Margaret

Dlouho se mi nenaskytla na plátně příležitost setkat se s tak plastickou a rozporuplnou postavou jako je Lisa v Margaret. Do jejího bezstarostného života zasáhne jako blesk nehoda, na níž sama nese jistý až absurdní podíl viny. Zbytek filmu je o tom, jak bude toto břímě nést a jestli se jej nakonec dokáže zbavit či s ním žít. Její cesta k vysvobození je však komplikovaná a krajně nejednoznačná - a to i z morálního hlediska. Za její usilovnou snahou dohnat k zodpovědnosti i druhého spoluviníka se čím dál více vyjevuje především její snaha zbavit se viny vlastní. Právní boj poté není přímočarou cestou za naplněním spravedlnosti, ale spíše příležitostí k řadě hořkých situací, v nichž se vyjevuje hrdinčino nevyzrálé a nestálé nitro. Doslova emotivními náložemi jsou poté vyeskalované spory s matkou či přítelkyní oběti, v nichž Lisino podpovrchové sobectví, přirozeně vlastní jejímu věku, vyvstává v ostrých konturách. I přesto však zůstává její precizně vykreslený portrét lidský, nabízející i přes chvilkovou averzi mnoho příležitostí k empatii a pochopení. Tak jako každý člověk z masa a kostí, jenž někdy tápe a během hledání východisek není v zájmu pudu sebezáchovy imunní vůči chybám či sobectví. (30.06.2012)

Na celém filmu mě nejvíce fascinuje ta stopáž - a to jsem viděla jen tu verzi 150 minut :D Žasnu nad tím, že to někdo dokázal - tak - nechci použít slovo "běžný" film, ale není to prostě velkofilm, který někdy až bojuje o 120minut...Ale jak tu již zaznělo - postavy za mě byly krajně nesympatické - vyjma malého bratra,který tam měl "štěky" :D Ale Lisa je puberťačka, která až při pohledu smrti do tváře (a to reálně), pochopí, jak se během pár vteřin dokáže život změnit. Jen si říkám - její chování, které vyvrcholí nechráněným sexem, za mě - údajným - potratem a přiznáním lhaní u výpovědi - "promíjíme" jí to pro to, že je to holčina pod 20let a prostě s ní mlátí hormony? Nebo ji prostě všichni nemůžeme za toto chování vystát a vlastně na konci filmu nevíme co si o ní myslet? Za mě film, který obsahuje obrovské množství známých tváří, hodně smrti, za mě nesympatickou Annu Paquin (o které si myslím, že svého Oscara získala neoprávněně) a přitom téma, které nám může být tak blízké...každou vteřinu... (13.09.2020)

Nenápadné mistrovské dílo. ______ Menší metakritika. Margaret je často vytýkáno, že hlavní hrdinka je nesnesitelná kráva. Kromě toho, že takový názor prozrazuje neschopnost diváka vnímat film jinak než se prostě identifikovat s postavou, samotný film dává najevo, že nás nenutí s Lisou sympatizovat, nebo spíše že se plně nemusíme ztotožňovat s jejími postoji. Jak říká během jedné z hodin literatury profesor, kterého hraje Matthew Broderick: "Just because Shakespeare has one of his characters say something, doesn't mean he personally agrees with it." S Lisou Cohen nemusíme souhlasit, ale měli bychom být schopní se do ní vcítit: ztělesňuje horlivý idealismus mládí, nekonfrontovaný s životní zkušeností, a proto věřící ve změnu, ale zároveň také necitlivý vůči okolí. Film je o tom, že chtít "dělat dobro" nestačí a že tím lze napáchat i spoustu nechtěného zla, nebo přes všechnu snahu nedosáhnout cíle - a je taky o tom, že za impulzivní touhou konat dobro je často sobectví. Motivace Margaret si přitom musíme samí domýšlet a dlouhé zatajování jejích vlastních pocitů, které doopravdy řídí její jednání, je ve filmu zužitkováno v působivém emotivním závěru. Margaret je zároveň o problémech v komunikaci; o potížích, které nastávají při pokusu sblížit dva subjektivní pohledy na svět, nebo dokonce jen jednu událost. Tento motiv snímek spojuje i s vlivem umění na naše vnímání - policista se při výslechu po nehodě Lisy ptá na barvu semaforu a radí jí, aby si zkusila situaci vybavit jako by to byl film. Celý film je pak o tom, jak Lisa sebe i svět vidí optikou fikce - neustále vytváří dramatické okamžiky, konstruuje si svůj vlastní smyšlený svět bez ohledu na ostatní. Margaret (film pojmenovaný příznačně po básni, tedy po smyšlené poetické postavě) je ve svojí podstatě jednou velkou operou, mnohdy vypjatou, rozvleklou a poetizovanou. S tím souvisí i neopodstatněné výtky, které se objevily v recenzi na indiefilmu, a to vůči "poněkud afektivnímu a manýristickému hereckému projevu u vícera herců a někdy až přehnaným a zbytečným snahám povyšovat děj využíváním elitních uměleckých děl". Jak už jsem naznačil výše, operní a divadelní představení, do kterých ve filmu pravidelně vstupujeme a jednotlivé postavy v nich samy hrají, nebo je sledují, jsou právě velmi účelně usouvstažněny s příběhem Lisy, problémem subjektivity a rozdílů mezi hereckou a společenskou rolí, a katarzní funkcí umění. Jak jedna z (vedlejších) postav prohlásí v hádce s Lisou: "We are not all supporting characters to the drama of your amazing life!" Život skutečně není drama a my sami musíme nejprve stanout na místě ostatních, abychom je dokázali skutečně pochopit, ale potřebujeme umění, aby nám pomohlo prožít emoce - často nesouvisející s vlastním dílem, ale s naší osobní životní zkušeností. (27.10.2012)

Emocionální masáž. Pohlcující od prvního do posledního záběru. Působivější, čistější a precizněji natočenou americkou drámu jsem neviděl od dob Domu z písku a mlhy případně Výměny. Herectví Anny Paquin mě zcela rozsekalo bez ohledu na to jaký vztah mám ke ztvárněné postavě. Nenávist? Pohrdání? Obdiv? Lítost? Vše dohromady? Pravděpodobně. Jistý si tím ovšem nejsem. Dokud neuvidím Director's cut zůstávám na čtyřech. Za kameru a hudbu bych nejraději těch pět udělil hned - Nádhera. 0% patos 100% lidské emoce city nálady a názory. Žádná laciná strojenost ve které hlavní postavě bezmezně fandíte. Střídání nálad. Wow (24.07.2012)

Co se týká Margaret zaujala mě především kamera, herecké výkony a hlavní motiv filmu - otázka viny a vyrovnávání se s tragédií. Ve chvíli, kdy byl divákovi naservírovan rozhovor Lisy s obětí autonehody se mi svíral lítostí žaludek. Film obohacovaly humorné scény ve kterých se Lisa vyrovnávala se svým tragickým svědectvím pomocí sexu. To ale nemění nic na tom, že se mi celková stopáž 150 minut zdála lehce přepálená a hlavní představitelka lehce histerická. (02.07.2012)