotazů a zodpovídá je hodně šalamounsky a přitom si několikrát protiřečí, myslím, že v parku měl hodně času na přemýšlení, jak se stát šikovným manipulátorem ve jménu Boha, nebo se pletu a jsem nedůvěřivá kvůli nepovedenému filmovému zpracování. Každopádně mě pobavilo, jak se lidé sveřepě brání věřit v existenci Boha, nazývají jej předsudkem, jeho zákony jim přijdou jako středověké pověry a směrem k církvi mají jen slova pohrdání - a pak se zrehabilituje jeden z nejubožejších, prohlásí, že mluví s Bohem, pro každého má vzkaz, který se dobře poslouchá a voalá - všichni mu provolají hosana! Přitom mají všechno přímo před nosem, včetně hovorů s Bohem, kolikrát se stačí řídit pouze vlastním svědomím - to je ten hlas, který vám našeptává, že se někdo dívá. NEPOCHOPENÁ SCÉNA: Leořino předsevzetí, že už nebude trávit život vyděláváním na živobytí, chce vytvořit nový, založený na lásce a soucitu - ó, jak jednoduché, tak hodně štěstí, Leoro. (08.03.2012)

Uff .. No ... To jsem dlouho nezažila, aby se mnou film tak emocionálně zamával tímto směrem. A potřebovala jsem to ... takže ano, film si Vás najde, když je to třeba, věřte tomu. Vyvolával ve mně pocity a emoce pokrytectví a dojetí - střídavě neustále dokola. Je to jako by mi někdo příšerně nafackoval a pak mě utěšoval a hladil po vlasech. Jsem velmi vděčná za to, že jsem to mohla vidět a zase si pár věcí uvědomit......... Děkuji Ti, Ty víš :) (20.10.2015)

Někdy někde jsem o tomhle filmu něco četl a nejspíš mě to něčím zaujalo, protože jsem si ho stáhl. Ale pak na něj zapomněl a "objevil" ho až o řadu měsíců později. Myslel jsem si, že se budu škodolibě pošklebovat nějaké slabomyslné americké slátanině na intelektuální i duchovní úrovni jehovistických časopisů, ale zase až tak hrozné to nebylo. Jistě, je to celé přeslazené, nasáklé pathosem, tradičně podbarvené odpudivou cajdákovitou hudbou a předžvýkané tak, aby to strávily i pologramotné americké paničky po klimaktériu (kterýmžto jsou knihy i filmy tohoto druhu převážně určeny), ale dalo se na to (jednou) koukat. Knihu pana Walsche jsem nečetl a ani číst nehodlám, protože by mi nic nového neřekla ani nedala, ale nepochybuji o tom, že spoustě lidem mohla pomoci vyrovnat se s nepříznivým a bezútěšným životním údělem, takže její užitečnost je nepopíratelná. (13.06.2013)

...vždycky se musíme rozhodnout... u každého filmu... i u tohoto... jak přiblížit vnitřní hledání člověka... ...a jeho nalezené odvědi, které přinášejí další otázky... možná nám to vždycky bude připadat trochu patetické... ale... to je škoda... protože každá odpověď, které vnímavě přichází, si zaslouží právo na život... (18.03.2014)