Ja, legenda

Rok 2009: První část jako od Shyamalana (tajemno pro lidi, kteří nechtějí přemýšlet, proč ty obludy ten tenoučký paprsek světla nepřeskočí, sem tam vypjatý moment, slzy, pot, krev, ztráta blízkých, strach, funění), ale potom se na výplatní pásce záhadně objevil Michael Bay, přehlédl plac a řekl si: "Jejda, tady je ale objektů, proč je ještě nikdo nezničil výbuchem?" Do původního materiálu nastrkal pár sjednocujících prvků (golf, Shrek, drahá auta, volné silnice) a potom si udělal svůj konec. Aby se nemusel příliš namáhat dořešením nastolených témat, udělal škrt škrt bouch prásk vžů. Vznikl nám pěkný kočkopes, po kterém jsem spíš rozčarovaná než cokoliv jiného. Nicméně lehký moment děsu přece zůstává, protože, a to bych odpřísáhla i před pánem bohem motýlů, Fred se pohnul. Fred se pohnul. Jojo. Rok 2014: Tak jsem se podívala na "alternativní konec", který byl původně původní konec, ale na naléhání studia vznikl nový konec, který je známý pod názvem oficiální konec. A najednou ty moje původní výtky k nesmyslnému konci dávají úplně nový smysl, protože ono to je tak, že na jistý příběh naroubovali něco více snesitelného pro větší počet diváků, tedy megavýbuch místo vzkazu, že lidé jsou schopni citu. Pořád je to ale ovšem o několik úrovní výš než tradiční akční blockbustery, takže alespoň za to dík. Co mi ale přijde ještě zajímavější, je porovnat práci režiséra Francise Lawrence tady a v Constantinovi. Jasně, film je kolektivní dílo a stojí za ním mnohem víc autorů než jenom režisér, nemluvě o tlacích produkce a tak. Ale stejně mi přijde zajímavé, že Constantine je hotový film, který se mi ani mnohonásobným promítáním nestačil omrzet a nemám potřebu vymýšlet, co bych tam udělala jinak, zatímco Já, legenda na mě působí mnohem více jako tápající debut se slibným nápadem a kvalitním provedením (což pramení z roky prověřené knižní předlohy a dostatku peněz), ale logicky (a nemyslím tím úplně logicky logicky v tom logickém slova smyslu, ale spíš právě smyslově, vnitřně) tam do sebe úplně všechno nezapadá. (08.04.2009)

Řečeno bez servítek, Já, legenda je tupě napsané a rutinně natočené béčko, které kromě slušného postkatastrofického vizuálu nemá divákovi co nabídnout. Neznám nic profláknutějšího než motiv ničivého viru, který lidstvo změní v armádu krvežíznivých zmutovaných zombies - a tady se s ním pracuje, diplomaticky řečeno, neobjevně. Chytré na tomhle filmu není nic, Will Smith nezvládá ani to minimum psychologického herectví, které se po něm požaduje, a nad existencí zobrazovaného světa a chováním hrdiny příběhu je lepší se nezamýšlet. Idylická komunita přeživších s běloučkým kostelem uprostřed na mě působila spíš jako zdvižený prostředníček. Snímek je snadno zapomenutelný počin hodný leda odvysílání na Nově po 23. hodině. Celkový dojem: 25 %. (23.10.2017)

Já, legenda je podivnost. Film, který je vlastně v dnešním SF Hollywoodu naprosto neobvyklý. Minimum postav, nepříliš bombastické efekty, snaha o hlubší děj i nějakou tu pointu, snaha přenechat herci prostor k vyjádření a nechat ho jak se říká hrát. Druhá strana mince je, že to moc nefunguje a největším důvodem toho je opět jako prakticky poslední dobou vždycky v Hollywoodu nedodělaný scénář. Dějově to je velice podobné mnoha příběhům, kde je hlavní hrdina spoustu let sám, protože všichni ostatní lidé jsou mrtví, nebo se jim něco stalo. Prostě začne blbnout a pak musí nastat něco, co ho z toho blbnutí buď dostane, nebo co ho zabije. Jako román by to mohlo být zajímavé čtení, pokud by to napsal průměrný autor, jako film by to musel napsat výborný autor-filozof, který se nebojí dostat do děje své nitro (protože věřte nevěřte, o tom je autorství, vyjádřit sebe a své nitro). Herecky, Will Smith je herec a hrát umí, ale ani on neutáhne všechno sám, není prostě Atlas. Jinak, prázdnota scénáře tohoto filmu je krásně ukázaná těmi mnoha "levnými" metry (které byly ale jak se patří drahé, když doktor Neville jede autem po prázdném New Yorku. A taky je krása, jak jsou všechny auta naskládaný u krajnic a jenom trošku zaprášený a špinavý. Dovedete si představit, kolik tisíc hodin by strávil tím, že by ty auta odhrnoval na bok třeba jen nějakým velkým tahačem? A to by byly rozflákaný a ony jsou očividně odstavený ke kraji. Lidi by totiž chtěli pryč z města, umírali by po tisících, ale chtěli by zmizet. Umírali by všude, venku, v autech, domech... Dovedete si představit, co by to bylo za smrad, co by to bylo za líheň nemocí? Mor a cholera, úplavice a tyfus, to by bylo to poslední, co by z toho vzniklo. A jsem si jistej, že proti tomu nebyl imunní ani doktor Legenda. No a dostávám se k tomu opravdu hloupýmu konci. Tedy, ten byl opravdu hloupej. Tak dobře rozjetej film a takhle strašně to zprasí tak ohavným happyendem. Divím se jen, že tam nerozvedli tu linii posledního muže a poslední ženy, čili VSL (velká světová láska). Styďte se, pánové... (10.03.2008)

Škoda až komiksového rozměru nakažených, tj. jejich enormních schopností – takové síly, že by snad rozšmajclovali i pancéřák a rychlosti, že by v krátkém sprintu za sebou nechali i Asafu Powella. Trošku se to bije se zbytkem filmu, který je vlastně takovým komorním dílkem o osamoceném životě jediného přeživšího, jeho pocitech a smutku. Tedy nutno dodat, že „komorním dílkem“ s fenomenálními triky, protože takhle díky digitálním kouzlům vylidněný New York jste nikdy předtím neviděli a do budoucna možná dlouho neuvidíte. V tomto koncertu o jediném muži, který za celou dobu snad nesleze z plátna, Will Smith dokazuje, že pokud na to člověk herecky má, zbaštíte mu všechno, i ty dojemné dialogy s umělými figurínami z vitrín. Kdo by tehdy před lety řekl, že tenhle Fresh Prince, který do světa rapoval svoje moudra o ´gangstas´ ze sousedství, se stane takovou uznávanou filmovou veličinou. Navzdory tomu patetickému zakončení to byly 2 hodiny zajímavé podívané, i když ta slečna, sedící v kině za mnou, si to se slovy: „….další americká píčovina.“ zjevně nemyslela :o) (19.02.2008)

Scénář: Akiva Goldsman, Mark Protosevich .. Please say hello to me. Will Smith je skutečně borec. Nejen, že má na to utáhnout film téměř sám se svým charismatickým kouzlem (i do kina dotáhl na předpremiéru mnohem více lidí, než je při těchto akcích obvyklé), ale také jako vědec zachraňuje celé lidstvo. Bohužel, to co vidíme jako diváci je pro velký zážitek zcela nedostačující. Rozjezd ještě parádní, vyprázdněný, mechem zarůstající New York je boží kulisa. Snímek má v těchto místech skvělou atmosféru, ale kolísá na tempu, které je příliš pozvolné a narušují ho pouze slušně vkládané prostřihy do hořké minulosti (lék na rakovinu = vyhubení lidstva). Tahle dějová vyprázdněnost zamrzí nejvíce - jelikož se film ve formě rozpracovaného scénáře potuloval mezi tvůrci řadu let, čekal jsem, že v něm bude NĚCO více děje, než jen tohle „kde nic tu nic.“ O všemožných okolnostech, mutantech apod. se takřka nic rozšířeného nedozvíme, ani Smith vlastně nemá moc co hrát (scény se psem výborné), spíše se jen toulá od ničeho k něčemu. Závěr 'I Am Legend' v žádném případě nijak víc nezkurvil, ale ještě párkrát by ten kostelní zvon zabimbal a slyšel bych pár dalších keců o Božím plánu (které Will statečně fuckoval), zřejmě bych nevydržel to do výsledku projevit. Ale je to pobožná Amerika, která je primárním publikem, tak co chceme, že? (06.01.2008)