Totálny úlet

Něco podobného jsem ještě nezažil. Sledovat tak neskutečně zmatený slepenec scén je osvobozující jako mantra - po půl hodině zjistíte, že máte v hlavě totální prázdno, vlastně jen s otevřenýma očima a bez jediné myšlenky či emoce sledujete hýbající se obrázky a postavy klapající ústy jako ryby až najednou procitnete v polovině titulků. Je přitom paradoxní, že Bohl nějakým zázrakem zvládl technické základy, takže vlastně nemohu nic vytknout kameře, střihu ani práci s efekty. Dokonce herci nejsou vůbec tak špatní, jak bych čekal (se zářnou výjimkou dívčího komanda)! Ještě paradoxnější je fakt, že je to právě Bohl, kdo porušil (navíc ve velkém stylu) hollywoodské pravidlo "nezabíješ dítě v přímém záběru". Neskutečné. (24.08.2008)

Tak Uwe Boll nám natočil satiru na Ameriku. Postal by chtěl být strašně kontroverzní a černohumorný, takže nám hned na začátku servíruje svou verzi útoku na Dvojčata, pak taky osvětlí vztah Bin Ládina a George Bushe, odhalí nám, odkud bere Boll peníze na své filmy (poprvé a naposledy, co jsem se zasmál), nechá zabít spoustu dětí atd. Výsledek možná bolí víc, než co Mistr kdy natočil. Uwe Boll se nikdy nestane novým Edem Woodem prostě proto, že u jeho filmů se nebavíte tím, jak jsou špatné, ony jsou jen zoufale špatné. (27.10.2007)

Když jsem před lety hrál hru Postal věděl jsem, že to je hra, kterou není možné zfilmovat jelikož překračuje snad všechny možné hranice dobrého vkusu. To jsem však ještě nevěděl, že existuje režisér Uwe Boll. Ten se zatím stačil proslavit jako prznitel herních předloh, ze kterých vytvářel něco co se nedá nazvývat filmy. A když si vzal na mušku hru, která pohnula žlučí nejednomu cenzorovi bylo více než jasné, že ani tímto filmem si kritiku ani "normální" diváky nezíská. Je sice pravda, že se film hrou inspiruje jen volně ale i tak to je něco neuvěřitelného (ale pro herní milovníky tu je pár vychytávek hlavně co se týká "zvířecího tlumiče"). Tímto filmem se Uwe vysmívá kritikům, divákům a hlavně Americe (ať už samotným úvodem kde se nám snaží režisér vtipně podat útok na WTC nebo tím, že Bush a Ládin jsou vlastně velcí přátelé, kteří spolu čas od času uzavřou nějaký ten obchod). Film se sice nesnaží tvářit ani trochu vážně ale na druhou stranu v něm není nic co by dokázalo inteligentního divaká pobavit. Musím také uznat, že jako znalec původní hry jsem čekal větší masakr ale i tak je zde více než dost mrtvých hlavně co se týče masakru dětí. A pokud jste si říkali kde bere Uwe peníze na své filmy tak zde vám to vysvětlí, jelikož si ve filmu zahrál sám sebe. Je vidět, že Uwe se prostě ničeho nebojí a je mu úplně jedno co si o něm budou myslet diváci i kritici. Uwe je blázen a kdyby měl zbraň nejspíš by chodil po ulicích a zabíjel lidi. On však dostal do ruky kameru a pokouší se zabíjet tímto způsobem. A když jsem viděl výčet her, které se ještě chystá natočit měl bych se začít modlit aby ho někdo zastavil. Jednu hvězdu jsem dal hlavně za režisérovu odvahu. (07.02.2008)

Už samotný začátek filmu mě rozesmál. Počet panen za teroristický čin je rozhodující pro dva piloty, kteří unesou letadlo. Není jich sto ani devadesát devět, ale jen dvacet. Serem na to, letíme na Bahamy. Když už se takto rozhodnou a chtějí ušetřit životy unesených lidí tak ti právě vtrhnou do kokpitu a následuje scéna u které jsem brečel smíchy. Já vím, je to krutá scéna, ale já si nemohl pomoci. Je to v poslední době už druhý snímek od Uwe Bolla, co mě docela pobavil a zaujal. Tím prvním byl film Rampage. Ale zpět k tomuto filmu. Hlavní hrdina prochází filmem z velkou nechutí a lhostejností ke svému okolí. Město Paradise už mu leží dlouho v žaludku a chce ho opustit. Zneužívá a ignoruje své okolí. Tak třeba při střílečce na finančním úřadě krade mrtvolám pořadová čísla, dále třeba scéna, kdy okrádají ženu přímo na ulici a náš hrdina co jde náhodou kolem, dělá že nic nevidí, scéna z vozíčkářem taky stojí za upozornění....atd. CITÁT - A pak mezi nás sestoupí on, apoštol, nesoucí v sobě svatou pochodeň spravedlnosti. Vyvede nás ze chřtánu konzumu.......... Film se tak trochu vysmívá konzumní společnosti. Na paškál si hlavně bere američany a jejich způsob života. K výbuchu smíchu mě donutil telefonický rozhovor George Busche z Bin Ladenem. Vše ve filmu se točí okolo dětské hračky z názvem Rozcáplinka, která obsahuje nebezpečnou látku uloženou v každé panence. Loď z tímto produktem však ztroskotá a zbytek nákladu zachrání zábavní společnost Malé Německo, kterou vlastní sám Uwe Boll. Na scéně se i oběvuje Vince Desidero, autor hry Postal a povídá - CITÁT - Cos to Bolle, kurva, udělal s mojí hrou !!!!.......... Film je krvavý, plný střelných zbraní, černého humoru i sebekritiky. CITÁT - Nenávidím videohry !!! Povídá Uwe Boll v tomto snímku. Při scéně " děvka ze sociálky " jsem musel na chvilku vypnout film a vybrečet se smíchy. To chce prostě vidět. Pro odpůrce Uwe Bolla to bude určitě velký problém, ale ten film stojí alespoň za jedno podívání. CITÁT - Naval ptačí chřipku, bezvěrče !!!......... Hudbu k filmu dělala naše stará známá Jessica De Rooij. Zazní zde třeba Jihad killers od Spider nebo dva songy od The Herbaliser a to The sensual woman a 24 carat blay. Ve filmu si osobně zahráli Uwe Boll, Verne Trojer a Vince Desiderie. (31.03.2011)

Nič iné ako sračku som samozrejme nečakal, to len moja zvedavosť ma prinútila pozrieť sa na to ako si shitmaster Boll poradí s látkou ako je Postal. Zaujímavé je , že pár krát sa mu podarilo naozaj rozosmiať ma a povedzme že prvá polovica je ako tak (ehm) pozerateľná ..to ostatné je odpad ako vyšitý, ktorý nepotrebuje komentár. Btw -nechcem ani náhadou obhajovať Bolla, ale nemyslím si, že je o niečo horší ako všetci tí ktorí produkujú nehorázne sračkové paródie..Akurát má smolu (šťastie?), že je kontroverznejší a nebojí sa natočiť scény, ktoré sú pre iných úplné tabu (napr. strieľanie do detí). (02.09.2008)