Bournovo ultimátum

(1001) S každým dalším sledováním ztrácí a ztrácí na poutavosti. Ještě několik promítaček a budu si myslet, že je to volovina. (A jenom mám tedy potřebu ještě dodat, jak mě prostě deptá, že je příběh seskládán ze všech zásadních momentů obou předchozích filmů, že nepřináší nic nového, že jenom recykluje. Nejvíc mě asi deptá ta scéna, kdy způsobí autonehodu, aby se zbavil zabijáka, který ho nahání, a potom se při pohledu přes zbraň rozhodně býti člověkem - to je přesně do puntíku to, co se stane v Bournově mýtu, až na to, že tam je na druhé straně hlavně Karl Urban, který je mnohem hezčí psychopatický zabiják než Edgar Ramirez. To je prostě drzost, recyklovat staré emoce a odvolávat se na ně místo vzbuzování nových. Asi bych dokázala leccos odpustit, ale tohle ne.) Ale kvůli vyčítavému pohledu Daniela Brühla (o němž jsem nicméně úplně stihla zapomenout, že tam hraje, protože při scénách v tom bytě vždycky nábožně obdivuji ten fíkus u okna a tu bonsaj u dveří) jsem se rozhodla zmínit i pár pozitiv a ukončit můj soud na smířlivější notu. Celá scéna s novinářem na londýnském nádraží je neuvěřitelně poutavá, nejspíš to bude moje nejoblíbenější sekvence z celé trilogie. A i jak pošle agenturu v New Yorku na procházku je celkem zábavné. Jenomže poslední akt filmu všechno zahodí a začne hrát na emoce a tam prostě vždycky ztratím zájem. I ten Moby na závěr jako by už zněl trochu opotřebovaně. -"Get some rest, Pam. You look tired." (29.01.2008)

Bourneovo ultimátum společně se Smrtonostnou pastí 4.0 považuji za jedny z nejprogresivnějšich akčních thrillerů vůbec, přičemž je zajímavé, že oba filmy vědomy si své seriality pracují se stejným konceptem: jak John, tak Jason prochází fikčním filmovým světem a svým jednáním upomínají na předchozí díly, variují je a vylepšují jednotlivé charakteristické prvky z nich a pracují tak velice důmyslně s diváckou pamětí. Jenže zatímco u Johna jde vzhledem k over-the-top akci o distanc, kdy plešatý taťka glosuje okolní dění na místo nás, u Jasona se stáváme aktivními účastníky děje, v němž každý sebemenši záběr má své opodstatnění vzhledem k vyprávění, zvuk je posílen na úkor tepající hudby nejlepšího současného akčního skladatele Johna Powella a zdánlivě jednoduché vyprávění s jasně definovaným dead-linem a inteligentně distribuovaným informacím se komplikuje, protože hodina a půl třetího dílu se odehrává před poslední scénou druhého. Jinými slovy: je to kurevsky geniální a já byl třikrát. (17.11.2007)

Mnohými posuzováno jako nejlepší Bourne a je pravdou, že honička po střechách domů, kdy kameraman proskakoval okna hned za Mattem Damonem a zajistil tak unikátní a akční záběry, tomu dost nasvědčují, přesto bych se přiklonil k názoru, že první díl je prostě první díl a tudíž nejlepší, ať se vám to líbí nebo ne, bez ohledu na tak krkolomné a takřka nic neříkající souvětí, které jsem zde vytvořil navzdory skutečností, že jsem původně chtěl napsat klasický postulát a bez spoilerů. (27.06.2011)

Totálny meganámrd! ;-) Áno, je to "len" zdokonalená dvojka, áno, naháňačka v New Yorku (inak excelentná!) mohla byť kľudne o tri minútky dlhšia, aby mal človek pocit podobne dobre vygradovaného adrenalínu ako v dvojkovej Moskve, a áno, ďalší diel v tomto štýle už nechcem a prípadné pokračovanie ma zaujíma len v podaní iného režiséra. Ale to sú všetko zbytočné námietky, pretože je to aj tak jeden z najlepších akčných filmov vôbec (a určite akčná bomba roka), navyše šikovne napísaný, plný nápadov, napínavý a s drvivou bojovou choreografiou. A Matt Damon? Niežeby podával nejaký oscarový výkon, ale aj tak je obdivuhodné, ako sa zaparkoval do tej úlohy. Kým v jednotke som mal problém mu toho killera veriť, po trojke mám dojem, že by zlámal väzy nielen Huntovi, Craigovmu Bondovi alebo trebárs Stathamovi, ale asi by si poradil aj s nasratým Megatronom. ;-) Napokon, Greengrass jediným ledabolo odpľutým chrchlom urobí do Baya dieru ako brokovnica kalibru 12. (30.08.2007)