Sila priateľstva

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Nelze filmu upřít citlivě natočená postava Adama Sandlera a hluboké vazby mezi jednotlivými charaktery. Zbytek ovšem nemá takový tah na branku. Dějově pomalý a nevýrazný snímek, který stojí a padá především právě na hercích a kvalitně navozené atmosféře (hudba). Spousta postav je tam zbytečná a některé scény mi tak úplně nepřirostly k srdci. Jistotou zůstává fakt, že Sandler předvádí nejlepší herecký výkon kariéry. Už proto stojí za to se na film podívat. (05.02.2009)

Film o síle přátelství, které ovlivnila jedna osudová událost .... Téma 11.09.2001 se stalo standardním tématem, kterého se filmaři přestávají bát. Mike Binder se o tomhle datu ve svém filmu téměř nezmíní, přesto je jeho pohled na osud "nepřímých" obětí velmi silný.... Don Cheadle nepřekvapil a táhne na svých bedrech tenhle film s bravurou sobě vlastní. To, co ale předvádí Adam Sandler ho v mých očích definitivně posouvá mezi elitu herců, schopných zářit jak v komediích, tak dramatech ..... Pokud se mnou dokáže film TAKHLE emocionálně "zacvičit", pak dostává (i přes své chybičky) automaticky plné hodnocení. (21.08.2007)

Tragická hravosť s akou nám Binder poskytol prežiť neuveriteľne dojemné okamihy filmu, a ktorá prechádza takmer až do tragikomédie hraničí s dokonalosťou. Tento extrémne citlivý a prirodzene plynúci dej, nepríčetne vynaliezavo napísaný, je postavený na tragédii v podobe straty celej rodiny, ktorá vychádza zo septembrových udalostí roku 2001, avšak len okrajovo. Strata rodiny sa dala kľudne napasovať na akúkoľvek inú nehodu, haváriu, týmto faktom však dostáva film úplne iný, reálnejší a citovo silnejšie pôsobiaci nádych. Herecká základňa má už s dokonalosťou spoločného viac, určite aspoň jeden z pánov zaslúžil aspoň nomináciu na sošku a ja chcem ďalšiu Sandlerovu vážnejšiu rolu. 90%. (23.11.2008)

Sandlerův smutný klaun mi napřed se sluchátky a koloběžkou, stejně tak "kuřačka" u zubaře, přišli jako křeč, která "tu ještě nebyla", ale jak se to kulilo a přibývalo mlčenlivých proseb a krásných dušiček natahujících se po záchytném kruhu, doteků bolesti a talentu slyšet ... to volání a ... zkrátim to: Binder zabodoval, Sandler je borec a já jsem si krásně zabulela. (01.04.2008)