Prísľuby z Východu

Cronengerg opět září ! Ten chlap je génius. Je to drsný příběh o zločinu a spasení s neobvyklou (skrytou) něhou. Cronenberg používá každou možnou narážku k rozvíjení příběhu. On nás upoutá k příběhu, ponoří nás emocionálně k postavám,které nejsou líčené jako Špatné či Dobré. A tohle je Cronenbergův mistrovský talent, ukázat nám každou postavu jak si on přeje, bez jakéholiv předešlého výroku a nepřítomě přivodí diváky hrát emocionálně s něma.Scéna v sauně jednoznačně největším Highlightem filmu. 75%. (05.01.2014)

Rozvedení Cronebergovy režijní brilance z "Dějin násilí". Zatímco tam se obyčejnost (a její kontrast s násilím) soustředila na běžnou americkou rodinu, v Příslibech ji Cronenberg paradoxně koncentruje do světa vorů v zakone (tedy ruské mafie). Kdo čeká černo-bílou, hnusácké karikatury, démonizace, bude překvapen. Cronenberg měří stejný díle obyčejné rodině, jako mafiánům, nechává je večeřet, hýčkat děti a stejnou pozornost věnuje proříznutému krku jako posezení při garmošce. Výsledkem je fascinující vypravěčský tón, který jen málokdy sáhne ke zvýšení hlasu (a právě tehdy je film nepatrně pokažený falešnými tón velkého dramatu). Viggo Mortensen je úžasný, jeden z nejpůsobivějších fyzických výkonů herce, které jsou v současnosti k vidění. Naomi jen kvete, vrásky nevrásky. Zápory? Opět scénář, který má dost děr v logice a struktuře příběhu. A také twist, který narozdíl od Dějin hlavní postavu spíše sploští. Což nic nemění na tom, že Přísliby jsou fantastickým thrillerem a Cronenberg má životní fazónu. [85%] (13.01.2008)

Svým zvláštním, cronenbergovským způsobem, který v sobě (alespoň pro mě) spojuje příchuť určité nereálnosti a "vytrženosti z reality" s civilností, jsou Východní přísliby vyzrálejším pokračováním předcházejících Dějin násilí. Obzvlášť vizuální stránka filmu je tentokrát vymazlená a některé záběry (především scéna "ruský mafián předvádí holčičkám hru na housle a vše pozoruje motorkářka" je pastvou pro oči) bych si, stejně jako např. u Coppolova veledíla, s radostí pověsil do pokojíčku na stěnu. S Kmotrem mají Východní přísliby tak trochu společnou i tematiku; dostává se nám tentokrát nahlédnutí pod pokličku východoevropské mafie a jejího fungování v západním světě (Londýn). Pohled to není nijak detailní; Cronenberg sděluje pouze, co nevyhnutelně musí a diváka nutí si řadu souvislostí domýšlet. Jednoduše načrtnutý příběh tak přece jen získává kontury, které si lze vychutnat i naněkolikrát a bez pocitu deja vu. (03.08.2009)

Cronenbergovy filmy jsem nikdy předtím nevyhledával, ale po skvělých Dějinách násilí jsem se jeho dalšímu podobnému dílku nemohl vyhnout. I tentokrát se celkem zadařilo a sonda do zákulisí ruské mafie, kde není největší svině ten nejhlasitější, ale právě naopak, je od začátku do nějakých patnácti minut před koncem naprosto vynikající. Dojde i na jednu absolutně nezapomenutelnou scénu, která vás utvrdí v tom, že časy Aragorna jsou dávno zapomenuty a Mortensen by mohl pomýšlet i na oscarovou nominaci. Ale jak už jsem řekl, kšefty s mafiány v potemnělém Londýně nejsou to jediné, co se může podělat... Nebudu tady specificky nadávat, abych nespoileroval. Uvidíte sami. 8/10 (25.11.2007)

Pomalý a éterický film bez žádných nečekaných zvratů, bleskových poprav z otočky, ani kupou násilí. I tak však nese typický rukopis tak pověstného režiséra. Vykreslení studené atmosféry ruské mafie je neuvěřitelné, stejně jako akcent Cassella a Mortensena, jejichž trénink musel být neskutečný. Přes obrazovku je doslova cítit typická vůně boršče. S násilím a krví je překvapivě šetřeno, avšak jednu divočinu si tvůrci přece jen připravili. Strhující bitku v sauně, která nemá v moderním Hollywoodu obdoby. Intenzivní, dějově jasně nalinkovaný a východní atmosférou zachycenou v moderním velkoměstě strhující nemainstreamový mainstream, který je potřeba vidět večer bez jediného světla v místnosti. (19.07.2008)