Noc patrí nám

V urcite dobe se film pohupoval mezi "cervenou" a modrou", ale zatim se drzi dobre. Film opravdu jede ve stopach Skryte identity a dalsich krminalek tohoto typu. Tyhle oldschoolove zalezitosti mam rad, jsou velice pomale a neznalcum prijdou nudne, ale opak je pravdou! Tyhle pociny maji obrovsky potencial a kdyz se vyuzije, muze z toho byt i oceneni nejvyssi. We Own the Night na sve dva predchudce uplne nema, ale diky dobrym vykonum meho neoblibeneho Phoenixe, ktery byl pro me velkym prekvapenim a uz pomerne stareho R. Duvalla ktery nikdy nezklame. Velkym lakladme byla urcite i Eva Mendes, ktere to moc sluselo a film hezky osperkovala. James Gray natocil tvrdou kriminalni podivanou, ktera ma dost tabulkovy konec. ! 8/10 (21.02.2008)

Překvapivě podceňované drama. Noc patří nám je ukázkovou žánrovou záležitostí s vynikajícími herci, dobrým příběhem a několika hodně silnými okamžiky. Nepamatuji si žádnou podobnou novou kriminálku, v které byl tak dokonale zpracována honička v autech v deštivém prostředí New Yorku. Ať Joaquin Phoenix, Mark Walhberg nebo nádherná Eva Mendes, všem se daří a film působí velmi věrohodně včetně "barové" atmosféry. Proč tedy tolik chválím, ale dávám "pouhé" 4*? Příběh není nijak neprůhledný a i pár slabších okamžiků se ve filmu objeví, ale nic z toho by mě od druhého shlédnutí nedokázalo odradit. Už teďka se těším na znovu prožití té honičky, která mi naháněla husí kůži... Snad se James Gray nezakope zpět k slabým obyčejným filmům bez stylu. "Lepší být souzen 12nácti než nesen 6ti..." (18.07.2009)

Milujem "starú školu" i tieto otcovsko-synovsko-bratovské vzťahové príbehy. Celý čas som sedel ako zhypnotizovaný. Chcel som dať plný počet, ale hoci zážitok z filmu bol výborný, po jeho skončení som si uvedomil svoje výhrady voči scenáru. Nevadí mi jeho predvídateľnosť (tá akosi patrí k veci), ale to, že odsunul (výborného) Wahlberga na vedľajšiu koľaj. Prehĺbiť jeho postavu a bolo by to dokonalé. Réžia si ale zaslúži len nadšené výkriky. Atmosféra dokonalá, akčné scény nevídané, neslýchané ("automobilovka" so zvýrazneným zvukom stieračov - bravo!) a realistické (t. j. extrémne brutálne). Nadchla ma záverečná prestrelka, ktorá šla dokonale proti očakávaniam i žánrovým pravidlám. (20.10.2008)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

„Mám ťa rád.“ – „Ja teba tiež.“ V uliciach zúri vojna. Tí, ktorí sa do nej nechcú miešať, sa do nej nakoniec zamiešajú najviac. Dvaja rozdielni bratia, jeden otec, ktorý ich má rád oboch a ženy, ktorým nikdy nedovolia naplno ich milovať. Robert Duvall a dokonca môj neobľúbený Mark Wahlberg tomu veľa dávajú. Pozitívnym vrcholom však nie sú ani tak oni dvaja, silné scény (kruto zakončená automobilová naháňačka v daždi) či prepracovaná réžia Jamesa Graya (ktorý si zároveň napísal scenár, ktorý mu produkovali Wahlberg a Joaquin Phoenix, tí sa mimochodom pod Grayovou taktovkou prvý krátstretli už v roku 2000 v Temných zákutiach), ale dominantný výkon Phoenixa, ktorý strhne i v menej logických momentoch. (28.05.2011)