Zločin na Zlenicích hradě

Na této kromobyčejné detektivce jsem postrádal to podstatné, co by z ní učinilo detektivku „historickou“, tj. duši středověku, jež by pronikala psychologii hrdinů, jež se zde omezuje na suché ohledávání řešené vraždy. Zdá se, že jeden a týž případ se může jako linie krutého ornamentu vracet v různých tónech od staletí po staletí. Stačí jen změnit kostýmy a jazykem navodit ten pravý čas. (20.10.2010)

Dobrá detektivka, knihu jsem přečetla už hodně dávno a ač jsem si sice pamatovala viníka, nepamatovala jsem si všechny ty opičky kolem, takže kdysi při prvním zhlédnutí jsem byla jako nepopsaný pergamen (samozřejmě, že filmík včera nebyl viděn poprve), dokonce s minimem chyb (to že se jednou na gotickém hradě vyskytne renesanční okno nebo že Vilém Zajíc z Valdeka, jemuž měl Petr Ptáček být podřízen, nebyl český komoří ale nejprve maršálek pak podkomoří, lze s klidným srdcem odpustit). Škoda, že to nebylo barevné (já barvičky moc ráda) a škoda, že na to nebylo více peněz, protože všichni pánové odvedli dobrý výkon a i dvě přítomné dámy se snažily... Není to sice tak dobré jako Cadfael či Jméno růže, ale rozhodně jako film i jako detektivka, zvlášť v českém prostředí, obstojí. (05.10.2012)

„Spravedlnost vždycky zvítězí, jenomže to dá někdy spoustu práce…“ Krásná středověká detektivka, krásná černobílá televizní inscenace. O postavě Oldřicha ze Zlenic, zakladatele hradu Zlenice v Posázaví, „meči krále Jana položeného zpupným pánům na hruď“, se toho z historických análů moc neví. Možná i proto si Radovan Šimáčka, autor literární předlohy, vybral tuto postavu ke konstrukci téhle vcelku mistrné detektivní zápletky, kdy dojde mj. i na vyřešení (jen zdánlivé) záhady zavřené komnaty. Zaujmou sice primitivní byť vcelku účinné kriminalistické metody jako třeba použití černého kocoura coby středověkého "detektoru lži". Jinak herecky skvěle obsazeno, výborný mladý Hanzlík i Petr Kostka coby středověký detektiv pan Petr Ptáček. (30.11.2020)

Historická detektivka, která se od tehdejší běžné televizní produkce lišila jen zasazením do středověku a příslušnými kostýmy a kulisami. Dialogy však byly spíš současné a stejně tak divadelní herectví sice vesměs známých herců, kteří však odvedli jen průměrné výkony. Tato inscenace ničím výjimečným neuchvátí, ale ani neurazí. (09.03.2021)

Výpravou pozoruhodně nulová detektivka z časů, jimž byl žánr hledání pravdy (zločinu) cizí vyloženě bytostně. Možná trochu mimoidně jsem chvílemi myslel na podobně anachronickou Osadu havranů. Právě rozpor žánru a doby skýtá největší zábavu, stejnou jako umožňují příbuzná díla, jež by bylo trapné jmenovat. Čas uplynulý od roku vzniku obohacuje divácký zážitek o další vrstvu: divák může pachatele identifikovat z pouhého povědomí o obvyklých rolích obsazených herců. Milé. (08.06.2019)