Harry Potter a Polovičný princ

Zásadním hráčem knižní podoby Prince dvojí krve je logicky on sám. Konečně se také dotahuje přeměna Draca Malfoye z prominentního spratka v dalšího velkého hráče Voldemortových stoupenců. Zároveň celá kniha stojí na šokujícím finále, pro které jsou Snape i Malfoy velice důležití, takže film znovu doplácí na to, že hlavní postavy nedostaly tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nutno však uznat, že jde teprve o druhý film série, který bez znalosti knihy obstojně funguje. Mnoho času je znovu vyhrazeno pro vztahy, což Yates splnil na výbornou. V těchto vodách je překvapivě silný. Jen škoda, že více nezapojil zase naprosto božskou Lenku. Velké finále sice není tak špatné jako u Fénixova řádu, ale najde se zde několik scén o dost silnějších, což hodně zamrzí, když si vezmeme, o koho Bradavice přišly. (01.08.2015)

Výtečné i přes Klovesův kostrbatý scénář, jenž s sebou ochotně táhne všechno zlé i dobré z předlohy, jejímž největším problémem je dějová prázdnota a snaha o provázání předchozí části s velkým finále, kde do sobě vše konečně zaklapne. Jenže Yates není Mike Newell a stejně jako minule spoléhá především na postavy a jejich pocity. Minule si užil do sytosti pouze Harry, tentokrát se ocitají ve středu dění i jeho kamarádi, do nichž se systematicky zabodávají Amorovy šípy. Yatesovi se s nebývalou lehkostí daří pracovat s atmosférou, scény, které mají vyděsit, vyděsí, ty, jež si berou na paškál romantiku a emoce, vyvolávají záplavu v slzných kanálcích i jistý pocit nostalgického zadostiučinění, a ani absence velkolepého finálního střetu vlastně v té hromadě dobrých nápadů nevadí (byť si logika bere v závěru hodně dlouhou dovolenou). Závěrečná kapitola je v dobrých rukách... P.S.: Vojta Kotek sucks. P.P.S: Po prvních Relikviích smrti přihazuju pátou hvězdu. Ne proto, že by první část "velkého finále" svého předchůdce zpětně vylepšovala, ale zkrátka kvůli tomu, že vedle uzívaného výletování v přírodě je temný rok v Bradavicích o několik tříd jinde. (09.07.2009)

Harry Potter je jeden z těch hrdinů, který mě nikdy neodbourá, ale nikdy nezklame.. dlouho se mi nestalo, že by film, který má stopáž 153 minut (a k tomu byla ještě 15minutová přestávka) utekl tak svižně.. bohužel malé zklamání v podání nebo spíše nepodání dostatečné akce, na kterou jsme zvyklí. Ale i přestento nedostatek, nemám důvod Harryho Pottera a Prince dvojí krve nějak hanit.. viziální stánka úchvatná, humor mi rozerval bránice :) romantická zápletka, smutný konec a výtečná hudba.. oblíbená série pokračuje,.. a těším se na další :) (17.07.2009)

Vizuálně doposud nejvypiplanější nic. Prázdný scénář, ve kterém Emma Watson přehrává své smutné/žárlivé grimasy, Potter nahání všechny jen ne tu správnou holku a ten třetí do party je pro změnu úplně mimo realitu dění. Té středoškolské romance je tam úmorně velké množství a akce, nebo jakékoliv dramatizace příběhu zatraceně málo a když uz, tak trvá sotva pár minut a nebo je úplně na konci. Zoufale neakční a nezáživný díl, který posloužil leda tak jako předskokan k velkému finále. (26.06.2023)

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)