Noc patrí nám

Čomu tak dať prednosť? Krásnej frajerke, kamarátom z baru, zamestnávateľovi, objímajúcemu Vás temer ako syna, alebo rodine? Upätému, zákony ctiacemu, občas cholericky vybuchujúcemu bratovi a rovnako koženému tatkovi, obom navlečeným v uniforme ozbrojeného zboru? Ono to je ťažké a bez ohľadu na to, že tento film môže vyznieť aj ako agitka na nábor do policajného zboru mesta New York, dôležitejšou pre mňa bola rozhodne rodinná dilema a jej riešenie. Na jej pozadí ma až tak netrápili do očí bijúce logické kotrmelce (hoci napríklad tie s nedôsledným zabezpečením chránených svedkov kľudne môžu zodpovedať skutočnosti - pretože polícii často pramálo záleží na ochrane lumpov, dôležitých len preto aby iní lumpovia mohli sedieť) a dávka amerického patriotizmu pod ochranou Všemohúceho, pri velebení ktorého skladajú sľub noví absolventi policajnej akadémie. (26.07.2013)

Já jsem původně uvažovala o vyšším hodnocení, protože J.Phoenix byl suprovej, ale ten scénář zadupal i tu poslední jiskřičku, kdy jsem doufala alespoň v trochu jiný konec, ale ne, klasika USA a to už jsem neunesla. Mohla jsem do světa přímo řvát to záchranné slůvko "pírko", ale žádná záchranná scénáristická akce se nekonala a to je velká škoda. V patnácti bych to snad unesla, ale dneska už ne. (31.03.2014)

Už úvodná pomalým jazzom nabitá scéna čiernobielych policajných fotografií z New Yorku a nasledujúca, v ktorej si Eva Méndez užíva život, napovedá, že We Own the Night nebude len takou obyčajnou policajti vs banditi drámou a tak sa aj stalo. James Gray naservíroval impozantne natočenú snímku o rivalite dvoch bratov z opozitných barikád zákona, s vymaznanou kamerou, scénografiou a s hudobnou zložkou naloženou až po okraj. Ruská mafia v New Yorku, respektíve v Brighton Beach, je vďačnou témou am. filmov a tu je utilizovaná priam perfektne, podobne ako o rok neskôr v GTA IV, inšpirovanou Balabanovým opusom Brat 2, alebo rovno práve debutovým majsterštikom J. Graya Malá Odessa. Áno, WOtN v logike párkrát fatálne zakopáva a o dejovej komplexnosti kalibru napr. s týmto totálne nezmyselne porovnávaného filmu Skrytá identita nemôže byť ani reč (hoci bolo načrtnutých mnoho zaujímavých charakterových vlastností, žiadne nešli moc do hĺbky), ku tomu lepšiemu z krimi žánru určite patrí a po stránke štylizácie k tomu najlepšiemu. Odporúčania rozhodne namieste a celá sekvencia z drogovej nory & daždivá naháňačka patria bez ťažkého váhania do vitrínky kinematografie... ♪♫ (23.3.2017) (x) (23.9.2023) (24.09.2023)

Režisér Gray nevěděl, zda natočit drsný thriller, drama nebo akční film. Přičemž tu není dostatečně zastoupen ani jeden zmíněný žánr. Velkým tahounem je Joaquin Phoenix a zbytek hereckého ansámblu zůstává beznadějně v jeho stínu. Řídké akční scény filmu nepomáhají, ale v dialozích se filmu daří lépe. Snímek vyznívá dost rozpačitě a rozvláčně, ale jednou se to vidět dá, i když žádná scéna neutkví v hlavě na delší dobu. (02.10.2009)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (27.03.2018)