Je inteligentní, okouzlující a má skvělý smysl pro humor. Je to Dexter Morgan (držitel Zlatého glóbu Michael C. Hall), všemi oblíbený sériový vrah. Coby forenzní expert u miamské policie ve dne vraždy vyšetřuje a v noci je páchá. Dexter se však řídí přísným etickým kodexem, který je jak jeho spásou, tak i celoživotním břemenem. Dexter, rozpolcený mezi nutkáním zabíjet a touhou po skutečném štěstí, žije v hlubokém konfliktu se světem i se sebou samým. V první řadě se dozvíme, že Dexter Morgan ve čtyřech letech osiřel a nese si s sebou traumatické tajemství. Byl adoptován policejním důstojníkem, který odhalil Dexterovy vražedné sklony a naučil syna ventilovat hrůznou touhu po lidské krvi konstruktivním způsobem – zabíjením odporných zločinců, kteří buď stojí nad zákonem, nebo se jim podařilo proklouznout spravedlnosti.
(HBO Europe)
Je inteligentní, okouzlující a má skvělý smysl pro humor. Je to Dexter Morgan (držitel Zlatého glóbu Michael C. Hall), všemi oblíbený sériový vrah. Coby forenzní expert u miamské policie ve dne vraždy vyšetřuje a v noci je páchá. Dexter se však řídí přísným etickým kodexem, který je jak jeho spásou, tak i celoživotním břemenem. Dexter, rozpolcený mezi nutkáním zabíjet a touhou po skutečném štěstí, žije v hlubokém konfliktu se světem i se sebou samým. V první řadě se dozvíme, že Dexter Morgan ve čtyřech letech osiřel a nese si s sebou traumatické tajemství. Byl adoptován policejním důstojníkem, který odhalil Dexterovy vražedné sklony a naučil syna ventilovat hrůznou touhu po lidské krvi konstruktivním způsobem – zabíjením odporných zločinců, kteří buď stojí nad zákonem, nebo se jim podařilo proklouznout spravedlnosti.
(HBO Europe)
(viac)
Dexter Morgan, na první pohled sympatický vyšetřovatel v nejlepších letech, má nezvyklého koníčka. Zabíjí lidi. Dexter totiž už od dětství prakticky necítí žádné emoce. Jediné, co u něj dokáže ještě zvednout hladinu adrenalinu je usmrcení jiného člověka. Jeho práce forenzního vyšetřovatele (bez problému by zapadl do kriminálky Miami) mu umožňuje přístup k nevyřešeným případům, kde se pachatele nepodařilo usvědčit, Dexter prostě vezme spravedlnost do vlastních rukou a sám se pak spravedlnosti vyhne. Jenže nejde o žádného "mstitele", sám Dexter s vražděním nemůže přestat a musí pořád naplňovat svou jedinou touhu. Policie se s tak rafinovaným vrahem ještě nesetkala a zdá se, že jeho řádění nemůže (nebo snad ani nechce) zabránit. Aby se Dexter mohl začlenit do společnosti, musí každý den hrát svou roli člověka s normálními emocemi. Ke každé situaci má přiřazenou nějakou emoci, kterou prostě předvede aby ho okolí nepovažovalo za bezcitného a kupodivu se mu to daří (až na občasné škobrtnutí) perfektně. "Člověk" kterého Dexter hraje je zdvořilý, šarmantní a charismatický, což mu zajišťuje hodně přátel a hezkou přítelkyni (o které se taky nedá říct že by byla normální). Jenže jak dlouho může svobodně po světě takový nebohý psychopat chodit, než si ho někdo všimne?
(ic)
1. řada: **** Dlouho jsem tomuto seriálovému hitu odolával, ale nakonec jsem i já zvrácenému charismatu hlavního hrdiny podlehl. Po úvodních dvanácti dílech se ze mě sice nestal kdovíjaký fanoušek a od závislosti mám taky daleko, s klidem však můžu uznat, že má své kvality. Co mě zamrzelo je, že přes originální téma jede v zajetých kolejích amerických seriálů, a tak jsem se hned ze začátku rozloučil s jakýmikoli šoky a příběhovými zvraty. Přitom závěrem mohlo vzniknout to nejšílenější a nejúchylnější seriálové peklo pod sluncem. Škoda, takto zůstalo jen příliš předvídatelné a obyčejné rozuzlení s báječným rozloučením, přesto autora knižní předlohy chápu. Kdy jsem si naopak užíval jako nikdy dřív bylo ve scénách s falešným vrahem. Sam "Starkiller" Witwer je charismatem i výstupem bezkonkurenční a nebýt pouze epizodní postavou, snad by se ze mě i další fanboy stal. 2. řada: *** Pubertální Dexter hledající vlastní já a řešící rodinné a přátelské vztahy? Nevím jestli prvních 7 epizod byl od tvůrců nějaký kanadský žert, zkouška trpělivosti nebo kdovíco, ale pokud by se z této hrůzy seriál nevzpamatoval, neváhal bych snad ani nad odpadem. Jediné klady se dají přičíst čas od času příjemně černému humoru, sexy postavě a přízvuku Lily, připodobňování k superhrdinovi a nechtěné podobnosti s O.C. Osmým dílem se ale situace obrátila o 180° a kvalita často překonala i nejlepší momenty první řady. Lehce sice zamrzel poslední díl, přesto závěr hodnocení této rozporuplné série zachránil. 3. řada: ***** Dex se změnil. K lepšímu. Konečně je přátelský, zamilovaný, normální... Prostě chladný, dokonale vypočítavý psychopat. Tam kde ve druhé sérii šla první polovina z trapasu do trapasu jsem se u zdejšího mixu sebeironie a černo-černého humoru mohl umlátit. Na druhou stranu u klasického, zato k dokonalosti dohnaného napínavého konce jsem s nehty zarytými do křesla s chutí žral jeden díl za druhým. Nadšení přetrvává, nemám jedinou výtku a tak nezbývá než doufat, že tvůrci nevyčerpali nápady a vysoko nastavenou laťku s přibývajícími díly neshodí. 4. řada: **** Naprosté nadšení se sice nekoná, ale stěžovat si taky není na co. Právě Dexterovo hraní na několik stran najednou udržuje všechny zápletky zajímavé. Některé samozřejmě méně než jiné, především jeho nový sok je bezkonkurenční, přesto všechny do příběhu pasují a hlavně baví. Na konec jsem si chtěl nechat perfektní záběr, po kterém mi doslova spadla čelist, bohužel nadšení z něj poměrně rychle vyprchalo a já se proto musím spokojit "jen" s pozitivními dojmy. Další série už jdou kvalitou jenom níž. V každé se najde ještě několik světlých momentů, ale od té doby, co se hlavní postava vzdala svého, málem kultovního "Tonight's the night..." monologu už to není ono. Dexter se k mé nevoli v kruhu svých přátel a známých nepřirozeným skokem posunul z role podivína do sebevědomého frajera a od té doby se vyvíjí v kruzích a stále znovu řeší stejné problémy a pořád se ne a ne posunout. V tuto chvíli se pro mě tedy stává hlavní postavou Debra, protože Jennifer Carpenter je jako jediná věrná své roli a zároveň je schopná a přesvědčivá herečka. Teprve v 7. sérii, kdy už jsou karty díky Deb a Hannah alespoň trochu rozdané k nějaké té změně se seriál začne vracet do dávno ztracených kvalit. Naopak s rozlučkovou 8. řadou přichází jedno zakopnutí za druhým. Od začátku působí, jako by se tvůrci snažili vecpat vršením a mícháním dalších a dalších dílčích zápletek všechny nevyužité nápady, jenže se tím naprosto hroutí jakákoli logika postav a jejich dosavadního vývoje. Jestliže mě u Game of Thrones vytáčelo sledování kvanta zbytečných vedlejších zápletek a příběhů, které se spolu s mizejícími a umírajícími postavami vytrácejí do prázdna, zde je neustálé opakování stejných problémů snad ještě víc na škodu. Návrat Hannah v polovině už tak vyznívá jako zoufalý pokus scénáristů o smír a z apologetického tónu už se do konce seriál nevyhrabe. Jen ten dvojitý konec, kdy předposlední epizoda představuje happy-end a ta poslední teprve ten opravdový konec, naštěstí nakonec funguje dobře a jako rozloučení se s jednou z největších současných seriálových událostí i důstojně. Třetí řada však svým kontroverzním zpracováním zůstává nepřekonána. () (menej) (viac)