Margaret

Již od úvodních titulků a ústředních tónů je cítit, že se na nás valí něco uhrančivého a po filmařské stránce precizního. Jako bych však sledoval pouze torzo z daleko propracovanějšího snímku, v němž není třetina scén ukončena předtím, než se v ní stačí něco odehrát a kdy není polovina filmu vyprávěna ze subjektivního pohledu hlavní hrdinky a druhá ji zase zoufale psychologicky odbývá (ač Anna Paquin hraje, seč může, jeví se tak pouze coby uřvaná hysterka). Jistě i vedlejší postavy museli mít i jiný význam. Je k neuvěření, že ač film působí vlastně ohromně sebejistě a soustředěně, střih rozbíjí celek na tisíce fragmentů a Lonergan v podstatě v průběhu filmu buďto ztratil téma nebo jej nebyl schopen nalézt a všechny ty motivy a vztahové propletence nedokázal pospojovat. Moc bych si přál, aby Director´s Cut tohle vše napravil, ale moc nadějí tomu už nedávám. 47.MFFKV (09.07.2012)

Začátek filmu, hodina, hodina a půl, je velmi dobrá. Některé scény přímo brilantní. Ovšem s postupujícím časem se z Lisy stávala nesnesitelná labilní ....., a přes to se mé subjektivní vnímání filmu nepřenese, když mi chybí identifikace s postavou. Ale dá se to vzít jako kompliment herečce, svou roli zvládla. (01.07.2012)

Škoda, že som si nemohol pozrieť nezostrihanú verziu. V tejto bolo viditeľné, ako niektoré scény boli nasilu useknuté, čo bola škoda. Film je jeden veľký emočno - herecký koncert, kde kraľuje Anna Paquin. Prerod z uplne v pohode na uplne šialenú síce trvá pomerne dlho, ale stojí zato. Na konci, keď sa zamyslíte, máte chuť ju nakopať. ostatný herci na čele s Renom skvelý a vierohodní. A to je ďalšia vec, čo sa mi páčila. Scény boli miestami ako z reálu, nemal som pocit, že sledujem film. Dosť ma to nadchlo. Príbeh, aj keď chcel byť jednoduchý, bol prešpikovaný toľkými vetvami a gradáciou, že v konečnom dôsledku bola z toho plnohodnotná dráma. Fajn. Dokonca mi nevadila ani dlžka, čo som sám zo seba prekvapený. Silné 3 z 5 (10.10.2013)

Už jsem si myslela, že se tohoto filmu snad nikdy nedočkám. Margaret je tím filmem, který měl na to stát se něčím velkým a výjimečným. Nevím, jestli to skutečně dávat za vinu všem těm problémům, které tento film doprovázely při jeho vzniku, nebo to prostě jen Kenneth Lonergan neustál. První půlka je vynikající, zpočátku z jednoduché zápletky o autobusové nehodě se rozvíjí několikavrstvé drama, které se nejen zabývá osobní vinou, ale stihne se vyjádřit například i k terorismu a rasismu, nutno napsat, že naprosto nenuceně. Všechny dialogy jsou do puntíku trefné a pravdivé, Lonergan dokáže vytáhnout velkou životní pravdu i z obyčejné hádky matky a dcery, přitom vůbec nemáte pocit, že se vás snad někdo snaží poučovat, nebo že se snad film snaží moralizovat. Hlavní hrdinka není svatá, je to obyčejný člověk se vším špatným i dobrým. Škoda té druhé poloviny, kde ten střih byl velmi zvláštní, úplně chybí doznění scén a to i těch emocionálních, kde by divák potřeboval pár sekund na vstřebání, přišlo mi to, jakoby ve střižně tlačili na režiséra, že to nemůže být tak dlouhé, ale ten už nechtěl vystřihnout další scény, tak prostě raději většinu scén zvláštně osekali. Zároveň někdo může napsat, že se jedná prostě o jiný přístup a je to účel, na tuto otázku mi dá odpověď snad "Director's cut", do kterého se rozhodně někdy pustím. Jako celek má ale film mé jisté uznání, i přes svou délku mě dokázal pohltit a specifické herectví Anny Paquin buď budete nenávidět, nebo zcela obdivovat. (14.07.2012)

Zajímavý rozjezd a skvělé dialogy ve mě mylně vzbudily naději, že se dívám na něco skutečně nevšedního, tohle nadšení ovšem začalo brzdit na od druhé půlky rostoucí obavě z toho, že to vlastně nikam nedojede, a taky že jo. Jedná se skutečně o onu filmovou záležitost, která se ze zahledění se do své kvazi artovosti a snaze být za každou cenu speciální, zapomněla tak trochu odehrávat, ve finále to byl právě tento "detail", kvůli kterému jsem litovala sama sebe, že jsem s touhle záležitostí trávila dvě hodiny svého života. Je škoda, že z toho vzniklo nedomrlý cosi, kde se občas zajímavě povídá, a kde Anna Paquin dokázala dobře hrát i bez toho, aniž by ojela půlku města a nevzniklo z toho ono slavné soft porno, kde mi již pátou sezónou pije krev. I když je fakt, že pro případné odvážné scény bych si na to mohla v budoucnu aspoň vzpomenout, takhle už teď vim, že zítra nebudu vědět, že jsem to kdy viděla, a co hůř, už teď mi to je jedno. (08.07.2012)