Králi ro(c)ku

Skvělá hudba a skvělý humor. Po dlouhé době komedie, která mě překvapila a velmi pobavila. Jack Black si svoje vtipný kreace v tomhle snímku vysloveně užívá na sto procent. Už jenom ten začátek s rodinou idylkou náboženskejch fanatiků a jeho nečekaný finále mě přivrtal na obrazovku. Jo a ta clockwork scéna .... paráda (03.06.2007)

„Beat the Devil!“ Rockový nářez roku! Roku 1994 dal Jack Black své šoumenství dohromady s kytarovými rify kolegy Kylea Gasse, z čehož se zrodila rocková kapela s nepřeslechnutelnými texty - Tenacious D. Tohle je příběh jejich cesty na vrchol. V reálu pošahaná mystifikace, střídající hodně sprosté písničky a hodně nevkusný humor. Film hodně hlasitý, hodně vtipný, ale skutečně ne pro každého. Již prolog s mladší verzi JB, jeho rebelující pubescencí a fotříkem v podání Meat Loafa, dává tušit, jakou cestu tvůrci zvolili. Řečeno stručně a výstižně: s ničím se neserou. Přesto mě překvapilo, jak daleko si dovolili v mainstreamové americké komedii zajít. Když pominu momenty vrcholně nevkusné („použij ptáka“), nezbytná camea Bena Stillera (na první pohled ho tutově nepoznáte) a Tima Robbinse, zůstává zde několik neskutečných okamžiků, jež podnítili mou zvědavost ohledně lesíku, v němž režisér našel a pozřel hříbky prazvláštních účinků (totálně zhulená pasáž s yettim). Vtipy do nás hustí s kadencí bubnování Johna Bonhama, některé kolem prošumí bez většího efektu, jiné vám budou v uších doznívat jako zvuk Gilmourovy kytary. Hudba Tenacious D není geniální, texty nejsou geniální, nejsou ani geniálně hloupé, ale hoši do toho jdou na plné koule, i když nehrají hlavou, ale srdcem, a finální duel… that was rock’n roll! Mám rád komedie od členů frat packu, přesněji: mám pro ně slabost a rád jim odpouštím jejich přílišnou slaboduchost. U Králů jsem musel odpouštět více než obvykle, ale bohatě mi to kompenzovala nářezová hudební čísla. Krom toho, Jack Black je ďábel a parodie na Mechanický pomeranč fungovala. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, B!shop, Beky, Red Meat, arkie (18.06.2008)

Rocková popkultura mě nikdy nebrala a doteď nerozeznám Kiss od Aerosmith (teda ty nejspíš jo, ale jinak je to bída), a proto se nikdo nemůže divit, že tenhle šálek kávy mi nijak zvlášť nechutnal. K tomu ještě plno nechutného a hrubozrného humoru. Tohle u mě nedělá dobrou komedii. Pánové sice nakopali Satanovi zadek, ale já se z nich na zadek rozhodně neposadil. To jsem jediný kdo Jacka Blacka považuje za neschopného komika? Asi jo. Zábavu jdu hledat raději jinam. (04.07.2007)

Bavil mě nápad s trsátkem osudu a ďáblem samotným, bavily mě textově svérázné songy doplňující děj, bavili mě známé tváře v malých a o to vtipnějších roličkách a vlastně mě bavil celý tenhle film. Jediné, co mě nebavilo, byl český dabing, kdy to zase distributor totálně zvoral a nepřeložil titulkama písně, které tvoří velkou část děje a mají stejný význam jako přeložené mluvené slovo, takže pokud neumí divák anglicky, bude mít z filmu poloviční zážitek, což není můj případ, ale méně jazykově nadaným dabing prostě nedoporučuju. Jinak nemám výtky, povedená komedie. (05.02.2011)

Vedle výborné Školy rocku vypadá tahle bláznivina o poznání slaběji, ale pořád má ten správný rockový náboj, kvůli kterému jsem na film koukal. Jack Black znovu podává výborný výkon, a tím tak zachraňuje kredit celému filmu. Humor byl fajn, ikdyž občas si tvůrci vybrali slabší chvilku a pár scének vyznělo trochu trapně. Ke konci už znatelně docházely dobré nápady, a tak to nakonec zachraňoval parádní hudební souboj se samotným satanem. Škola rocku zůstává nepřekonána. (28.06.2007)