Súdny deň

Potomstvo Williama Wallace (aka Mela Gibsona) a Mad Maxe (zase ten Gibson, no fuj Mele, styď se) ve verzi pro rok 2035 tančí céčkový kankán v klubu Grindhouse za přispění áčkové produkce v rytmu Známky punku. A já se k Marshallově zběsilému pogování přidal. Až dětinsky rád, jako malé robě při prvním setkání s Krtečkem. Údajný matoucí střih mi na překážku nebyl (na rozdíl od Descentu) a tak bych vyčetl snad jen zbytečně dlouhou předehru k zběsilé jízdě, která je odstartována přesně v ten moment, kdy se zjeví první pankáčské kšíro. Takže nedělejme z punka tupce, protože každé zboží má svého kupce. A Soudný den jich snad bude mít dostatek, aby to Neila do budoucna neodstavilo od dalších projektů. Byla by ho škoda, zvlášť kdyby častěji předváděl tak jasně pětihvězdičkové záležitosti jako je ta čtyřicetiminutová pasáž od útěku z nástupiště přes adaptaci Twainova Yankeeho z Connecticutu na dvoře krále Artuše až po závěrečnou honičku v Bentleym. (21.07.2008)

Marshall uhňácal dohromady těsto z imbecilních situací a dialogů, nestydatých vykrádaček, pankáčských magorů, oplechovaných primitivů s palcáty a oštěpy, přimíchal krvavě masitou hmotu, ochutil bizarním humorem, nářezovým vizuálem, nablýskaným britským fárem a zadkem Rhony Mitry, zbrkle nasekal na malé kousky a upekl dobrotu, z které jedni hlasitě zvrací a druzí se po ní s úsměvem oblizují. Bezpochyby se u toho smíchy řezal do kolen a určitě se potměšile řeže z vyděšených reakcí početné suity diváků doteď. Tohle snad není možný, tohle nelze brát vážně, tohle je učiněný maglajz. Ale v pozitivním zábavném slově smyslu. Brzy huráá na druhou projekci. :) (11.04.2008)

Několik relativně dobrých nápadů pohřbil příšerně naspeedovaný střih, aby zbyl čas na dlouhé kroužení kamerou kolem kopce... poté se společenstvo vydává do dolů Morie, schovává se před Nazgůly a nakonec umře Boromir, což mě fakt naštvalo. Na sračku příliš zajímavé a zároveň příliš špatně sestříhané na to, aby se mi to líbilo. (11.04.2008)

Zprvu film navnadí na skvělou vizi zdí obehnaného Skotska, ale později zabředává do takového lehce průměrného postapa, které se do hlavy jen tak nezavrtá. Po zhlédnutí se lze naprosto normálně dál věnovat svým běžným činnostem jako je třeba shromažďování konzerv do sklepa, zcizování střeliva a plnění podzemních sudů naftou. (07.03.2012)

Pln očekávání dalšího temného postkatastrofického filmu ve stylu Potomků lidí jsem zkusil zhlédnout britský Soudný den. Nepopírám, že zhruba úvodní cca. čtvrtina filmu mé představy docela naplnila (za tu bych dal také vyšší hodnocení), nepopírám ani, že je taky jistě dost originální zasadit regulérní rytířský epos do budoucnosti, konkrétně někam do poloviny 21. století, to bych skutečně nečekal, ale smixovat to s resuscitací Šíleného Maxe, gladiátorskými výstupy, s nechutnými horory o kanibalech a industriálně-cyberpunkovou vizí, to už mi na jeden film přijde opravdu dost. Vznikne ,,Eintopf" (=nechutná směs). Celá ta pokleslá estetika nu-metalových videoklipů s občasnými záblesky klišé akčního filmu (černý sporťák a hláška o dobré barvě, následná akčně laděná honička atd.) je jenom dobře zabalenou druhořadou béčkovou manýrou, podpořenou relativně vysokým rozpočtem. Navíc - ten scénář je skutečně hrozný... Jak lze dobře pochopit u tohoto postkatastrofického béčka, s dostatkem financí jde v postmoderní západní kinematografii natočit úplně cokoliv, i (odpusťte mi ten výraz) kravinu... Podobné filmy: Šílený Max, Šílený Max 2 - Bojovník silnic, Šílený Max pod Kopulí hromu, 2012 Doomsday (19.12.2008)