Strážcovia

// "October 12, 1985. Tonight, a comedian died in New York." Následující řádky nejsou joke. Strážci - Watchmen jsou naprosto strhující velkolepá podívaná, a je mi naprosto ukradený, jestli za to může víc geniální předloha, nebo Snyderova vizuálně dechberoucí adaptace. Ten film, tak jak jsem ho před chvílí asi potřetí v životě viděl, je beze srandy komiksovej i filmovej milník, kterýmu se ve vší serióznosti může rovnat fakt jen máloco, a letošní Endgame mezi to určitě nepatří. Tam, kde totiž ostatní potřebují 20+ filmů, aby neřekli nic nového, stačí tady tři hodiny, aby bylo sděleno kompletně vše, s patřičným rámcem, vlastním historickým kontextem, i okázale působivými akčními hody. Není divu, že po tomhle stropu chtěl Snyder zkusit s DCEU něco trochu jiného, komornějšího, a mnohem osobnějšího. V Batman vs. Superman se mu to málem povedlo znovu dotáhnout k dokonalosti. Věčná škoda, že pak jeho vize zanikla a my dostali ten clusterfuck v podobě Justice League. Mohla se znova přepisovat historie. Anyway, jestli na tohle dokáže někdo navázat, je to Lindelof s HBO za zády. Už za pár hodin budeme znát výsledek... (20.10.2019)

Dokonalá ukázka toho, proč byla V jako Vendeta "jen" solidně odvedeným řemeslem - tady je celé to Mooreovo hořké poselství v naprosto krystalicky čisté podobě (ve smyslu "kdyby předloha mohla mluvit, mluvila by takhle"). Snyder jde proti očekávání a namísto efektních akčních sekvencí servíruje tříhodinovou hype verzi 1984, která používá mozek i ve chvílích, kdy obecenstvo žádá svaly. Snyder válí, producenti pláčou – na rozdíl od Temného rytíře tu totiž chybí více styčných bodů pro běžného filmového konzumenta. (21.03.2009)

Hodnocení odůvodním na konec, nyní hodlám dštít síru. „Stražci – Watchmen“ jsou ve své podstatě naprosto zbytečný film. Komiks s více méně banálním obsahem totiž není zaměřen na příběh a děj, ale na posouvání a přetváření mezí komiksového média a způsobů vyprávění. Proč a jak převádět překračování hranic v komiksu do filmu, toť je mi záhadou. Snyder tudíž neměl jinou možnost než si udělat z předlohy scénář a tu naprosto šílenou strukturu vyprávění přetáhnout slepě do filmu. V důsledku toho jsou Strážci jen rozpohybovanou kronikou, která k ničemu nesměřuje a zrovna tak by mohla mít místo 3 hodin 2 nebo 6 a dojem by byl naprosto stejný. Vše, co je tady dobré, pochází od Moorea, takže vychvalováním „boření superhrdinského mýtu“ divák/komentátor neukazuje nic jiného než vlastní neznalost. Jediným Snyderovým vlastním vkladem je klipovité používání hudby a občasný vtípek v podobě průletu kamery pod Manhattanovým zadkem nebo podbarvení sexuální scény písní Hallelujah, a to ještě musím dodat, že podobné pomrkávání na diváka mě spíš vyhazuje z filmu, než aby mě bavilo. Výsledných 70% dávám jedině proto, že stejné procento ode mě dostal i komiks a tato adaptace není nic jiného než kniha uvedená s 1 nepodstatnou změnou a 2 výpustkami do pohybu. Edit, tl;dr Tři hodiny zpomalených videoklipů a usltaruperčuprkůl póz. Děkan, Snajdí, nechci. (08.03.2009)

"Co se stalo s americkým snem? - Splnil se." Nemohu si stěžovat na nedostatek suchejch hlášek, ale přesto blahem nevrním. Nevím totiž zcela přesně, co si mám myslet o snímku, ve kterým zlo může být prezentováno jako dobro, maskovaní tvorové neustále propocují přiléhavý trikoty při záchraně světa a do toho, místo filmový hudby, pěje Bob Dylan o měnících se časech, Simon s Garfunkelem šeptají do zvuku ticha nebo Nena vypouští 99 balonků. Po nepříliš zralý úvaze jsem se rozhodl, že budu tento snímek brát jako slušně natočenej, poměrně zábavně zfilmovanej comics s hodně přepálenou stopáží. Pokud další případná mise nebude výrazně zkrácena, tak se jí odmítám zúčastnit. (05.04.2016)

Netknut komiksem, zato s myšlenkami na Gilliama i Greengrasse, nakonec děkuji právě za Zacka Snydera, který ve svém třetím snímku filmařsky dospěl. Umožnila mu to sice evidentně silná předloha, potažmo její scénáristické ošetření, ale způsob, jakým Snyder představuje rozsáhlý svět odmítnutých superhrdinů bere dech. Silná reflexe Ameriky s téměř až meditativním myšlenkovým přesahem o člověku samotném stojí na výborných dialozích party neokoukaných hereckých tváří, které občas režisér pošle do vynikajících akčních sekvencí. Rorschachovo randevous s policajty mě přivedlo hluboko za hranici obyčejné divácké extáze. Z kina jsem odcházel hodně zadumaný, den nato jásám a vím, že to musím vidět minimálně ještě jednou. Edit I.: A stálo to za to, už dlouho jsem nezažil druhou projekci nějakého filmu, kterou bych si tak intenzivně vychutnal. Edit II. A D.C. verze je už 'jenom' labužnická třešnička. (10.03.2009)