Bournovo ultimátum

|| Scenár: Tony Gilroy, Scott Z. Burns, George Nolfi / Story by Robert Ludlum | Hudba: Based on The Bourne Ultimatum by Robert Ludlum | Produkcia: Frank Marshall, Patrick Crowley, Paul L. Sandberg| Distribúcia: Universal Pictures | Štúdio: Kennedy/Marshall, Ludlum Entertainment | Rozpočet: 110 miliónov $ | Tržby: 442,824,138 $ || (13.08.2011)

No to je mi ale "překvapení". Kdo by to byl čekal, že? Znovu špičková podívaná napínavá od první do poslední minuty. Greengrass se drží linie nastolené Bourneovým mýtem, jen zrychluje, přitvrzuje a definitivně mění akční film v jednu dlouhou nekonečnou honičku o několika vrcholech. Auta, motorky, bitka ve sprše a Moby na konec... a z Bournea je finálně agentský "motherfucker" numero uno. Jenom jsme to už jednou viděli, potřetí už musí Greengrass alespoň trochu pozměnit koncept. Mimochodem, herce tak srostlého se svou postavou jsem snad nikde jinde neviděl, napodruhé už mi ale trochu víc vadilo, že se Bourne mění v úplně strojové monstrum, které prakticky nedělá chyby. Až na Deshovu fintu se mu všechno daří, všude včas doběhne, každou havárku rozdýchá. Emocionálně mě to právě kvůli téhle "bezchybnosti" začíná tochu míjet. (16.08.2007)

Po přečtení Bordwellovy kritiky bourneovského stylu (viz tady a tady) se ve vší (a opravdu nemalé) úctě k tomuto teoretikovi musím ptát, kde končí "zesílení" hollywoodského stylu a kde začíná jeho "změna". Podstata formální progresivity Bourneova ultimáta v porovnání se současnou hollywoodskou tvorbou totiž spočívá v propojení těkavého stylu ruční kamery a téměř konstantní dvouvteřinové průměrné délky záběru (přičemž nositelem pocitu kontinuity se stává primárně zvuk) s využitím různých typů pohybu. Bourneovo ultimátum produkuje pohyb na rovině žánrových standardů (pohyb honiček) a vyprávění (pohyb vyprávění, pohyb ve smyslu distribuce informací). Bordwell se ve své práci tak zarputile soustředí jen na stylistický systém a vágní argumentaci o běžném příběhu, že se zcela odpoutává od vnímání narativního systému se stylistickým. Ale právě v něm spočívá zásadní revoluční krok Bourneova ultimáta od Bourneova mýtu. Ten s distribucí informací i pohybem honiček pracoval standardně (honičky směřují zásadně dopředu :), zatímco Ultimátum zmnožuje informační zdroje v rámci jednotlivých scén (jediný "vševědoucí" je divák - jen on se orientuje na letišti i v Tangeru) a znejasňuje pohyb honiček (ne dopředu, ale vertikálně, diagonálně, případně zpět :). Těkavost stylu není jen ona už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu hrdiny, ale spíš fokalizace profesionálního myšlení, jejíž význam nám dochází až zpětně. Každá akce obsahuje řadu dílčích narací (Bourne je jako šachový hráč o několik tahů napřed a my si každou jeho sérii reakcí musíme domýšlet jako příběh, jehož pointa se odhalí až posléze). Bourneovo ultimátum tak pro mě představuje - navzdory Bordwellovým tvrzením (která jsou jako obvykle precizně vystavěná, ale zkrátka příliš dopředu determinovaná tím, co chce dokázat) - revoluční počin, který sice částečně může obsahovat postupy známé z jiných filmů, ale progresivní je jejich celkové využití (plus paralelní propojení celé trilogie s přesahem i do původního televizního zpracování). Tvrdit tedy, že Bourneovo ultimátum je jen kopií Bournova mýtu, tedy považuji spíš za důsledek necitlivého omezeného (ve smyslu důrazu na pozorování jednotlivých aspektů stylu a vyprávění) sledování. PS: Po letech jsem se k tématu vrátil ve studii Bournův mýtus: akční film pohybu. (05.09.2007)

Paul Greengrass s Mattem Damonem dokázali zakončit triologii o agentu Jasnu Bournovi ve velkém stylu. Skvělý výkon Damona a geniální režie Greengrasse dělají z tohoto filmu jeden z nejlepších akčních nejen roku 2007. Opravdu velmi povedé a každému vřele doporučuji. Doufám, že pánové z Akademie nenechají tento díl bez povšimnutí....... (10.11.2007)

Začátek se rozjede tak, jak se od režiséra čekalo. Greengrass 'pouze' pokračuje v jízdě, nakopnuté druhým dílem, což si však všímavější divák nejpozději ve třetině uvědomí. Mix pocitů ohledně nějakého setrvačníku, který snad nemá co nabídnout, však rozmetá akce v Maroku, kterou se rychlost nakopne na 120%-ní výkon, jenž se zběsile žene napříč kontinenty, aby přikoval diváka do křesla v dechberoucí akci a dějových zlomech odkrývající Jasonovu minulost. Celý svět to čekal, ale výsledek odsouvá všechna očekávání mimo hranice představivosti a ač se všichni (zaslouženě) budeme klanět Greengrassovi za to, že akční thriller bude mít ještě pár let nejvýraznější synonymum v osobě Jasona Bournea, poklekněme nakonec před samotným Mattem Damonem, jelikož až napotřetí si můžeme plně uvědomit, že je to vlastně on, kdo tuhle roli 'udělal'. (17.08.2007)