Prísľuby z Východu

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)

Dokonale zvládnuté "drama z podsvětí", kterému vévodí vynikající výkony ústředního mužského tria, brilantní kamera, a hudba, kterou si Howard Shore bude moci ve své tvorbě zařadit mezi nejlépe souznějící s filmovými obrazy, a hlavně atmosférou celých Východních Příslibů. Ty jsou velmi kompaktním (až komorním) filmem s v zásadě poměrně prostým dějem, poměrně naturalistickou "estetikou", a s tím související poměrně štědrou dávkou starého dobrého ultranásilí. Které se navíc děje bez honiček či přestřelek, a dokonce zcela bez střelných zbraní. Zato pěsti (a lokty, kolena a tak) a nože (a kleště, břitvy a tak) se tu užívají když ne hojně, tak rozhodně výrazně, a taky patřičně úderně. Vedle rudé barvy krve (a interiéru Semjonovy poctivé ruské restaurace) je tu nejdůležitější barva "tetovací". Viggo Mortensen si dělal domácí úkoly poctivě, a hlavně díky němu si do sytosti užijete symboliky tetování "ruských" mafiánů, respektive vorů. To jsou takoví ti chlapíci jako Andranik Soghojan, co "řeší problémy" (jako hrozící válka gangů), a když už jsou zadrženi a obviněni, tak si v klidu nějaký čas posedí ve vazbě (třeba v Brně, kam si každý týden nechají dovézt nový kvalitní oblek - to jsem si nevymyslel), pak jsou z ní v Praze (kam je "pro jistotu" doprovází neobvykle početná eskorta) "nějak" propuštěni, a v poklidu odcházejí na letadlo do Soči, odkud budou vydáni - mám-li citovat velitele ostrahy výkonu trestu - leda tak na poštovních známkách;) Ale zpět k filmu - pokud by si nějaká žánrovka zasloužila pokračování, tak je to rozhodně tahle. Vzhledem k roku výroby je to už dost nepravděpodobné, ale kdo ví, třeba Vladimir Vladimirovič pozve Davida Cronenberga do Moskvy, a natočí tam spolu hezky šťavnatou epopej o báječných hoších z FSB;) Každopádně kvůli Mortensenovi skoro lituju, že vzniklo Až Na Krev - nebýt Day-Lewisovy kreace v onom "budovatelském snímku", Oscar by Nikolaje Lužina neminul. 80% (14.10.2016)

Cronenberg potvrdil formu a aj zjavne pritvrdil. Amíci točia príbehy o amerckých gangstroch, Taliani o Cosa Nostre, či Camorre, šikmookí zas o Yakuze, alebo Triádach. Ale keď začne Kanaďan s anglicko-americko-francúzskymi hercami natáčať film o ruskej mafii, tak tomu sa povie guráž. David to ale zvládol, s citom pre datail ako nikdy predtým rozohráva nebezpečnú hru, do ktorej som sa s radosťou pridal. Príbeh má krásne pomalé tempo, občas by nezaškodilo viac akcie, ale o to viac som si tú štipku, ktorá vo film bola, vychutnal. 85%. (31.12.2009)

U sledování Východních příslibů si nejspíš nejeden filmový fanda řekl - zaplaťbůh za to, že Cronenberg na stará kolena dostal rozum a začal točit srozumitelné žánrové snímky přístupné širšímu publiku. Mám raději toho starého "úchylného" Cronenberga, který experimentoval a přicházel s originálními příběhy za hranicí hlavního proudu kinematografie. Východní přísliby ale vůbec nejsou špatné, i když scénář není rozhodně originální a zkušený divák odhadne, kam příběh směřuje, už po chvíli. Scénáristovi např. chyběla odvaha překročit žánrová tabu smrti dětského hrdiny. Čím tenhle thriller boduje a staví se nad průměr běžné produkce, je výborné obsazení a skvělé herecké výkony na hony vzdálené typické béčkové produkci. Atraktivní je pochopitelně i prostředí cizojazyčné ruské mafie s jejími tajnými rituály, tetováním a "mytologií". Celkový dojem: 75 %. Rušivě na mě působilo zobrazení několika příliš naturalistických záběrů jako bylo probodnutí lidského oka ve rvačce nebo zohavování mrtvoly, výše uvedené ale naopak mnozí fanoušci nejspíš ocení.:-) (26.09.2008)

Vánoce, Vánoce přicházejí a v prosincovém Londýně se chystá vraždění neviňátka, jehož buclaté prstíky novorozence mají nečekanou spojitost se zdánlivě obyčejnými obyvateli zdánlivě obyčejné ruské restaurace. A zdánlivě obyčejná porodní asistentka, spalovaná touhou držet na rukou dítě pro změnu vlastní, se zaplete do pohádky o nevinné princezně v hodně temném lese. Cronenbergovu tvorbu příliš neznám (pokorně klopím hlavu a očekávám trest za vetření se do hájemství filmových znalců), ale tenhle lákavý boršč, obsahující přesně vyvážený podíl masa, křupavé zeleniny i smetany, je víc než lákavou pozvánkou k dalším stolům rejžovy kuchyně. A pokud jde o šéfkuchařovy asistenty - Aragorn je zaplaťvalar mrtev a král se vrátil, protože pro to, co předvádí Viggo Mortensen, je ožvýkané spojení herecký koncert slaboučky nevýstižné, mistr ztotožnění se s postavou si omotal celý ten orchestr kolem potetovaného malíčku, laskavý dědeček Armina Muehler-Stahla se lusknutím prstů stává perníkovým dědkem měnícím nevinné dívenky v maso a krev, Vincent Cassell rozehrává svého Kyrilla tak, že to, z čeho by slabší herec udělal parodii na zločinecké kreatury, je v jeho podání plnohodnotná a fascinující postava, akorát Naomi Watts nejenže zaostává za pány o několik koňských délek, oni ji do toho dostihu totiž vůbec nepřihlásili, ale neubráním se dojmu, že jde o záměr, aby ta labutí běloba kontra mafiánská říše vlků vynikla tím víc. Při pohledu na údiv některých pánů nad borščem skutečným musím pobaveně zkonstatovat, že je vidět, že se ke sporáku v životě nepřiblížili, mně jeho filmová varianta přišla k hodně velké chuti a co se týče toho smetanového milostného přídavku, tak se, myšičko moje milá, neboj, zvláštní osoby, které si takhle představují romantiku, jsme tady přinejmenším dvě. Jeden z filmů roku - ač úředně loňského a při vší letošní konkurenci. (19.12.2008)