Noc patrí nám

Těhle drsných příběhů už tu bylo tolik, že se to nedá počítat. Tahle novinka se pro změnu veze na vlně skvostného Amerického gangstera a bohužel mu nesahá ani po kotníky. Nebýt Phoenixe, nudou nebudu vědět kam koukat. Rodinný background nemá dostatečnou vazbu a některé reakce jsou tudíž neopodstatněné - resp. nesoucítíte s postavami. Samozřejmě chyba scénáře, nikoli herců. I když zase co si budeme povídat, dobrák Wahlberg se zrovna dvakrát nepředvedl a tatík Duvall taky umí lépe. Dvě scény stojí za to film vidět. Jednak originálně koncipovaná autonaháněčka s výtečnou kamerou a jednak scéna infiltrace (zapalovač). Ruský akcent ruluje. (23.09.2008)

Další záležitost připomínající mnou tak oblíbenou Pride & Glory, ovšem ani tahle se jí nevyrovná... Mělo to spoustu silných momentů, ale já dnes viděl i dost těch slabších. Jedná se o stejnou kategorii, tudíž musím porovnávat a to znamená jít minimálně o třídu níž 70% díky vlhkým očím u jedné ze scén. (25.08.2009)

Výborná oldschoolová kriminálka, která i z nejklasičtější premisy vytahuje hodně zemitou podívanou. Skvěle zrežírovaná automobilová honička, sošné herecké výkony i teatrálně pojaté finále jsou ideálním lékem na policejní rychlokvašky, pod kterými se už prohýbá snad každý televizní program. Phoenix by měl dostávat víc takových příležitostí. (31.01.2008)

„Mám ťa rád.“ – „Ja teba tiež.“ V uliciach zúri vojna. Tí, ktorí sa do nej nechcú miešať, sa do nej nakoniec zamiešajú najviac. Dvaja rozdielni bratia, jeden otec, ktorý ich má rád oboch a ženy, ktorým nikdy nedovolia naplno ich milovať. Robert Duvall a dokonca môj neobľúbený Mark Wahlberg tomu veľa dávajú. Pozitívnym vrcholom však nie sú ani tak oni dvaja, silné scény (kruto zakončená automobilová naháňačka v daždi) či prepracovaná réžia Jamesa Graya (ktorý si zároveň napísal scenár, ktorý mu produkovali Wahlberg a Joaquin Phoenix, tí sa mimochodom pod Grayovou taktovkou prvý krátstretli už v roku 2000 v Temných zákutiach), ale dominantný výkon Phoenixa, ktorý strhne i v menej logických momentoch. (28.05.2011)

Už úvodná jemne erotická scéna podfarbená hitom Heart of Glass od skupiny Blondie nastavuje kurz filmu priamo do osídiel uvoľnenej atmosféry nočných klubov. Dá sa povedať, že scenár pôsobí trocha predvídateľne, a to najmä v jeho druhej časti, keď sa znepriatelené strany dostávajú do priamej konfrontácie. Prvú časť vypĺňa ortodoxne opojná atmosféra, ktorú Gray podfarbil jednak dobovou hudbou, jednak množstvom citlivo použitých spomalených záberov, či režisérsky výborne zvládnutými scénami, z ktorých vyniká najmä skľučujúca naháňačka v lejaku. (10.12.2012)