Noc patrí nám

Čomu tak dať prednosť? Krásnej frajerke, kamarátom z baru, zamestnávateľovi, objímajúcemu Vás temer ako syna, alebo rodine? Upätému, zákony ctiacemu, občas cholericky vybuchujúcemu bratovi a rovnako koženému tatkovi, obom navlečeným v uniforme ozbrojeného zboru? Ono to je ťažké a bez ohľadu na to, že tento film môže vyznieť aj ako agitka na nábor do policajného zboru mesta New York, dôležitejšou pre mňa bola rozhodne rodinná dilema a jej riešenie. Na jej pozadí ma až tak netrápili do očí bijúce logické kotrmelce (hoci napríklad tie s nedôsledným zabezpečením chránených svedkov kľudne môžu zodpovedať skutočnosti - pretože polícii často pramálo záleží na ochrane lumpov, dôležitých len preto aby iní lumpovia mohli sedieť) a dávka amerického patriotizmu pod ochranou Všemohúceho, pri velebení ktorého skladajú sľub noví absolventi policajnej akadémie. (26.07.2013)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Příjemný film, hlavní byl herecký koncert Phoenixe, který se své role chopil velice dobře. Dobře mu sekunduje Robert Duvall a Mark Wahlberg a je jen škoda, že neměli větší role. Evu Mendes moc nemusím, celý film jsem ji tak tak snášel(kromě začátku na pohovce, tam byla výborná...). Jinak co se příběhu týče tak je jednoduchý, místy předvídatelný, ale James Gray tento jednoduchý příběh příjemně podal, že se nejedná o nudnou podívanou, ale o zajímavý příběh se silnými momenty s morálním rozvojem hlavních postav. Jednohubka od které jsem nic nečekal, taky od mdlého začátku jsem měl 100chutí film vypnout a jsem rád, že jsem tak neudělal. Slušná automobilová honička, syrová atmosféra a ke konci jsem měl vážně chuť chytit a pošimrat kulkami hlavní záporáky. Mé hodnocení 3,5 hvězdičky... (14.02.2008)

V urcite dobe se film pohupoval mezi "cervenou" a modrou", ale zatim se drzi dobre. Film opravdu jede ve stopach Skryte identity a dalsich krminalek tohoto typu. Tyhle oldschoolove zalezitosti mam rad, jsou velice pomale a neznalcum prijdou nudne, ale opak je pravdou! Tyhle pociny maji obrovsky potencial a kdyz se vyuzije, muze z toho byt i oceneni nejvyssi. We Own the Night na sve dva predchudce uplne nema, ale diky dobrym vykonum meho neoblibeneho Phoenixe, ktery byl pro me velkym prekvapenim a uz pomerne stareho R. Duvalla ktery nikdy nezklame. Velkym lakladme byla urcite i Eva Mendes, ktere to moc sluselo a film hezky osperkovala. James Gray natocil tvrdou kriminalni podivanou, ktera ma dost tabulkovy konec. ! 8/10 (21.02.2008)

Režisér Gray nevěděl, zda natočit drsný thriller, drama nebo akční film. Přičemž tu není dostatečně zastoupen ani jeden zmíněný žánr. Velkým tahounem je Joaquin Phoenix a zbytek hereckého ansámblu zůstává beznadějně v jeho stínu. Řídké akční scény filmu nepomáhají, ale v dialozích se filmu daří lépe. Snímek vyznívá dost rozpačitě a rozvláčně, ale jednou se to vidět dá, i když žádná scéna neutkví v hlavě na delší dobu. (01.10.2009)