Noc patrí nám

Tak mám pocit, že u některých scénáristů je jejich stávka to nejlepší, co nás mohlo potkat .... James Gray sice jako reřisér úplně nezklamal, ale jako scénárista poslal logiku na mnoha místech totálně do kopru a to pak padá úroveň celého filmu ... Ještě štěstí, že si sehnal do hlavní role Joaquina Phoenixe, který jediný snese přísnější měřítka - hlavně proto, že má CO hrát. Ostatní tu jenom "přicmrndují".... Pro mě dost velké zklamání - 50% (05.02.2008)

Hned tu úvodní scénu musel ocenit snad každej kluk, protože pánové, kdo z nás by nechtěl, aby se mu na gauči válela roztoužená Evička Mendes v sexy prádélku. Jestli takovej kluk přece jen je, tak by si zaloužil proplesknout, aby se vzpamatoval . Na takto famózní úvodní scénu navazuje příběh, který má velmi dobře vytvarovanou atmosféru a zejména díky režii James Graye a hereckýmu výkonu Joaquin Phoenixe se mě z těch rusáků stáhla strachy prdel. Některé scény, třeba příchod Joaquin Phoenixa do baráku, kde ošlehání kluci z východního bloku vaří drogy či vynikající automobilová honička v dešti, byly opravdu nadprůměrně dobře natočené. Film sice není dokonalej jako tělo Evičky Mendes, ale plastickou chirurgii skutečně nepotřebuje. (12.02.2008)

Režisér Gray nevěděl, zda natočit drsný thriller, drama nebo akční film. Přičemž tu není dostatečně zastoupen ani jeden zmíněný žánr. Velkým tahounem je Joaquin Phoenix a zbytek hereckého ansámblu zůstává beznadějně v jeho stínu. Řídké akční scény filmu nepomáhají, ale v dialozích se filmu daří lépe. Snímek vyznívá dost rozpačitě a rozvláčně, ale jednou se to vidět dá, i když žádná scéna neutkví v hlavě na delší dobu. (01.10.2009)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Těhle drsných příběhů už tu bylo tolik, že se to nedá počítat. Tahle novinka se pro změnu veze na vlně skvostného Amerického gangstera a bohužel mu nesahá ani po kotníky. Nebýt Phoenixe, nudou nebudu vědět kam koukat. Rodinný background nemá dostatečnou vazbu a některé reakce jsou tudíž neopodstatněné - resp. nesoucítíte s postavami. Samozřejmě chyba scénáře, nikoli herců. I když zase co si budeme povídat, dobrák Wahlberg se zrovna dvakrát nepředvedl a tatík Duvall taky umí lépe. Dvě scény stojí za to film vidět. Jednak originálně koncipovaná autonaháněčka s výtečnou kamerou a jednak scéna infiltrace (zapalovač). Ruský akcent ruluje. (23.09.2008)