Noc patrí nám

Bodnul by nějaký čas navíc k ještě hlubšímu vztahu postav a diváka, uvěřitelnosti proměny té hlavní, co ale naplat, když má tady ta "rodinná" NYPD story tak hezky sychravou atmosféru, poutavý děj a Phoenixe v super roli člověka, co podlehne rozhodující zkoušce charakteru, kde buď promítne hrdinství, smysl pro čest a povinnost, nebo že je slabá troska. Témata co můžu, prostředí jakbysmet, všeho všudy překvápko a jeden z lepších policejních thrillerů. (03.02.2019)

Žánrový fanoušek je tvor nadmíru konzervativní, takže k dobrému zážitku potřebuje stále tytéž ingredience namíchané v podobném poměru a okořeněné kapkou inovace v podobě upravené etikety na obalu. Mění se jen tváře hlavních hrdinů, podstata zůstává stejná. Noc patří nám vychází z módní vlny kriminálních filmů s tématikou obchodu s drogami a působení ruskojazyčné mafie na území USA. Jinak jde o tuctový film svého žánru s předvídatelným dějem, typizovanými postavami a obehranými schématy. Nechybí pochopitelně rodinný motiv, kdy hlavní hrdina kolísá mezi oddaností k rodině pracující u policie a svým přátelům s osobního života. Nechybí ani smyslná kráska v podání Evy Mendes. Fanoušek žánru si může pochopitelně libovolný počet hvězdiček přidat, ale film, kde dokážu dopředu odhadnout každý tah scénáristy a režiséra, mě neuspokojuje. Celkový dojem: 40 %. Východní přísliby to zkrátka nejsou... (01.03.2009)

Od první scény je zřejmé, že Bobby má (rád) věci ve svých rukou. Tahle jistota, kterou od prvního dějového zvratu prudce ztrácí (až k notně nejistému bloudění dýmem) odráží pochyby Spojených států koncem 80. let. Padouchy jsou sice v duchu studené války Rusové (Sověti), ale pro vznikající multikulturní kotel přestává být národnost směrodatným rozlišovacím prvkem. Důležité jsou postoje, politika a zejména vztahy. Vztahy v rámci rodin i „rodin“. Zákon je překážkou. Jenom dvě věci spojují Bobbyho s mnohem zásadovějším Joem: autoritativní postava otce a náboženství. Aby našel k bratrovi cestu, musí přehodnotit svůj postoj k obojímu. Primárním tahákem We Own the Night není jedna a půl akční scény, jsou jím myšlenkové pochody dobře prokreslených hrdinů. Sledovat proměnu jejich chování je vtahující zásluhou herců i stísňující atmosféry, jež je obklopuje. Zločin číhá všude kolem, v bezpečí jsou jenom rodiny semknuté. Z dlouhých sekvencí tušíte něco zlého a víte, že co se má stát, stane se. Tato fatalistická „danost“ veškerého dění filmu dodává rysy antické tragédie, do které zapadá i zpomaleně snímané utrpení. Na americké mainstreamové poměry pozoruhodně pomalému, smutnému a pronikavému krimi škodí jenom pár hloupých momentů (před chvíli jsi byl skoro drogovým dealerem, ale teď ti dovolíme být poldou, protože musíš splatit svůj dluh). Jinak se doporučuji podívat také na předchozí Grayův film The Yards, který rozvíjí podobné téma a svým obsazením (Walhberg, Phoenix) k němu má také hodně blízko. 75% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Radko (26.03.2018)

Kopie Skryté identity je při sledování filmu zjevná a už jí to nikdo nikdy neodpáře. Jenže když vidím jak se herci snaží, jak trojúhelník Phoenix - Mendes - Wahlberg hrají herecký triangl tak brilantně, tak nemůžu filmu nedát šanci. Je to zvláštní, ale nechá se na to všecko koukat. Když nakonec sleduji závěrečnou scénu kdy Phoenix vyjde z pole, přičemž nechci spoilerovat, zastaví se mi srdce, že skoro přestanu dýchat a jen sleduju tu nádheru, která mi vlastně ukáže na co celou dobu čekám, a jak jsem se nakonec dočkal. Tím chci říct, že za tu závěrečnou scénu to stojí vidět, i kdyby jste v tom viděli kopii Skryté identity sebevíc. Netvrdím, že není. Je...a hodně, ale když tam pobíhá pěkná Eva Mendes a kolem ní herec, kterého mám osobně hodně rád, Joaquin Phoenix, který ještě před tímto filmem řekl, že už točit nebude, tak musím prostě mít radost. To jinak ani nejde. Film to sice nijak unikátní není, ale kouká se na něj opravdu zajímavě. (18.07.2008)

Už úvodná pomalým jazzom nabitá scéna čiernobielych policajných fotografií z New Yorku a nasledujúca, v ktorej si Eva Méndez užíva život, napovedá, že We Own the Night nebude len takou obyčajnou policajti vs banditi drámou a tak sa aj stalo. James Gray naservíroval impozantne natočenú snímku o rivalite dvoch bratov z opozitných barikád zákona, s vymaznanou kamerou, scénografiou a s hudobnou zložkou naloženou až po okraj. Ruská mafia v New Yorku, respektíve v Brighton Beach, je vďačnou témou am. filmov a tu je utilizovaná priam perfektne, podobne ako o rok neskôr v GTA IV, inšpirovanou Balabanovým opusom Brat 2, alebo rovno práve debutovým majsterštikom J. Graya Malá Odessa. Áno, WOtN v logike párkrát fatálne zakopáva a o dejovej komplexnosti kalibru napr. s týmto totálne nezmyselne porovnávaného filmu Skrytá identita nemôže byť ani reč (hoci bolo načrtnutých mnoho zaujímavých charakterových vlastností, žiadne nešli moc do hĺbky), ku tomu lepšiemu z krimi žánru určite patrí a po stránke štylizácie k tomu najlepšiemu. Odporúčania rozhodne namieste a celá sekvencia z drogovej nory & daždivá naháňačka patria bez ťažkého váhania do vitrínky kinematografie... ♪♫ (23.3.2017) (x) (23.9.2023) (23.09.2023)