Vzoprieť sa obrom

V americe stačí asi jenom natočit nábožensky založený film o americkým fotbalu a úspěch se dostaví sám.. Tady to ale tak podle mě nefunguje.. všecko se sere dokud nezačnou lidi věřit v boha.. pak se najednou vše otočí.. v nejdramatičtějších chvílích se střídá pohled na lidi, přes které bůh dělá svoje zázraky, s vlající americkou vlajkou.. předvídatelný konec a tipický americký happy end to pokazil uplně.. (22.04.2008)

Nevěřim v Boha, ale prostě jenom věřim. Mám víru, i když mám pochyby. V životě sem si prošel dost věcma a bez víry bych to asi nedal. Neni to víra v nějakou vousatou postavičku houpací se na obláčku. Kdyby se v tomhle filmu nejelo ve stylu "Bůh, to mě poser sem a Bůh to mě poser tam", byl bych spokojenější. Každopádně na mě tyhle filmy prostě hrajou. Neřikám, že herecký výkony byly úchvatný, ale prostě to nějak je neřešim. V těhle filmech je nějaká motivace a poselství a když se xkrát za film peru se slzou v oku, tak to prostě nemůžu zahodit. Když si to celý převedu na to v co věřim, tak to musim vocenit. Lidi sou bezvěrci, v cokoli a tohle je jedna z možností jak do lidí tu víru nějak dostat. Já sem s tim spokojenej. (22.09.2013)

Jde o nízkorozpočtový film a je to na něm znát. Nepříliš známí herci a režisér. Žádné velkolepé scény, ani za srdce beroucí hudba světových skladatelů. Místo toho se nabízí lehce předvídatelný příběh bez složitých zápletek, nedělajíc si velký nárok na pozornost. Vtipnou, ale nikoli zlehčující formou se divák dovídá jasné evangelium. (Evangelium-radostná zpráva. V tomto případě o příchodu a oběti Pána Ježíše za každého z nás). Není to jen o zápase proti týmu obrů na hřišti,ale především proti těm v nás. Strachu z neúspěchu, sebelítosti atd. Jistě je a bude dost těch pro které se tento film stane pohádkou, která se ve skutečnosti stát nemůže. Rád bych proto zakončil jednou z ůstředních myšlenek tohoto zdařilého snímku: Co je s Bohem nemožné? Tři hvězdičky dávám za kvalitu, plus jednu navíc přidávám k filmům které kromě pobavení mají také co říct. (26.02.2008)

...With God, all things are possible. Vzepřít se Obrům (Obři je název nepřátelského sportovního týmu, takže název má být správně s velkým O) se zprvu zdá být klasickým sportovním filmem o outsiderech, kteří nakonec dosáhnou úspěchu a který je stejně tak předvídatelný, schématický a plný všech typických klišé a stereotypů (i na černochy dojde), jak se jen z nastínění zápletky může zdát. To bych byl ochoten ještě akceptovat, kdyby všichni herci nepřehrávali, chování postav nebylo jako z jiného vesmíru, s patosem by se to nepřehánělo za únosnou mez a hlavně by celý film nebyl neskonale nablblou a doslovnou, zaslepenou a plakátovou agitkou za víru v Boha, která nekřesťany donutí k smíchu a věřící k pláči nad zjednodušováním celé problematiky. Pokud milujete kýče, ve kterých postavy starých mužů na kolečkových křeslech hrdinně vstávají a ve kterém víra v Boha vyřeší úplně vše (Propadáš? Nevadí, uvěř v Boha a jsi jedničkář! - Jsi neplodná? Nevadí, přijmi Boha a budeš mít dvojčátka!), Vzepřít se Obrům je film pro vás. Já si raději pustím Vítěze a poražené Olivera Stonea, ten mě dokáže vtáhnout do víru dění, nebo Vzpomínku na Titány, kteří nejsou tak prostoduší, než tenhle verbal mindfuck. (10.02.2007)

Ačkoli je tohle oblíbený film mého expřítele, nemůžu jinak než Odpad! Možná je to tím, že mám záporný vztah k Bohu (bohu jako takovému,ne božstvu obecně viz.Matka Příroda). Na začátku filmu stíhá hlavní mužskou postavu neštěstí za neštěstím. V práci ho chtějí kvůli neúspěch týmu vyhodit,s ženou nemůžou mít děti a zřejmě ještě prožívá krizi středního věku. Pak zde máme partu sportovců, která pořád prohrává a je naštvaná. Pak přijde Grandt Taylor a začne je povzbuzovat. A protože s mu pořád nedaří, obrátí se na Boha a ten mu samozřejmě pomůže. Pak začíná výmaz mozku...Neustále slyšíme věty typu: Bože i když prohrajeme, stále v tebe budeme věřit; Bože dej nám sílu; Dokážeme to, protože Bůh stojí při nás a bla bla. Nemám nic proti víře, at si každý věří v co chce,ale tohle je horší než komunistické propagandy typu Major Zeman nebo Žena za pultem. Film končí (samozřejmě) megalomanským hepijendem, kdy se všechno co si Grant přál splní. Samozřejmě díky Bohu. Jeslti měl být tohle film typu: Dokážeš všechno když si věříš, tak EE. To se radši podívám na Prince egyptského. Tam mi nikdo víru v Boha nevnucuje (27.01.2009)