Vzoprieť sa obrom

Kdybych opovrhoval Bohem a sportovní filmy by mě nebavili, nejspíš bych taky dal odpad! nebo spíš bych si film ani nepustil. Ač jsem nevěřící, dokážu lecco pochopit a není mi cizí myšlenka, kterou film nesl. Za to si žádný odpad! nezaslouží, ale na druhou stranu toho patosu a předvídatelnosti tam bylo víc, než dost...Do nadprůměru se v mém případě film dostal ryze příčinou sportovního zápalu, který byl věrně zpracován a to je pro mě vždycky hvězda navíc. (09.01.2014)

Když jsem si na tenhle film měla udělat názor, poprvé v životě jsem se rozdělila na tyhle dvě osobnosti: na křesťanku a filmovou divačku. Jako pro křesťanku pro mě tenhle film měl několik silných míst, které mě "postrčily" a povzbudily ve víře. Jako filmovou divačku mě znechutil, protože nebyl pečlivě vykreslený, ale jen načrtnutý, zato až obludně obrovskými tahy, jaké jsou možné jen v USA. A budil dojem, že abyste mu uvěřili, potřebujete IQ vařené mrkve. Obě osobnosti se shodnou na tom, že lepší americký křesťanský film je Dýka a kříž (The Cross and the Switchblade). (26.09.2012)

Nevěřim v Boha, ale prostě jenom věřim. Mám víru, i když mám pochyby. V životě sem si prošel dost věcma a bez víry bych to asi nedal. Neni to víra v nějakou vousatou postavičku houpací se na obláčku. Kdyby se v tomhle filmu nejelo ve stylu "Bůh, to mě poser sem a Bůh to mě poser tam", byl bych spokojenější. Každopádně na mě tyhle filmy prostě hrajou. Neřikám, že herecký výkony byly úchvatný, ale prostě to nějak je neřešim. V těhle filmech je nějaká motivace a poselství a když se xkrát za film peru se slzou v oku, tak to prostě nemůžu zahodit. Když si to celý převedu na to v co věřim, tak to musim vocenit. Lidi sou bezvěrci, v cokoli a tohle je jedna z možností jak do lidí tu víru nějak dostat. Já sem s tim spokojenej. (22.09.2013)

Ačkoli je tohle oblíbený film mého expřítele, nemůžu jinak než Odpad! Možná je to tím, že mám záporný vztah k Bohu (bohu jako takovému,ne božstvu obecně viz.Matka Příroda). Na začátku filmu stíhá hlavní mužskou postavu neštěstí za neštěstím. V práci ho chtějí kvůli neúspěch týmu vyhodit,s ženou nemůžou mít děti a zřejmě ještě prožívá krizi středního věku. Pak zde máme partu sportovců, která pořád prohrává a je naštvaná. Pak přijde Grandt Taylor a začne je povzbuzovat. A protože s mu pořád nedaří, obrátí se na Boha a ten mu samozřejmě pomůže. Pak začíná výmaz mozku...Neustále slyšíme věty typu: Bože i když prohrajeme, stále v tebe budeme věřit; Bože dej nám sílu; Dokážeme to, protože Bůh stojí při nás a bla bla. Nemám nic proti víře, at si každý věří v co chce,ale tohle je horší než komunistické propagandy typu Major Zeman nebo Žena za pultem. Film končí (samozřejmě) megalomanským hepijendem, kdy se všechno co si Grant přál splní. Samozřejmě díky Bohu. Jeslti měl být tohle film typu: Dokážeš všechno když si věříš, tak EE. To se radši podívám na Prince egyptského. Tam mi nikdo víru v Boha nevnucuje (27.01.2009)

Ono je to fakt pekný a milý film. Akurát mi príde nepatrične malicherné modliť sa za víťazstvo v nejakom športe. Autorita podľa mňa nevyplýva automaticky, len z božej vôle, ale aj z toho, ako sa jej nositeľ chová. Ak sa chová zle, sám spochybňuje svoju autoritu, až ju stratí. Nemyslím si, že Boh splní všetky modlitby, tých čo sa modlia, hocako vrúcne. On vie, čo robí a nie je automat na plnenie snov. A na rozdiel od väčšiny Američanov si nemyslím, že úspech je nevyhnutným znakom božej priazne. Niekto musí aj prehrať, ba čo viac niekto musí byť posledný, tak to má byť. Boh je duch a je veľký už len tým, že existuje. To najcennejšie, čo dáva človeku, je on sám. On sa duchovne dáva víťazom aj porazeným, ako sám chce. (26.04.2016)