Zločin na Zlenicích hradě

Jenom si preji miti na verejnopravne ceske televizi vice detektivnich pribehu ze stredoveku jako je tento. Konecne i ja mohu rici , ze jsem cetl knihu, ktera je spojena s filmem,nemohu vsak rici byla-li drive kniha ci film.Kazdopadne jednalo se o edici vychazejici za komunistu tzv. KOD - knihy odvahy a dobrodruzstvi ,knihy byly vyvedeny jakoby s tremi pruhy na hrbetu a byly ruznobarevne,Zlocin na Zlenicich byl svetle cerveny, skoro az ruzovy. Nazev byl Zločin na Zlenicích hradě leta pane 1318, ale s rokem si nejsem jisty,mel by vsak byt stejny jako je uvedeny v textu ditributora. Jsem rad ,ze toto bylo natoceno.Rezie se ujala znama reziserka pohadkovych pribehu Vera Jordanova, ktera mimo jine pohadky natocila i tyto : Balonova pohadka (1987), Carovne prstynky (1978), Demantovy dest (1989), Hvezdopravcuv dar (1994), Chán Sulejmán a víla Fatmé (1985), Jak se Kuba stal mlynarem (1996), Jak se stal švec Dratvicka tchánem pana krále (2004), Jakub a Modrinka (1996), Jak vylecit Jezibabu (1997), Kmotri z blat (1983), Kouzelny sip (1997), Kralovna bludicek (1981), Krkonosske pohadky (1974), O buchtach a milovani (1986), O chamtivem strasidle (1985), O Johance s dlouhymi vlasy (1998), O komtesce a zbojnikovi (1988), O kumburske Meluzine (1994), O Nesytovi (1994), Princ Chocholous (1974), Svata noc (1972) ci pohadka Svec z konce sveta (1986). (21.05.2008)

Historická detektivka, která se od tehdejší běžné televizní produkce lišila jen zasazením do středověku a příslušnými kostýmy a kulisami. Dialogy však byly spíš současné a stejně tak divadelní herectví sice vesměs známých herců, kteří však odvedli jen průměrné výkony. Tato inscenace ničím výjimečným neuchvátí, ale ani neurazí. (09.03.2021)

Na této kromobyčejné detektivce jsem postrádal to podstatné, co by z ní učinilo detektivku „historickou“, tj. duši středověku, jež by pronikala psychologii hrdinů, jež se zde omezuje na suché ohledávání řešené vraždy. Zdá se, že jeden a týž případ se může jako linie krutého ornamentu vracet v různých tónech od staletí po staletí. Stačí jen změnit kostýmy a jazykem navodit ten pravý čas. (20.10.2010)

Zločin na Zlenicích hradě aneb Máme dobrý scénář i herce, takže můžeme vše. Shodou okolností tenhle film má něco, co nemá žádný novodobý historický film, a naopak postrádá to, čím se pyšní skoro každý novodobý historický film. Abych nebyl tajemný jak hrad v Karpatech, teda Zlenicích, tenhle film má ducha doby středověku, obsahuje velmi dobře podané reálie (povolení ke stavbě hradu!) a vy máte pocit, že tohle se opravdu na počátku 14. století odehrává. Zkráceně řečeno, film má dobovou autenticitu, což je komodita, kterou nenamícháte jen tak. A co mu oproti novodobým historickoidním filmům schází? Výprava. Hrozné kulisy i kostýmy. Jak vidno na mém hodnocení, výprava dobrý film nedělá, což si ale bohužel dnes málokdo z filmařů uvědomuje. Vypíchnout musím Otakara Brouska a Eduarda Cupáka. A trik s kočkou. A svíčku. A prostě všechno. (07.12.2015)

Dobrá detektivka, knihu jsem přečetla už hodně dávno a ač jsem si sice pamatovala viníka, nepamatovala jsem si všechny ty opičky kolem, takže kdysi při prvním zhlédnutí jsem byla jako nepopsaný pergamen (samozřejmě, že filmík včera nebyl viděn poprve), dokonce s minimem chyb (to že se jednou na gotickém hradě vyskytne renesanční okno nebo že Vilém Zajíc z Valdeka, jemuž měl Petr Ptáček být podřízen, nebyl český komoří ale nejprve maršálek pak podkomoří, lze s klidným srdcem odpustit). Škoda, že to nebylo barevné (já barvičky moc ráda) a škoda, že na to nebylo více peněz, protože všichni pánové odvedli dobrý výkon a i dvě přítomné dámy se snažily... Není to sice tak dobré jako Cadfael či Jméno růže, ale rozhodně jako film i jako detektivka, zvlášť v českém prostředí, obstojí. (05.10.2012)