O 28 týždňov

OH MY GOD!!!!!!!!!!! Film který si nebere servítky s ničím, ale fakt s ničím. Krve je fakt hodně a dočkáme se i chuťovek jako vydloubávání očí bezmocné ženě. Narozdíl od Hostelů a podobnejch "komedií," to v tomhle filmu "fakt bolí." Úvodní útok zombií na obydlí hrdinů je perfektní a filmu pak dech rozhodně nedochází. Zvlášť sračkování zombií vrtulníkem mě nadchlo. Režisér je vizuální mág, takže si toho vyprázdněnýho Londýna užívá snad víc než Danny Boyle. A má to i dobrý herce - malej kluk mi nevadil (což se moc nestává), jeho ségra je spanilá, a mariňáci jsou patřičně nabouchaný, sympatický a heroický. Deprese, která mě nadmíru potěšila. (02.08.2007)

Natočené je to dobře, útok na dům úplně na začátku vás naplní optimismem, nicméně pak se dostaví scénáristické křeče. Všimli jste si, že kdykoli se v hororu objeví americká armáda, nepřinese to snímku mnoho dobrého...? Nejinak je tomu tady, plusem je jen vrtulník kosící zombíky. Po technické stránce není snímku příliš co vytknout. Vyzdvihnul bych taky hudební podkres. Ačkoli se jedná o poměrně dobrou zábavu, za svým předchůdcem o chlup zaostává. Konec dává tušit jediné - 28 Months later... No, proč ne. (17.11.2007)

Už je to docela dlouho, co jsem viděl 28 dnů poté. Ale musím se přiznat, že jsem po filmu měl takový ten zkurvený pocit, že ze mě film vycucal všecko, co mohl. A tohle pokračování to udělalo stejně tak. Nevidím v tom jediný důvod, proč byste ho měli zahazovat, a že ho taky zahazujete. Režisér Chuan Carlos natočil pokračování v osobitém stylu. Sic se klepající kamery nezbavil, zato pro diváka nechal pár docela zásadních změn a to mě udrželo až do konce. A možná by udrželo i dýl, ale bůhví kam až by po další půlhodině scénáristi byli schopní zajít. Líbilo se mi ale, jak se samotný režisér pokoušel být osobitý a natočil to tak, jak to cítil. Žádné matlanice, žádná čistá akce. Tady si střihač máknul, jako dlouho ne. A díky němu jsem pak měl při každé adrenalinové scéně srdce až v prdeli. Tak to má být. No a při psaní komentáře to tady má 67 % A to jsem se nezmínil ani o samotné, neskutečně dokonalé muzice. Byla to bomba, ne úplně dokonalá, ale cejtil jsem se u toho naplněnej adrenalinem, jako dlouho ne. Zkušenější uživatel čsfd v tom viděl maximálně díry, né v zombících, ale ve filmu. A další fakt, že dvojky to prostě lehký nemaj. Každopádně tady odborník lehce ostrouhal. Sleduju zdejší odborná hodnocení, která odborným znaménkem určují, že film je ve většině případů na 50 %. Výsledný počet 67% je nakonec vcelku dobrým překvapením a trnem v oku nejednoho odborníka. Je vidět, že film se normálně líbil. Nedivím se, mně se také líbil. Proč by ne. Má všecko co dobrý film mít má, tak proč v něm hledat složitosti? (30.03.2010)

Že se poslední dobou rejžuje na pokračování trháků, na to už jsme si zvykli, ovšem pokračování výdělečného, leč velkolepě nenápadného 28 dní poté (2002) mě přiznám se trocha překvapilo. Ovšem tohle nebylo překvapení jediný - Juan Carlos Fresnadillo na režijní stoličce (mno dobrá, dostal šanci se ukázat), celkem slušný scénář s překvapivou porcí zvratů, který nevaří z vody a nesnaží se utáhnout děj jen na větším procentu akce a taky obsazení Roberta Carlylea, kterej mi ještě nedávno dělal v obýváku striptýz v Do naha (žádná soukromničina, tohle bylo celorepublikový číslo:)). Co mě nepřekvapilo a jak konsens dvojek praví, akce je zkrátka hustší, vystupňovanější, efekty četnější a mohutnější, konfrontace se „zlem“ drsnější a nekompromisnější. Jednička v rukou nezávisláka Danny Boylea se občas prala s takovou jistou neúmyslnou laciností, především na záběrech chorobou zdecimovaného města a právě o tuhle záběrovou surovost a nevyumělkovanost se tady snaží trošku křečovitě (kupříkladu neuspořádaně poblázněná pasáž rozšíření nákazy a následné evakuace). Naopak ubylo hluchých míst, která původní film (i přes poměrně hustou atmosféru) neustále zpomalovala. Naštěstí se nevytratila ta britská kytarovka v nosný hudební smyčce, která připumpovává na znepokojivosti i ve chvíli, kdy se zrovna po place nehoní parta těch „co nemaj sračku“ ale jen nějakou tu celkově agresivnější chřipku (hudba Johna Murphyho je vůbec celkový plus). A další velký rozdíl je ve stylistice postav, protože tady vlastně není nikdo jakoby jasně hlavní charismatický hrdina, nikdo nemá „kejhák“ jistý. Výsledkem tak je svěžejší a akčnější podívaná, která nabízí více překvapení na úkor prosté plynulosti děje, více potu, krve a bolesti, tak jak si doba žádá. Pokud jsem prvnímu dílu dával 7/10, pak tady musím jít ještě o bod nahoru, nejen za to, že nešlo o lacinou těžbu uranu z peněženek návštěvníků kin, ale za to, že se příběh a jeho vyústění někam posouvá (otevřený konec tak ponechám bez komentáře). [8/10] (17.10.2007)

Akčnější sourozenec o poznání uhlazenějších 28 DNÍ POTÉ nabízí především mnohem víc akce, víc záběrů na trhání lidských těl a jednu lahůdkovou scénu kde figuruje helikoptéra, hejno zombíků a vrtule. Obsazení se taktéž povedlo, od Roberta, po oba schopné dětské herce, ale i odstřelovač byl "cool" a doktorka naštěstí nebyla hysterická megera, ale vcelku sympatická osoba. Srovnávat s prvním dílem se moc dobře nedá, protože každý chtěl sdělit něco jiného a každému se to svým způsobem povedlo. A jak už tomu bylo i u 28 DNÍ POTÉ, i tady je film doplněn výborným soundtrackem a jeho mistrném zakomponování do obrazu. 80% (04.01.2009)