Ja, legenda

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Dva roky jsem tuhle podívanou odkládala. Asi mě k tomu vedl Bůh nebo motýlek, ale 28. ledna jsem se konečně odhodlala a musím podotknout, že to byla správná volba. Film je pro mě veliké překvapení. Od začátku Vás nechává v nejistotě. Atmosféra by se dala krájet. Otázky se stupňují. Hned se vcítíte do hlavní postavy a zamilujete do jeho společníka, respektive společnice (jsem hrozná, když se ve filmu objeví zvíře a hlavně pes) … A jak čas ubíhá, začínáte chápat, oč tu běží. Zombií jsou v celku realističtí, děj, i když předvídatelný, je dívatelný, srdce rvoucí scény přijatelný a Will Smithtík opět odvádí solidní práci, kterou mám u něho ráda :o) I Am Legend je jeden z těch lepších filmů se zombie tématikou a mě nezbývá než říci, že pro mě ten film je legenda. (28.01.2010)

Je to hodně ambiciózní projekt, bohužel ale skončil dost bezživotně. Vzhledem k tématu to je možná plus, ale mě nestačí hodinu koukat na Willa Smithe jak chodí po městě. Když posiluje nebo střílí je dobrej, ale neříkejte mi, že jste mu někdo věřil toho vědce. Scénář je dost klišoidní a ta ženská s klukem mi tam moc neseděli. Navíc Smithova postava chvíli mluví jako magor (hrabe mu z tý samoty) a pak z ničeho nic je zas schopen naprosto normální konverzace. Nic proti tomu ale ten motiv magorství bych tak trochu víc rozvedl, byla to jediná zajímavá věc ve filmu (scény se Shrekem či slaninou rulez). Bob Marley potěšil. (15.01.2008)

Těžké hodnotit a psát komentář na tento snímek. Je to ukázkový příklad marketingu, který ukazuje co má, aby nalákal mnoho diváků na film, který je úplně jiný než se dalo očekávat. Pravděpodobně jde o nejvelkolepější komorní snímek v historii. Příběh muže, který přišel o všechno a jediné co ho pohání dopředu je víra v naději, kterou představuje pro ty ostatní, kteří "žijí" po většinu dne v temných domech a pouze v noci dostávají šanci procházet se po ulicích. Plukovník Robert Nevill nestál o to být legendou, stejně jako hrdinové si neuvědomují, že jejich konání j hrdinských rozměrů. On jen chce zachránit ty zmutované obyvatele New Yorku a celé země, kteří měli tu smůlu a nejsou imunní vůči viru, který měl vymazat rakovinu z listiny nevyléčitelných nemocí. Proč se tedy tento snímek nemůže stát legendou? Nemá na to. Je to pro mě smutné, že to říkám. Francis Lawrence ani Will Smith(který je boží), za to nemohou. Vinu nese páni scénáristé. Akiva Goldsman a všichni jemu podobní, kteří naplnili tento film příliš slabým dějem a zapomněli říct více o celém viru a všem jeho dopadům. Jejich vinou nemá film nijak extrémně silné okamžiky a spoléhá pouze na obličej Willa Smithe a režijní umění Francise Lawrence, který kromě akce, která je trochu zbytečně "šílená" a digitální, neztrácí pevné otěže nad svým filmem. Ani hudební skladatel James Newton Howard neukazuje své kvality, ale vlastně ani nemá kde. Raději bych hudbu Clinta Mansella, např. z traileru na tento film (hudba z Fontány), která nemá chybu. Něco podobného snímku chybí. K závěru se nemám co vyjadřovat. Snímek k němu směřuje a celých závěrečných 15 minut ve jménu Boha, sráží snímek níž než bych si přál. Přesto nedokážu odolat prostředí lidmi neobydleného a poničeného New Yorku, který společně s Planetou Opic a Loganův útěkem je nejdokonalejší vizí světa po lidech. Velký potlesk pro Lawrence a kameramana, kteří drží komorní část silně pohromadě. Stejně jako atmosféra se povedli i lekací scény, kterých je tak akorát a jsou velmi vydařené. V neposlední řadě potěší detaily na každém kroku, které jsou prostoupeny celým snímkem, ať je to plakát Superman versus Batman, DVD Godfellas (Mafiáni) nebo další perličky, rozhodně potěší. Asi nebudu jediný, kdo má pocit, že s trochou méně peněz na digitální "obyvatele" New Yorku mohlo jít o "komorní" záležitost roku. Ještě větší hlavní myšlenku a opravdu bych dával pět hvězdiček. Snad příště... pro Willa Smithe budu mít vždycky otevřené dveře. (11.01.2008)

Atmosféra která by se dala krájet, úžasný nehorázně napínavý akční scény a skvělej Will Smith - to mě dostávalo skoro celej film, obzválšť u Smithe to bylo něco novýho, protože se většinou orientuje na komediálnější filmy, ale tenhle navážno pojatej kousek zvlád fakt znamenitě. Nicméně film trošku ztrácí, když až moc poleví, což se sice moc nestává, ale ve způsobu jak je natočenej je hrozně tenká hranice, kdy člověka pohltí atmosféra a kdy ho delší pasáže začnou trochu nudit, ale nuda se opravdu mockrát nedostavila a i díky božskejm exteriérům vylidněnýho NY, tomu nakonec dám plný hodnocení, i když je to tak něco mezi (01.02.2008)