Noc patrí nám

Už úvodná pomalým jazzom nabitá scéna čiernobielych policajných fotografií z New Yorku a nasledujúca, v ktorej si Eva Méndez užíva život, napovedá, že We Own the Night nebude len takou obyčajnou policajti vs banditi drámou a tak sa aj stalo. James Gray naservíroval impozantne natočenú snímku o rivalite dvoch bratov z opozitných barikád zákona, s vymaznanou kamerou, scénografiou a s hudobnou zložkou naloženou až po okraj. Ruská mafia v New Yorku, respektíve v Brighton Beach, je vďačnou témou am. filmov a tu je utilizovaná priam perfektne, podobne ako o rok neskôr v GTA IV, inšpirovanou Balabanovým opusom Brat 2, alebo rovno práve debutovým majsterštikom J. Graya Malá Odessa. Áno, WOtN v logike párkrát fatálne zakopáva a o dejovej komplexnosti kalibru napr. s týmto totálne nezmyselne porovnávaného filmu Skrytá identita nemôže byť ani reč (hoci bolo načrtnutých mnoho zaujímavých charakterových vlastností, žiadne nešli moc do hĺbky), ku tomu lepšiemu z krimi žánru určite patrí a po stránke štylizácie k tomu najlepšiemu. Odporúčania rozhodne namieste a celá sekvencia z drogovej nory & daždivá naháňačka patria bez ťažkého váhania do vitrínky kinematografie... ♪♫ (23.3.2017) (x) (23.9.2023) (23.09.2023)

Nekompromisní syrová oldschoolová pecka s tááákhle skvělou atmosférou a ještě lepším obsazením. Dějově překvapivě nepříliš předvídatelné + vymazlená honička + můj velký oblíbenec Wojciech Kilar. Naprostá spokojenost a jeden z nejzajímavějších filmů letošního roku. P.S. Plytká Skrytá identita se může jít definitivně zahrabat. (01.10.2008)

Tak mám pocit, že u některých scénáristů je jejich stávka to nejlepší, co nás mohlo potkat .... James Gray sice jako reřisér úplně nezklamal, ale jako scénárista poslal logiku na mnoha místech totálně do kopru a to pak padá úroveň celého filmu ... Ještě štěstí, že si sehnal do hlavní role Joaquina Phoenixe, který jediný snese přísnější měřítka - hlavně proto, že má CO hrát. Ostatní tu jenom "přicmrndují".... Pro mě dost velké zklamání - 50% (05.02.2008)

Nekompromisní a zdravě přímočará cesta přerodu osobnosti (asi jediný styčný bod s Departed, stokrát zmiňovanou podobnost prostě nevidím), kterou James Gray dovádí do emočně dokonale vyhroceného závěru a kterou ukazuje, že gangsterky nejsou a ještě dlouho nebudou mrtvé. Perfektní atmosféra dává na vlastní kůži pocítit, jaké to je stát jednou nohou na správné straně zákona a zároveň tou druhou drhnout o dno jámy plné bahna. (25.04.2008)

Krimi, kterých je dvanáct do tuctu, či chcete-li šedesát do kopy, rezignující na nějakou originalitu hlavně svým žalostným scénářem (nezlobte se na mě, ale být pod ochranou svědků a jít na pohřeb člena rodiny je jako našít si na kalhoty v oblasti rozkroku šipku s nápisem: „Zde jsou mé genitálie, kopněte si"). Navíc Marky Markovi v roli vedoucího protidrogového oddělení nelze věřit ani ten vyleštěný odznak a tak alespoň v rámci rozvoje herecké kariéry Evy Mendes buďme rádi za to, že se posunula z polohy portorikánská matrace do polohy portorikánská dekorace. Grayi pamatuj, že když si vezmeš opici, nesmíš se divit, že ti dům smrdí po banánech.. Stejně jako ty nevím, jak si to vyložit, ale co vím je to, že by si měl líbat Phoenixovu zajímavou tvář a Duvallovy stařecké ruce za udržení We Own the Night nad vodou. (07.07.2009)