Pokánie

I gave them their happiness. Vzhledem ke vzdálenosti vytyčeného cíle nebývale svižná procházka rozlehlým venkovským sídlem, přilehlou zahradou, válkou zmítanou Francií a rušným Londýnem. Osvěžující ponoření do kašny, ve své dravosti něžná milostná scéna nebo dunkirkská plážová odysea jsou možná jenom formálními výstřelky, ale formálními výstřelky tak dokonalými, že budete svůj tep těžko přesvědčovat, aby se nezrychloval. Kýč nekýč. A nebyla to žádná z postav, která mě přiměla mlčky sedět a tiše doufat, nýbrž vypravěč. Po těch dvou hodinách jsem měl pocit, že jej znám dost dobře, abych si troufnul mu tykat. Takže - skvělá práce, Joe! 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Nathalie, castor, Torrance, Martyr, TomBar, Kvico (06.02.2008)

Joe Wright opět bere dech. Po fantastické adaptaci Pýchy a předsudku si vyšlápnul na horu plnou emocí a křivd. Pokání není pohodové čtení na nedělní odpoledne, ale Wright nejen mistrně manipuluje s divákem, ale zároveň mu dokáže v hlavě střídavě rozsvěcet a zhasínat žárovku optimismu. To všechno za asistence magického soundtracku, úžasné kamery a do jednoho bezchybných herců. Nebýt malého zakuckání ve střední části, bylo by to za deset a já bych musel stavět pomník. Takhle jen vynáším do nebes, protože až uvidíte vedle sebe dvě nejvýraznější scény filmu - vyznání lásky v knihovně a šestiminutový nepřerušovaný pochod po plážích u Dunkirku, pochopíte, že na tom Wrightovi něco je... umí natáčet technicky brilantní, skvěle odehrané a neuvěřitelně silné filmy, které ve vás probudí krajní odstíny smutku i radosti. Bez kompromisů a na maximum. Filmové čítanky už čekají, vy nemusíte. Meet Joe Wright. (90%) (12.10.2007)

O Pokání mi řekli, že je to film, který jako mlaďas asi pobrat moc chtít nebudu, ale já jsem se na něj chystal jako na film roku a taky jsem ho tak bral. Nakonec jsem ale sledoval drama, které se odehrávalo mezi dvěma válkama a absolutně jsem pochopil to, co mi o něm řikali. Nedokázalo mě to tak urvat, ale abych se přiznal, taky jsem se na něj dlouho připravoval. Hezké na tom všem jsou ty obrázky války, to pozadí příběhu, to mě teda dokázalo dostat, ale samotný příběh pro mě přišel příliš vážný, až možná přehnaný, ale o tom to také právě všecko je. Vážné a přehnané a abych pravdu řekl, nic pro mě. Každopádně chápu proč je Pokání tak velkolepým filmem. Dokáže chytnou, dokáže zaujmout a nakonec dokáže rozbrečet, a když film dokáže rozbrečet, tak je to zaručený fakt, že tenhle film je prostě pecka. Jen na pět hvězd u mě rozhodně nevyhrál. (07.08.2008)

Dlouhé nestříhané záběry jsou poslední dobou v módě. Napsané, natočené a zahrané perfektně, vše spěje ke zřejmému konci, který však není proto méně působivý, zvláště v porovnání s Brioninou knihou. Přesto na poli romantických dramat z poslední doby nejvýše držím Barevný závoj, a to pro čistě subjektivně mě bližší postavy. Britská filmařina se každopádně opět vyznamenala. Změna hodnocení: Tenhle film si maximum prostě zaslouží. (01.02.2008)

"Je to sexuální maniak, zavoláme policii, napsal, že na to myslí celý den." Tak takového úchyla jsem asi ještě ve svém životě nepotkal. No nic, mladému stvoření se to v hlavince trošku pomotalo a zavinilo tragédii, která plodila další dramata. A na to já moc nejsem. Prostě nerad trpím a že bych patřil k největším světovým romantikům, tak o tom lze rovněž s úspěchem pochybovat. Přesto jsem viděl poměrně zajímavý snímek, ve kterém se mísí geniální záběry s prapodivnou kulisností válečných scén a šílenostmi typu vojáka akrobatícího na koni našíř na rozbombardovaném pobřeží. Bohužel i nuda zde dostala svůj prostor a tak to ani ta zvládnutá koncovka u mě nevyhnala nad průměr. (05.12.2016)