Sila priateľstva

Sandlerův smutný klaun mi napřed se sluchátky a koloběžkou, stejně tak "kuřačka" u zubaře, přišli jako křeč, která "tu ještě nebyla", ale jak se to kulilo a přibývalo mlčenlivých proseb a krásných dušiček natahujících se po záchytném kruhu, doteků bolesti a talentu slyšet ... to volání a ... zkrátim to: Binder zabodoval, Sandler je borec a já jsem si krásně zabulela. (01.04.2008)

Ne pochmurný, ale prostě velmi smutný film o tom, jaký měla dopad tragédie z 11/09 na jednoho úplně obyčejného člověka. Velmi realisticky podané téma, čemuž myslím pomáhá i na první pohled naprosto neuvěřitelné obsazení A.Sandlera, od kterého by asi málokdo čekal tak dobrý a vážný výkon, který zde podává. To ale není důvod, proř hodnotím tak, jak hodnotím. Myslim, že tento film si uchovám dobře a dlouho v paměti, takže proč ne 5*****?:) (11.08.2008)

Excelentní příběh jednoho zlomeného člověka v srdcervoucím dramatu ze Spojených států. Co k tomuhle filmu říci, když jsem ještě plný dojmů, když ještě mám před očima výraz hlavního hrdiny, když vidím před sebou ten smutek, to volání o pomoc, které z filmu přímo sálá. Film na mě z televize do mého obýváku přenesl strhující emoce, přenesl na mne smutnou náladu, kterou mívám velice zřídka. Přenesl na mě pocit, který se jen těžko vyjadřuje. Je to film velmi emotivní, film plný utrpení a vnitřní rozervanosti jednoho člověka, kterému teroristé sebrali vše, co v životě miloval. A on nechce vzpomínat, protože každá vzpomínka mu způsobí nepopsatelné utrpení. Prostě naprosto excelentní a hlavně díky hereckým výkonům uvěřitelné drama, u kterého si nemůžete udržet dobrou náladu, i kdybyste měli den tisíckrát vydařený. Scénář a režie Mikea Bindera v kombinaci s naprosto grandiózním hereckým výkonem Adama Sandlera dává dohromady jedno z njintenzivnějších filmových dramat poslední doby. A je to právě onen výkon Adama Sandlera, který v sobě vykřesal to nejlepší ze svého hereckého umu, který film vysoce povyšuje na nezapomenutelný zážitek. Sandlerovi jsem uvěřil každý pohyb, každé slovo, každé gesto. Lépe to prostě snad ani dopadnout nemohlo. Jistě, někdo může namítnout, že film útočí na city, že se tu možná najdou i nějaká klišé, že konec je až příliš pohádkový. To jsou pravdivé argumenty. Ale lze je ignorovat, protože to všechno ostatní převyšuje o několik tříd mnohá jiná dramata. Tohle je prostě zážitek. A nevím proč, ale mám pocit, že k tomuto filmu mne něco přitahovalo už dávno předtím, než jsem ho zhlédnul. Dostal se mi totiž do ruky originální kinoplakát k tomuto filmu určený pro americká kina, který jsem si pověsil v pokoji už půl roku před uvedením tohoto filmu v Česku na DVD. Tehdy jsem ho získal od českého kinodistributora, který ještě nebyl rozhodnut, zda film půjde do kin, či na DVD. Nakonec zvolil tu druhou možnost, což je, myslím si, velká škoda. Tomuto filmu by totiž velké kinoplátno slušelo. Každý den jsem na tento plakát koukal a přemýšlel, jaký ten film asi je, o čem je, jestli by mě dokázal zaujmout. A jakmile se objevila příležitost ho vidět, tak jsem nezaváhal. A udělal jsem velice dobře, po tomto zážitku jsem velmi rád, že mi tento plakát visí v pokoji. Každopádně mám za sebou jeden z těch nezapomenutelných filmových zážitků, a díky tomu ode mne tento film získává maximální hodnocení. (13.11.2008)

Adam Sandler to má dnes ťažké. Teda, nie žeby sa mohol sťažovať - návštevnosť kín a príjmy sú stále veľmi slušné, a má aj početnú fanúšikovskú základňu. Podľa všeobecného názoru však kvalita jeho filmov upadá takmer exponenciálnou radou, a ani jeho komediálny talent už nie je, čo býval. Volání o pomoc je však niečo úplne iné. Tak za prvé - je to vážny film, v ktorom hrá Sandler vyštudovaného zubára, ktorý prišiel pri havárii lietadla o rodinu, uzavrel sa do seba, jeho mozog začal úplne potláčať nektoré spomienky a on začal žiť vo svojom vlastnom svete. Občas tu zužitkuje svoj (tu výborne pasujúci) humor, ale väčšina filmu je silne emocionálna a pomerne depresívna. Je vidieť, že aj on dokáže s pomocou skvelého štábu spraviť vynikajúci film, ktorý stojí za to. A nielen to - je zručne natočený a zrežírovaný, má výborné dialógy, silné emócie a skvelých hercov, ktorí sa perfektne dopĺňajú. Nebyť toho, že (i keď zriedkavo) miestami scenár zbytočne naťahuje , išiel by som do plného počtu. Takto len veľmi silné 4*, no filmu už tak nemám prakticky čo vytknúť. Pravdepodobne najlepší Sandlerov film vôbec. (18.12.2013)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)