Noc patrí nám

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Čtyři hvězdičky za čtyři naprosto fascinující scény. Vezmu to pěkně popořadě. (1) Masturbující a kozenky vystavující Eva Mendes, svíjející se na gauči za zvuků Blondie, pořádně nažhavila na nadcházející old school policejní drama s vydatnou porcí atmosféry, která vrcholí (2) někde uprostřed filmu během naprosto realistické a na zádech husí kůži tvořící automobilové honičky za vydatného deště, zvukově zvýrazněných pohybů stěračů a téměř ikonického záběru zevnitř auta střílejícího Roberta Duvalla. (3) Absolutním dusnem pak zavání scéna příjezdu Joaquina Phoenixe na místo, kde se všechno to ruské svinstvo vaří. Krve by se ve mě během sledování nedořezal a pomalu i já, nejen Phoenix, potřeboval alespoň roušku, nebo rovnou respirátor. (4) Nesmím samozřejmě zapomenout na závěrečnou přestřelku a následnou katarzi při Phoenixově postavě nořící se z kouřem zahalené obrazovky. Všechny tyto scény jsou propojeny dějem, který postrádá nějaká větší překvapení a směle kráčí v již dávno vytyčených kolejích, tento jednoduchý příběh ale vyprávějí bezchybné herecké výkony (škoda končícího Phoenixe) a atmosférická hudba. Velké překvapení a málem maximální hodnocení, jen tak dále Jamesi. (11.03.2009)

Příjemný film, hlavní byl herecký koncert Phoenixe, který se své role chopil velice dobře. Dobře mu sekunduje Robert Duvall a Mark Wahlberg a je jen škoda, že neměli větší role. Evu Mendes moc nemusím, celý film jsem ji tak tak snášel(kromě začátku na pohovce, tam byla výborná...). Jinak co se příběhu týče tak je jednoduchý, místy předvídatelný, ale James Gray tento jednoduchý příběh příjemně podal, že se nejedná o nudnou podívanou, ale o zajímavý příběh se silnými momenty s morálním rozvojem hlavních postav. Jednohubka od které jsem nic nečekal, taky od mdlého začátku jsem měl 100chutí film vypnout a jsem rád, že jsem tak neudělal. Slušná automobilová honička, syrová atmosféra a ke konci jsem měl vážně chuť chytit a pošimrat kulkami hlavní záporáky. Mé hodnocení 3,5 hvězdičky... (14.02.2008)

Hned tu úvodní scénu musel ocenit snad každej kluk, protože pánové, kdo z nás by nechtěl, aby se mu na gauči válela roztoužená Evička Mendes v sexy prádélku. Jestli takovej kluk přece jen je, tak by si zaloužil proplesknout, aby se vzpamatoval . Na takto famózní úvodní scénu navazuje příběh, který má velmi dobře vytvarovanou atmosféru a zejména díky režii James Graye a hereckýmu výkonu Joaquin Phoenixe se mě z těch rusáků stáhla strachy prdel. Některé scény, třeba příchod Joaquin Phoenixa do baráku, kde ošlehání kluci z východního bloku vaří drogy či vynikající automobilová honička v dešti, byly opravdu nadprůměrně dobře natočené. Film sice není dokonalej jako tělo Evičky Mendes, ale plastickou chirurgii skutečně nepotřebuje. (12.02.2008)

Velká očekávání vkládaná do novinky Jamese Graye NOC PATŘÍ NÁM se bohužel nenaplnila: film je, zejména co se obsahu týče, starosvětský do té míry, že až hraničí se sebeparodií. Navazuje na „poctivé“ policejní filmy 70. a 80. let, lpící na tradičních hodnotách rodinné sounáležitosti a učebnicových mravních zásadach, jenže tím, že je bere tak nějak automaticky [tj. rozvolnila se vazba mezi těmito hodnotami a jejich potřebou, stal se z nich ve vzduchu plovoucí karatelský imperativ, dobrý filmařský mrav, tradice, která nemusí odolávat zkouškám času] a navíc je koncentruje do mírně absurdních rozměrů, nadsazuje tyto hodnoty do poněkud nadživotního, mírně trapného tvaru. (15.03.2008)