Réžia:
Jaroslav DudekScenár:
Jaroslav DietlKamera:
Jindřich NovotnýHrajú:
Vladimír Menšík, Milena Steinmasslová, Pavel Zedníček, Josef Abrhám, Jana Preissová, Vlasta Jelínková, Jaromír Hanzlík, Zuzana Šavrdová, Oldřich Velen, Vladimír Hlavatý, Ota Sklenčka, Lukáš Bech (viac)Obsahy(2)
Na oblíbenou úřednici Helenku (M. Steinmasslová) na vesnické poště přijde udání ze zpronevěry. Kontrola zjistí, že jí schází 200 korun a dívka spáchá sebevraždu. Její ochránce a přítel četnický strážmistr Brejcha (V. Menšík) nevěří, že by děvče bylo schopno jakéhokoli trestného činu, a pátrá po tom, jak ve skutečnosti ke krádeži peněz došlo. Zřejmě jí někdo ukradl peníze, když se otočila od svého okénka. Další indicie mu poskytne nová úřednice (J. Preissová) po Helence… (Česká televize)
(viac)Recenzie (68)
Mám moc rád televizní inscenace, jejichž děj se odehrává i mimo pěkně nasvícené studiové interiéry přímo venku a místo klasické hudební složky jsou slyšet zpěvy ptáků, kvákání žab, štěkání psů, foukání větříku. Celková atmosféra červnových dnů a nocí je tak zcela nefalšovaná. Mimo tohle všechno stačí sledovat Vladimíra Menšíka v roli četníka Brejchy a o silný a lidský zážitek je postaráno. ()
Úžasné! Televizních adaptací Čapkových povídek je hned několik, ale Zločin na poště je asi nejlepší, co jsem viděl. Bravurně napsaný scénář od pana Dietla a úžasné herecké výkony všech zúčastněných, mezi nimiž jasně kraluje Vladimír Menšík. Celá inscenace je tak doslova koncertem profesionality a poctivého řemesla. ()
"Spravedlnost je radost i hořkost, až je člověku z toho nanicovatě..." Z téhle televizní adaptace jedné z Čapkových povídek člověku rozhodně nanicovatě být nemůže. Naopak je radost v ní v první řadě pozorovat Vladimíra Menšíka v jedné z jeho spíš vzácných dramatických poloh. Moudrého strážmistra Brejchu zde zahrál s grácií sobě vlastní. Tohle Dudkovo televizní zpracování je jinak spíše minimalistické, ač stále dostatečné k tomu, aby člověk cítil ducha první republiky. Možná překvapí, že k tomu jeho tvůrci vůbec nepotřebovali hudbu (a vystačili si místo ní jen cvrlikáním cvrčků). Mě to ale dnes onu radost u obrazovky monitoru zkazit nemohlo. Stačilo mi totiž se opět potkat s moudrostí, kterou do svých povídek Karel Čapek vtělil. Možná na tom, že "spravedlnost moc radosti nepřináší," něco je. Co však vím jistě, že sledovat, jak jsou Čapkovi povídky ve svém pohledu na lidskou člověčinu stále aktuální, je radost pohledět. ()
Dietlovsky příliš vážné a mírně zdlouhavé, ale Čapek se nezapře. Na druhou stranu ona zdlouhavost nudila jen na málo místech, většinou bylo pomalé vypravování příjemné, neztrácelo napětí a divák měl díky němu možnost maximálně nasát vesnickou atmosféru. Vladimír Menšík je samozřejmě úžasný, akorát na konci mi přišel trochu příliš chmurný a nešťastný, ovšem to je dáno zčásti scénářem a zčásti mým vlastním pohledem na jeho postavu. Chyběl mi nadhled, který je pro Čapka typický a naopak Dietelovi zase nic neříká, a místy trochu odvážnější nůžky, jinak skutečná televizní pochoutka s nečekanou výpravou a skvělým obsazením. ()
Tohle je ukázkový příklad malého velkého filmu, velice emotivní záležitost, knedlík v krku a slzy v očích.. Vnímala jsem to propojení tvůrců, Karla Čapka, Jaroslava Dietla a Dudka, no a k tomu dostala výborného Vladimíra Menšíka v nádherné hlavní roli.. Můj původní záměr vidět Josefa Abrháma se sice příliš nenaplnil, nicméně dostala jsem mnohem víc, než jsem očekávala.. Bylo mi potěšením, s radostí i hořkostí.. ()
Reklama