Opilí slávou

Aneb co s člověkem může, ale nemusí udělat sláva a popularita. Steve Buscemi je můj oblíbenec a nemůžu si pomoct – tady je prostě boží. Jeho typický a nezaměnitelný hlas, nejrůznější obličejové kreace a energické herectví jsou zkrátka nenapodobitelné. Delirious je velmi příjemný film, který vážnou i zábavnou formou ukazuje každodenní tvrdý chléb práce profesionálního „paparazzi“ fotografa, a který na konci upřímně dojme. (26.03.2008)

DiCillo je frajer (konštatovanie po dvoch filmoch)!!! V Delirious dokázal geniálne ironicky a s absolútnou ľahkosťou opísať "krásy a pôvaby" šoubiznisu, ale aj ľudí, ktorý k nemu pričuchnú (ale aj charaktery ľudí ako takých). Veru, relatívna je čiara medzi bezdomovcom a hviezdou, všetko je jeden veľký nablýskaný a nafúknutý gýč. Veľa vecí je tu samozrejme dohnané ad absurdum, ale len zdanlivo, pretože tento film je inteligentný, žiadna prvoplánová sračka. Zasmial som sa ako dlho nie, som plný dojmov..Parádny Buscemi a všetko ostatné presne tam, kde má byť... (11.10.2010)

Dramatická komedie jak paparazzi u sebe houmlesák nechal aby mu pomoh ke kariéře. Steve Buscemi jako ehm, profesionální fotograf a Michael Pitt jako bezďák se svym snem. Alison Lohman jako superstar taky měla něco do sebe. Celkově dost těžkej film k natočení, hlavně žárlivost se hraje těžko. Ale Steve to zvlád bravurně. Jinak já paparazzi nesnášim, nezajímá mě která rádobyhvězda se s kym vychrápala, kdo posadil auto na strom nebo kdo se ožral jako prase a zvracel ze třetího patra. Mně je to pumpička! A i když to neni lehkej job, jsou mi volný. Nicméně já jako režisér bych asi hodně koketoval se závěrečnou scénou. Že by Les Tobyho fakt zabil. Ale to už by pak byl jinej žánr. Nicméně mě právě ten konec trochu zklamal. (21.09.2009)

Tahle pichlavá kritika blyštivého pozlátka (zevnějšku) a prázdného vnitřku se dá efektivně aplikovat nejenom na filmový svět Hollywoodu se všemi svými celebritami, nýbrž i na další mainstreamové lidské obory. Je dobře, že hlavní role ztroskotanců a vyvrhelů společnosti ztvárňují dva zdatní herci (klasicky úžasný Buscemi, ale čím dál tím víc mám v oblibě i Pitta), kteří své charaktery utáhnou. Naopak celebrity "hrají" špatně až estrádně (Lohman ujde). A právě to se mi na tom líbilo, že z nich DiCillo dokázal udělat pouhé ploché loutky, které se hýbou, jak jim někdo nařídí (jenom ty špagáty tu chybí). Pokud mě v tuhle chvíli napadá jediná věc, která je na csfd krutě nedoceněna, pak právě tahle. 90% (27.10.2010)

Celé mi to připadalo jako by to bylo natočeno někde v polovině 90tých let. Podle mne to o dva chlupy překročilo hranici mezi nezávislým, nízkorozpočtovým snímkem a nefalšovaným béčkem. Nudné, unylé a amatérské je tady všechno - herectví, kamera, střih, zvuk, scénář ... Masa předvídatelnosti a milionkrát použitých motivů se završí, když na konci Steve jde "vyfotit" pohledného houmlese a atmosféra "graduje" tím, že začnou znít úryvky rozhovorů. "Jsi paparazzi, jsi paparazzi". Nechápu, proč do toho chudák Buscemi lezl. (29.02.2008)