Zločin na Zlenicích hradě

Škoda, že to do ruky nedostal Ludvík Ráža, ale "pohádková" Věra Jordánová. Mohlo to být trochu temnější a tajuplnější, Ráža tuhle atmosféru umí. Až na moc dlouhý a zmatený rozjezd, kdy jsem si z těch osmi, devíti představených lidí nedokázal zapamatovat skoro ani jednoho, kdy ty politické intriky tahle rychle odvyprávěné mimo obraz také nepochytáte, kdy jsem netušil, jestli Jitka je mladého Zlenického sestra nebo otcova schovanka, k níž on sám chová city, a kdy je dvakrát převyprávěno to, co už jsme slyšeli jednou před chvílí, tak až na tento úvod je to jinak velmi dobré, dokonce s nějakými exteriérovými záběry, jedním přepadením a jedním soubojem na meče. Samotný případ se vysvětlí velmi uspokojivě a vše do sebe zapadne, vyšetřující postupují logicky, zkouška kočkou na popravčím špalku byla geniální, každou chvíli je v podezření někdo jiný, ale vše opět zcela v rámci pravidel, ne z libovůle scenáristy, a hodně mne fascinovalo, že u filmu z doby normalizace se všichni pořád křižují a dokonce si dovolí takové promluvy jako „Bůh tě provázej"! A pobaví jedna filmová chyba, totiž turistická značka na stromě, když Petrova družina projíždí lesem. (03.01.2020)

Moje srdeční záležitost. Jako kluk jsem do Zlenic jezdil na prázdniny za dědou a babičkou. Měli tam na chatě knížku Zločin na Zlenicích hradě l.p. 1318 (edice KOD - knihy odvahy a dobrudružství, s těmi proužky na hřbetu, červená byla). Vždy navečer jsme si nahlas četli na verandě, a tam za řekou, skrytá v lese, byla ta Hláska, věž bývalého Zlenického hradu, kde se stal ten mord... Vidím to jak dnes a naskakuje mi husí kůže, jak to bylo krásný... Četli jsme tu knížku každé prázdniny znovu. A názvy dalších hradů a tvrzí z knihy - Mrač, Týnec, Český Šternberk... - to je prostě krásné Posázaví a moje dětství... Pak až po létech jsem viděl film, a musím říct, že mě v nejmenším nezklamal, naopak, kdykoliv se na něj podívám, zase si vše připomenu... Takže - hvězdiček klidně 10. (18.10.2011)

Na této kromobyčejné detektivce jsem postrádal to podstatné, co by z ní učinilo detektivku „historickou“, tj. duši středověku, jež by pronikala psychologii hrdinů, jež se zde omezuje na suché ohledávání řešené vraždy. Zdá se, že jeden a týž případ se může jako linie krutého ornamentu vracet v různých tónech od staletí po staletí. Stačí jen změnit kostýmy a jazykem navodit ten pravý čas. (20.10.2010)

Napínavá středověká detektivka směšující v sobě několik pro mě zajímavých motivů. Záhada zamčeného pokoje, to je poloviční základ úspěchu. Omezený počet možných vrahů, to je jak vystřiženo z mé nejoblíbenější Agathy Christie. No a středověký hrad, pro mě vystudovaného historika diplomujícícho z českého středověku, hm to už je lahůdečka! Ztvárnění velmi dobré, sympatický Jaromír Hanzlík, Petr Kostka jasně "poirotující" takže za 4*. (22.04.2008)

Nevím o trapnějším zabíjení času, než je četba tzv. středověkých detektivek. Ale jako film pěkný, pěkně zahraný, odhlédnu-li od toho, že je to jeden velký anachronismus a taky od těch několika fejlů, z nichž největším je fakt, že přepadení v lese nebyli zabiti, nýbrž jen spoutáni. Finální rozuzlení si přímo říká o nějaký ten hlubší ponor do duše doby, ale to bych chtěl po kriminálce trochu moc. Viz též kom. vypravěč. (27.03.2016)