Strange Circus: Kimjó na circus

Tenhle kousek od Sona byl na můj vkus až příliš - moc násilí, brutality, sexu, perverzností zvráceností, nechutností, ulítlostí či hysterie. Mám smysl pro "divné" filmy, ale toto mi zkrátka nesedlo. Dobrou půlhodinku jsem se ukrutně nudil, prostředek lehce prozíval a ač závěr byl relativně solidní, tak celkový dojem zůstal negativní - 47%. (27.07.2017)

Úchylná procházka šílenstvím jedné rodiny. Konvenční vyprávění by bylo asi tím posledním, co bych od tohohle kusu japonského ústavního chovance čekal. Sono samozřejmě nezklamal a předložil příběh, který se nedá převyprávět. Jeho sonda do zmučené a zvrácené mysli jde opět až na dřeň a při sledování máte občas pocity jako byste se přichomýtli k sexu člověka a prasete, a přestože se stydíte, nemůžete odvrátit zrak. V afektovaném a brutálním závěru pak vrcholíte společně s filmem, potřísnění zkažeností, ale zcela svobodní a uvolnění. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (06.04.2015)

Matka, otec, dcera a později i mužský nápadník s tváří a účesem děvčete... aneb malé dějiny jedné úchylnější rodiny s plynutím téměř cyklickým. Plynutí tohoto filmu bych rozdělil asi do tří částí: ta první působí dojmem mozaiky, jež každou chvíli během ústřední zápletky hází před diváka nevšední stylové nápady, pro Šiona Sona vlastně typické (ať už jde o rámování cirkusovými a pouťovými výjevy nebo závažnou operaci pojatou do rytmu hudby), druhá část pak přináší s mírným pomatením mysle diváka i jistým zvolněním v střihovém vyprávění již zdánlivě odlišný příběh s odstupem času. Do třetice přijde mysteriózní vyvrcholení, jež velkou část vnímaného příběhu s navrácením se do minulosti ještě zvrátí, ale současně se v ní všechno dříve nejasné, vynechané či zdánlivě nedovysvětlené a nesouvisející plně vysvětlí, zapadne do sebe a tak úžasně propojí, že jsem jen žasl. Způsob vyprávění mi dost evokuje některé mozaikové filmy Claudea Lelouche typu Ať žije život, akorát s jedním malým (nebo hodně velkým?) rozdílem: mistr z Francie by nikdy nenatočil takhle úchylně sadistický horror, jaký je na oplátku často vlastný nejednomu japonskému tvůrci včetně Šiona Sona. Strange Circus je tak neskutečně propracován, včetně všemožných bizarností a úchylností, že mi další Sonův film i přes chvilkovou nechuť či náročně vstřebávání některých scén zase úplně vyrazil dech..! Nevím a radši vlastně nechci vědět, nakolik jsou Sonovi vlastní jisté zvrácenosti i mimo režisérskou tvorbu. Jen v tomto směru kvituji, že film obsahuje i několik výjevů morbidního cirkusového čísla nebo malého „sexuálního varieté“ před jásajícím publikem, z jakých naštěstí cítit, že jsou jasně mířené coby satirický výsměch nebo kritika podobných senzací. [85%] (27.10.2023)

Toto je ďalší z filmov, ktorý svojou formou i obsahom vie diváka silno pripútať do kresla, ale tento film je len pre menšinového diváka, ostatní tento film asi nepochopia. Film je neskutočne prepracovaný, ktorému parádne sekunduje perfektný vizual. Len niektoré scény boli riadne pritiahnuté za vlasy, naozaj by som chcel vidieť ako dospelá žena sa vojde do puzdra od hudobného nastroja a takých podobných scén tu bolo niekoľko, ale film má odzbrojil inými vecami a tak toto je len malá chybička na kráse. Hudba sa sem veľmi hodila.Za prepracovanú dejovú linku a zaujímavý scenár dávam 4*. (08.08.2015)

Nemám moc s čím srovnávat, protože tenhle žánr (velmi těžko definovatelný) se mi doposud úspěšně vyhýbal, což se ale po výživné inhalaci tvorby Siona Sona nejspíše změní;) Suicide Club mi asi sednul trochu více, hlavně měl (v podstatě) ujasněný koncept a VCELKU jednoznačnou pointu. Strange Circus je bizardní, alegorická, vypsychovaná podívaná, která zaujme nejvíce asi nápaditou stylizací (prostředí cirkusu a ústřední interiér jsou zpracovány velmi působivě). Rozvětvený příběh, který v závěru graduje ostošest, mě zaujal jen v jednotlivostech. Třeba je to tím, že jsem ho úplně nepobral;) (05.05.2011)