Sila priateľstva

Velmi zajímavé, jak Adam Sandler dokáže upustit od toho svého nechápavého výrazu a všech těch směšných a jednoduchých komediálních postav, v nichž si ho většina diváků pamatuje, a vytvořit komplikovaný charakter trpícího, uzavřeného a nevyrovnaného člověka, jehož nevratně poznamenala tragédie havárie letadla z 11. září, při níž přišel o manželku a dcery. Zanechala na něm hluboké šrámy na duši a vytvořila z něj úplně jiného chlapíka, který žije ve vlastním světě mezi sluchátky s hudbou a hrami na playstationu. Toto vše pečlivě schovává za svým obranným systémem, který si vytvořil jako ochranu proti svému vlastnímu svědomí, vzpomínkám a bolestí ze ztráty. Od začátku do konce jsem mu jeho postavu bez pochyb věřila a skutečně jsem v ní viděla toho zbídačeného kluka, který v sobě skrývá víc, než sám možná chce a tuší. Nebyl to jen Adam Sandler, který se snažil "zahrát" mnohem komplikovanější postavu, než ty, jež ztvárňuje běžně. Don Cheadle je sympaťák jako vždy, Liv Tyler zase opustila "Roklinku" a usedla jako vnímavá psycholožka do pohodlného křesla, k níž mimo jiné dochází i Saffron Burrows, která nejdříve navštěvovala i svého zubaře, dokud nenastaly jisté sexuální komplikace, jimiž mu začala způsobovat nepříjemné chvilky:) Scéna, v níž Charlie Fineman zdemoluje prostory v ordinaci, či začne konečně vyprávět o své rodině, byly pro mě asi ty nejsilnější. Jeho slzy a ztrhaný obličej byly tak opravdové a bolestné, že byste možná ani nevěřili, že toto je "ten" vysmátý komik Sandler. Taktéž mě potěšil skvělý soundtrack, z něhož mé sluchy upoutal song ♫ Love, Reign O'er Me od The Who ♫. A že jsem si hned během sledování říkala, že je mi ten hlas nějak povědomý:) (10.10.2011)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Někdy jsem se upřímně dojal, jindy jsem se od srdce zasmál a sem tam jsem zůstal naprosto chladný ve vrcholných scénách. Nesmírně pochmurná atmosféra prolíná celý film a i když se hrdinové řehtají na maratonu filmů Mela Brookse a vy se smějete s nima, ta pachuť tragédie, která potkala jednoho z nich na jazyku zůstává. Adam Sandler se své role zhostil dle očekávání (vím že je dobrý herec), jako člověk vyrovnávající se s otřesnou osobní tragédií uzavřením se do sebe a vytěsněním nepříjemných myšlenek z paměti, je zcela uvěřitelný a celý film vás pohled na něj (s vědomím jeho osudu) bude rozesmutňovat. Škoda jen, že v nejsilnější scéně, když se vyzpovídá doktorovi, jsem mu to zrovna moc nevěřil, ale předpokládám, že za to může dabing, kdy dabér pološíleného člověka vylévající si s brekem své srdce kuňkal, jako kdyby zrovna žvejkal rohlík a sledoval grotesku. Naopak scéna, kdy Sandler vylíčí rodičům své ženy pocity jež zažívá každý den, je bravurní se vším všudy a považuji ji za vrchol filmu, kdy se společně s hlavní postavou dostanete na úplné dno, kde se zmítá člověk, který o všechno přišel. Sendlerovi po celý čas maximálně sekunduje Don Cheadle v roli bývalého spolužáka a přítele, kterému je Sandlera líto a chce mu pomoct. Ono je vlastně všem Sandlera líto a chtějí mu pomáhat, aniž by o pomoc volal! (09.11.2008)

Podobne ako ma volakedy velmi prekvapil komediant Tom Hanks z 80-tych rokov v prvej vaznej ulohe vo filme PHILADELPHIA (1993), alebo Jim Carrey v TRUMAN SHOW (1998), ma dnes taktiez totalne prekvapil Adam Sandler, ktoreho som si v takejto ulohe ani nevedel predstavit. Skutocne som vo filme vnimal smutneho Charlieho Finemana a nie Sandlera, ktory by sa akoze hral na vazneho, za co ma odomna poklonu. Taktiez i Don Cheadle HOTEL RWANDA (2004) po Sandlerovom boku zahral skvele. Je to krasny pribeh o priatelstve, pomoci v smutku, ale i akejsi nadeje, ktory stoji za to vidiet... 25.10.2008 _____ Adam Sandler - (Charlie Fineman) +++ Don Cheadle - (Alan Johnson) +++ Jada Pinkett Smith - (Janeane Johnson) +++ Liv Tyler - (Angela Oakhurst) +++ Donald Sutherland - (Sudca Raines) +++ Mike Binder - (Bryan Sugarman) +++ Saffron Burrows - (Donna Remar) +++ Hudba: Rolfe Kent +++ (25.10.2008)

Objav mesiaca, krásne prekvapenie plné oddychu, priateľstva a pochopenia. Tak neskutočne blízko piatej hviezdičke snáď nebol ešte žiaden film. Uvažujem, či ju tam skutočne nedať, ale vedomie, že poznám aj o niečo kvalitnejšie drama, ktorým by sa Reign Over Me ani z diaľky nemohol rovnať, ma utvrdzuje v silných, štyroch hviezdach. Viac tu - http://csfdkofein.blog.cz/1010/volani-o-pomoc-reign-over-me-2007. (04.10.2010)