Prísľuby z Východu

„Nepoznali ste dievča menom Táňa?“ – „Poznal som veľa Tání.“ – „Táto mala štrnásť, drogovala, bola prostitútka a zomrela pri pôrode.“ – „Myslel som, že pracujete v pôrodnici, nie v márnici.“ – „Niekedy sa smrť a pôrod prelínajú. Tak nepoznali?“ – „Viete, ja som len šofér. Hovoria mi, kam mám ísť. Doprava, doľava, rovno, tu zaboč.“ – „Tak tu zabočte doprava.“ Veľmi dobré a nejednoznačné. Viggo Mortensen prvé roky u filmu rozpačito mátožil, ale čím je bližšie k päťdesiatke, začína byť nebezpečne uveriteľný. Vôbec by som nenamietal, ak by s Cronenbergom k zaujímavým PRÍSĽUBOM Z VÝCHODU pridal pokračovanie, ktorému sa otvorený koniec „jednotky“ nebráni, skôr naopak. Prekvapivo je však jeho šofér len jedným z mnohých; myslel som, že má hlavnú rolu, ale tú teoreticky nemá nikto. Veľký priestor dostali Watts, Cassel, Mueller-Stahl. Na konci (nemocničná strecha) nastal nečakaný zvrat, ktorý naznačí, že je to len prvá súčasť rusko-londýnskeho puzzle a že s Nikolajom to nie je také „vedľajšie“, ako sa mohlo zdať. Paradoxne sa mi ale pocit, že je to len súčiastka skladačky (filmu chýba poriadny úvod i koniec, akoby sme sledovali len zopár dní zo života niekoľkých postáv) páčil. Dokonca si ani nemyslím, že tomu mal Cronenberg dať ešte viac brutálnych scén – niekoľko autenticky nasnímaných podrezaných hrdiel a jedna surová saunová scéna, do ktorej išiel Viggo naplno a to si ako divák vážim, úplne stačí. (24.05.2011)

Rozvedení Cronebergovy režijní brilance z "Dějin násilí". Zatímco tam se obyčejnost (a její kontrast s násilím) soustředila na běžnou americkou rodinu, v Příslibech ji Cronenberg paradoxně koncentruje do světa vorů v zakone (tedy ruské mafie). Kdo čeká černo-bílou, hnusácké karikatury, démonizace, bude překvapen. Cronenberg měří stejný díle obyčejné rodině, jako mafiánům, nechává je večeřet, hýčkat děti a stejnou pozornost věnuje proříznutému krku jako posezení při garmošce. Výsledkem je fascinující vypravěčský tón, který jen málokdy sáhne ke zvýšení hlasu (a právě tehdy je film nepatrně pokažený falešnými tón velkého dramatu). Viggo Mortensen je úžasný, jeden z nejpůsobivějších fyzických výkonů herce, které jsou v současnosti k vidění. Naomi jen kvete, vrásky nevrásky. Zápory? Opět scénář, který má dost děr v logice a struktuře příběhu. A také twist, který narozdíl od Dějin hlavní postavu spíše sploští. Což nic nemění na tom, že Přísliby jsou fantastickým thrillerem a Cronenberg má životní fazónu. [85%] (13.01.2008)

Trošičku víc přitlačit na "kmotrovskou" pilu. Jít až na doraz ohledně vztahů a zákonů mezi vory a ubrat takový ty cancy kolem toho mimina tak je to pět pěticípovek jak vyšitejch. Musím však s radostí konstatovat, že tím mé výčitky končí. Hned na začátku mě profackovala z plátna slečna brutalita a od té doby co jsem byl vtažen do zdánlivě normální restaurace, kde malčiky gavarit parusky jsem hltal záběr po záběru. V té restauraci bych měl strach si objednat třeba jenom ten blbej boršč, protože bych se bál, že když si hlasitěji usrknu, bude se za chvíli v boršči koupat moje hlava, tak parádně nám Cronenberg přiblížil atmosféru. Házení mrtvoly do Temže bylo natočený tak skvěle, že nepochybuji o nové disciplíně na olympiádě. Navíc tato disciplína nám jde skvěle a tréninky se sudama na Orlické přehradě vzbuzuje nadějí, že se ohledně medailí nemusíme spoléhat jen na to zda přijedou hokejisti z NHL. S čeho jsem byl taky slušně odvařenej byli ty kerky, no ty vole, to byla radost,tomu já říkám tetování a ne ty módní sračky na kůži kdejaký celebrity, dychtící po image drsňáka - rebela. Tuším, že Viggo měl na zádech kérku chrámu Vasila Blaženého, no úžasně inspirativní, já si na záda nechám vytetovat naši poslaneckou sněmovnu, tím naženu hrůzu skutečně každýmu ! Scéna v sauně, kde všichni spatříme Aragonovu prdelku a bůhví co tam holky ještě vypozorují je lahůdková, ne kvůli adamitovi Viggovi, ale kvůli naprosto přirozeně brutálně natočení bitce, opravdu jestli budu v sauně a někdo tam promluví rusky,tak vystřelím pryč jak motorová myš. Dialogy je krása poslouchat a čas od času se v nich objeví neskutečně vtipnej drahokam. No a na závěr jsem si nechal herce, kurva u koho začít ? Tak jo, gentlemansky začnu u Naomi Watts, krásná ona je o tom žádná, kdyby mě zavolala a slušně mě poprosila tak bych se s ní klidně vyspal, ale herecky své mužské kolegy nevzala, postrádal jsem tam větší souznění s postavou - 4.místo. Vincent Cassel - moc se mi líbí umí a i tady válel jak nejdražší váleček na těsto, ale nepřidal nic víc - 3.místo. Armin Mueller-Stahl - Jooo tak to bylo něco, to byl uragán dokonalého herectví ta jeho laskává tvář a ty jeho vlídné slova budily větší strach než slibovaná Topolánkova ekonomická reforma. Měl v podstatě jedinou smůlu a ta měla jméno Viggo Mortensen -2.místo. Tamtadadá herecký vítěz filmu je Viggo Mortensen - neskutečnej, prostě on je vor, on je rus, on je drsnej, on je trvdej a to jenom stojí, to se jenom koukne a stejně jsem věděl, že bych ho nikdy nechtěl potkat. Herecká tsunami co zde předvedl musí smést každýho diváka. Viggo velmi silně zabouchal na dveře mé herecké TOP. S východními přísliby máme v Čechách své špatné zkušenosti, ale pokud by se mě někdo zeptal po skončení filmu jaké přísliby jsou nejlepší, neváhal bych ani chvilku a řekl bych "No přece ty východní." P.S. POMO děkuji za titulek během závěrečných titulků u filmu, abych nezapomněl film ohodnotit na csfd.cz, málem bych totiž ba to zapomněl :) (15.01.2008)

Syrové, drsné a dokonale vygradovné, přestože chybí hranice, kde gradace začíná a kde končí. Cronenberg rozplétá a zaplétá až příliš snadno, vše ale překrývá neskonalým režijním umem. Mimochodem, poprvé od Pána prstenů mám pocit, že Aragornův Mýtus padl a nastupuje Mortensenovo očištěné herecké Ultimátum. (18.01.2008)

Velmi slušná filmová studie zvyklostí, poměrů a rituálů v ruskojazyčné mafii působící v londýnské diaspoře... David Cronenberg měl vždy obsesi z násilí, přestal ho však zkoumat v jeho patologické podstatě (zjevné v jeho dřívějších filmech) a ve svém uměleckém i duševním vývoji se posunul k zkoumání násilí u člověka, pohybujícího se v mezní situaci. Stejně jako v Dějinách násilí i ve Východních příslibech je onou mezní situací patriarchální společenství mafie, nyní však specifické svým místem původu - ruská mafie Vory v zakoně a konkrétně její londýnská odnož. Hned zpočátku je proti tomuto světu exponována v kontrastu životní situace mladé zdravotní sestry, naturalizované Rusky, která již však přišla o své původní kořeny i jazyk, a je vlastně zosobněním obyčejných lidí (což je přímo ve filmu několikrát zmiňováno). Iluzi obyčejného slušného člověka zdárně kolem sebe vytváří i hlava celé mafiánské rodiny, na první pohled slušný, spořádaný a vážený postarší hoteliér (s dokonale matoucí tváří Armina Mueller-Stahla). Skutečnost ovšem vypadá jinak, stejně jako v případě jeho řidiče, na první pohled bezcitného a chladnokrevného zabijáka, který v sobě ale skrývá stopu humanity. Takto rozehraný příběh si v sobě nese ještě spoustu dalších rozehraných tajemství a dějových překvapení, zachovává si však žánrovou morální tenzi a typickou relativizaci běžných etických zvyklostí. Za zmínku stojí typicky Cronenbergovská explicitnost a popisnost násilných scén, vyvedená v naturalistických detailech, jakož i důraz na symboliku a rituály (tetování, iniciační obřad...) uvnitř voronské mafie. Stejně tak Cronenbergovsky dokonalá mizanscéna a režijní lehkost, s jakou posouvá vpřed své vyprávění, navíc s několika silnými momenty (scéna v sauně, odklízení mrtvoly...). Pod jeho vedením rozkvétá i potenciál ústředního hereckého tria - Viggo Mortensen (úžasná řeč těla, tolik v kontrastu s podprůměrnými pseudohvězdami béčkových akčních filmů), Armin Mueller-Stahl i Naomi Watts předvádějí bravurní výkony... Velmi silný, byť v podstatě komorní, thriller, v něm rezonuje mnohé, třeba i velmi slušná ruština... (12.01.2008)