Prísľuby z Východu

Taková více méně gangsterka, která se snaží působit co možná nejvíc reálným a hodně drsným, až skoro krutým dojemem a musim říct, že se to daří znamenitě. Krom toho to co se režiséři většinou neodvážej ukázat, tak tady Corenberg ještě zvýrazní, takhle libově podříznutí krku sem ještě neviděl, skoro bych řek, že Cronenberg si s tim hodně vyhrál a tak moc se mu to zřejmě zalíbilo ,že to ukázal ve filmu ještě jednou. Stejnětak se nebál ukázat Viggo Mortensena úplně nahýho jak bitkaří, většinou se to nějak zakamuflí, aby nebylo nic vidět, třeba že je všechno za nohou, ale tady bohužel Viggo musel ukázat všechno, ale přitom to nevypadalo cíleně a jen to podpořilo, ten reálně dojem z tohohle filmu. Taky mě docela překvapilo, jak Mortensen s Cassellem zvládaj ruskej přízvuk, působili dokonale východním dojemem a ještě to podpořili skvělým výkonem. Jenže bohužel problém filmu je, že se během těch 100 minut odehraje opravdu hrozně málo zajímavejch situací a příběh plyne dost pomalu, takže to nakonec nějak extra nezaujme,ale od Cronenberga to byl pokus hodně zdařilej (01.01.2008)

Je přirozené, že lidé jedí. Je přirozené, že lidé jedí také ve filmech? Neřekl bych. Pokud nejde vyloženě o „žrací“ film, zřídkakdy narazíte na scénu s jídlem, která vám utkví v paměti. Do zhlédnutí Východních příslibů pro mne takovou scénou byl recept na delikátní omáčku na špagety z Kmotra. A nyní? Anna vchází společně s majitelem do kuchyně útulného rodinného podniku a je jí nabídnuta ochutnávka z velkého hrnce, v němž probublávají kusy čehosi červeného, co s jistou obezřetností snímá také kamera. "Lidské ostatky!", napadlo mě jako první. Jak následně vyjde najevo, režisér s námi hraje hru – šlo o pravý ruský boršč. Co oceňuji s každým dalším Cronenbergovým filmem více - tu hru může hrát každý. (více) 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Visáč, Vitason, m.zub (15.01.2008)

My name is Tatiana. My father died in the mines in my village, so he was already buried when he died. We were all buried there. Buried under the soil of Russia. That is why I left, to find a better life. Pokial History of violence som Cronenbergovi tak celkom nezozral, Eastern promises je uz iny pripad. Cronenberg uspesne spojil drsnu historku z Londyskeho podsvetia s ludskym faktorom, pricom tieto dva su ztmelene do velmi kompaktneho celku. Nemilosrdne praktiky ruskej mafie versus pohlad z oci obycajneho cloveka vstupujuceho do konfliktu z humanneho dovodu. Krasnym prierezom tychto dvoch stran je ustredna postava Nikolaia (brilantny Mortensen), v ktorom sa prekvapivo jemne zlieva nemilosrdnost a humanita. Jednym z najzaujimavejsich prvkov, su tetovania, z ktorych sa daju vycitat vsetky dolezite odalosti v zivote gangstera, jeho skutky, pozadie ci jeho postavenie. Cronenberg vzdy vedel do filmu zakomponovat zaujimavy podtext a podarilo sa mu to i teraz. S tym dorazom, ze divak, hlavne v zavere filmu, dostava omnoho viacej priestoru na rozmyslanie, sam si musi vyvodit nevypovedane. Velke plus. Velke nadeje vkladam do Cronenbergovych dalsich projektov. A nieco mi hovori, ze sklamany nebudem. (9/10) (07.06.2008)

Naprosto zásadní "překladové" dílo Davida Cronenberga, které zrcadlí předchozí morální thriller Dějiny násilí a tématizuje celou tvorbu nejznámějšiho Kanaďana, je zároveň jeho narativně nejkomplexnějšim. (Všem lidem vyčitajícím filmu poslední patnáctiminutovku a konkrétně dva poslední zábéry: pamatujete na Dějiny násilí, na jídlo, které se tam servírovalo, a zkoušeli jste si přiradit narátora - onen předčítaný deník mladou 14letou zavraždénou prostitutkou - konkrétní osobě v jednotlivých scénách?) Malá restaurace s rodinnou atmosférou je zde vyměněna za velkou rodinnou, konfrontace s podraďnými padouchy ve třech čtvrtinách filmu a následné "kdo ve skutečnosti jsi?" v nemocnici, závěrečná scéna večeře... - Východní přisliby jsou jsou filmem, v němž se postava Tomma Stala/Joeyho z Dějin násilí nezbavila své násilné a i homosexuální minulosti. Zasazení do období Vánoc, upomínající na Rabid, dovoluje Cronenbergovi po rodinném filmu Dějiny násilí natočit ten nejlepši vánoční film, v němž jsou přebrány jednotlivé náboženské motivy se subverzivností Cronenbergovi vlastní a se sociální výpovědí o Východňářích na Západu scénáristy Stevea Knighta (Špína Londýna). _____ Zatímco v Dějinäch násilí se tvůrce až úzkostlivě vyhýbal všem cronenbergovštinám a jednu jedinou natočenou, upomínající na Videodrome, vystřihnul, Východní přisliby jsou cronenbergovské celé od první poklesle béčkové minuty do poslední zvrácené variace na happy-end, která je asi tím nejsprostšim, co si kdy jaký tvůrce dovolil provést divákovi._____ Iniciačním procesem, kdy se na jeho konci z člověka stane něco jiného a jemu se to možná zalíbí, zde neprochází jedna postava, ale dvě - muž a žena, přičemž nejdou spolu, jako tomu bylo v v existenZ, ale navzájem se tak nějak míjejí a ženský prvek představuje cronenbergovskou grindhouseovou tvorbu a ten mužský tu artovou._____ Stylizace Vigga do Cronenberga, mafiánské rodiny vory v zakone do filmového štábu, který je pro Cronenberga už jako rodina, protože s ním spoluprace dlouhé desítky let, je pak včetně závěrečného obrazu upřimným vyznáním tvůrce, z nějž se, aniž by dosáhnul statutu "prince", stal "král", který je ve skutečnosti dvojitým agentem, jenž rozvrací systém zevnitř._____ Je to geniální a sral jsem blahem každou pikosendu. (09.12.2007)

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)